Byli jednou dva písaři

Jaroslav Dietl, Miroslav Horníček a Jiří Sovák, to je záruka dobré zábavy. Celé je to postavené na dialogu pana Bouvarda a Pécucheta. Hodně mi to připomíná rozhovory Werich x Voskovec nebo Werich x Horníček. Jaroslav Dietl napsal výborný scenář, který jistě pánové Horníček a Sovák vylepšili svým komediálním talentem a improvizací. Mám tenhle seriál prostě rád. (04.11.2009)

Moje srdecni zalezitost! Sovak s Hornickem predvadeji herecky koncert vtipu, napaditosti a improvizace. Oba take na obdobi nataceni vzpominali s laskou a slzou v oku , jako na jednu z nejkrasnejsich etap svych zivotu. Nataceni provazelo spousta dobre nalady,veseli, ale take bolesti .Hornicka behem nataceni zasahla zprava o tragicke smrti syna. Vyborni jsou i ostatni herci ve vedlejsich rolich, serial ma neopakovatelne kouzlo a patri jednoznacne k tomu nejlepsimu, co se u nas kdy natocilo. (22.11.2007)

Jeden z vrcholů československé seriálové tvorby paradoxně vznikl na počátku jednoho z našich celonárodních nejtěžších období, období normalizace, kdy cenzura pracovala na plné obrátky a nesmělo se psát a točit skoro o ničem... A možná právě proto sáhl Jaroslav Dietl k adaptaci neškodné knížečky Gustave Flauberta a vznikl tak seriál, jehož moudrost, laskavost, humor, herecké kreace a jakási poučenost životem mu dávají skutečnou nadčasovou platnost. Hovory obou ústředních postav i přes svou zdánlivou pošetilost v sobě koncentrují životní moudro a ústa pana Sováka a pana Horníčka dávají vnímavému divákovi návod, jak prožít šťastný a spokojený život. Jen více takových ,,pošetilých" písařů... (24.01.2007)

Tohle nebude klišé, kdy řeknu, že to bylo skutečně mistrovské dílo, ale hlavně koncert Miroslava Horníčka a Jiřího Sováka. A přesně jak už se píše níže, to, jaký měli prostor pro seberealizaci svou a svých postav v Písařích, to už se asi nikomu nikdy nepostěstí. Oni to však vzali za správný konec a výsledek je velice příjemná záležitost, která ani po dlouhých desetiletích neztrácí nic ze svého génia. (11.04.2012)

Jednoznačně jeden z nejlepších komediálních seriálů všech dob. Herecké mistrovství pánů Sováka a Horníčka, z jejichž výkonu přímo srší, jak je natáčení bavilo (i přes tragické skutečnosti úmrtí Horníčkova syna) a jak si svůj improvizační prostor dokonale osvojili. S knihou tak nemá filmové zpracování prakticky skoro nic společného a dovolil bych si říct, že to samé asi platí i o Dietlově scénáři. Z jednotlivých scén přímo čiší duch improvizace, herci si vzájemně nahrávají a zdařile chytají nahrávky toho druhého. Úplně vidím štáb, jak se při natáčení válí smíchy po zemi... (19.06.2016)