Zrodenie

Glazerova hypnotická atmosféra mě vždycky dostane a nejinak tomu bylo i tady. I když jsou ty jeho filmy pomalé a "chladné", díky dokonalému citu pro tempo scén a skvělé filmařské stránce to na mě vždycky z té jeho tvorby funguje. Ani jsem kvůli tomu neměl problém s tím, že je to hodně o reinkarnaci a že ten námět má díky tomu námětu místy úchylný nádech - Glazer to vše prostě dokáže natočit a podat tak, jako málokdo jiný a leckteré scény, které by u některých režisérů byly přehnané a prvoplánové, mu naopak fungují skvěle. Vlastně i v tom, co to chce primárně předat, je to hodně solidní. Rád bych tomu dal i víc, jenže nemůžu, protože je to celé podané až příliš "intelektuálně". Chytře, ale mimo realitu. Nastane podivná situace, desetileté děcko tvrdí, že je její zemřelý manžel, ale ona se toho kluka nikdy nezeptá na to, na co by se ho v tu chvíli zeptal asi každý a spíš jen čeká, až se potvrdí to, co si hned při prvním váhání mohla potvrdit sama. Stejně tak ten kluk jí pořád jenom dokola říká, že je Sean, namísto toho, aby jí to nějak dokazoval. Kvůli tomu ani nevynikne (aspoň teda pro mě nevynikl) výkon Nicole Kidman, která podle mě místy ani moc nechápala, co že to má vlastně hrát - a podobně je to i u ostatních herců. A sice chápu, proč to Glazer zakončil tak, jak zakončil (což je celkem s podivem, když to dlouho dobu hrál jen na jednu stranu), ale zároveň nemůžu říct, že by mě to nějak zasáhlo. Vím, v čem ten závěr chce být tak silný, ale osobní emocionální prožitek jsem z něj neměl. Pro mě je to nejslabší Glazerův film, ale špatný není ani náhodou, rozhodně je mírně nadprůměrný a jako ostatní jeho filmy má hodně co do sebe. Silné 3* (09.06.2022)

Myšlenkou i zpracováním velice zvláštní film. Má téměř hypnotickou atmosféru, budovanou dlouhými nepřerušovanými záběry (ten nejlepší uvidíme hned na začátku). Pohybuje se někdy mezi mysteriózním thrillerem, dojemnou romancí a psychologickým dramatem, přičemž jsem neměl pocit, že by měl být pouze jedním z toho. Jestliže Zrození považuji za kvalitní film, pak ani ne tolik jeho samotnými kvalitami, jako kvalitou materiálu k přemýšlení, který nabízí. Někoho možná zamrzí, jak dlouho se film ptá, aby nám pak v rychlém sledu naservíroval všechny odpovědi, jenže - skutečně to jsou odpovědi na otázky, které snímek klade? Navzdory jisté bizarnosti vztahu mezi Annou a malým Seanem jsou všechny postavy natolik přesvědčivě ztvárněné, že není problém odhadnout, co kdo zrovna prožívá a není těžké tomu uvěřit. Opravdu jsem byl přesvědčený, že někdo může někoho milovat do té míry, že dokáže ignorovat tělesnou schránku a soustředit se na duši, která je jedinečná a nenapodobitelná. Pointa působí vzhledem k předchozímu dění velice zmatečně, pohřbívá mnoho zajímavých nápadů a vzbuzuje pochybnosti, co jsme to vlastně celou dobu sledovali. Pouze v případě, že bylo Zrození zamýšleno jako „romantický film s Nicole Kidmanovou, který zaručeně přitáhne mnoho lidí“, lze takovou pointu chápat, ale ve mně spíše vyvolávalo dojem, že si tady zase někdo hrál na umění, aniž by pochopil základní pravidla. Navzdory jisté „pseudouměleckosti“, zanechalo ve mně Zrození velmi silný dojem. 80% Zajímavé komentáře: POMO, Adrian, Renton, k212 (03.08.2007)

Pri sledovaní Birth sa mi často v hlave vybavovali spomienky na film In the Cut od režisérky Jane Campion. Nešlo o príbuznosť tématu, ale o príbuznosť v zámere priniesť do určitého (sub)žánru niečo nové. V tomto smere sú si filmy veľmi podobné, pretože obidve svoj subžáner (In the cut - kriminálny psychothiller; Birth - nadprirodzený thriller) využívajú - svoj príbeh zo začiatku usadzujú do známych žánrových pravidiel, aby si ich potom pre vlastné potreby obmieňali, príp. úplne popierali. Tak ako nešlo v Cut primárne o dolapenie vraha, ale skôr o vykreslenie erupcie pocitov budujúcich atmosféru sexuálneho dusna a ženského náhľadu na žáner takmer čisto mužský (i keď vo výsledku sa podľa mňa Campion strácala), podobne aj Glazerovi v Birth slúži východisková peripetia - či sa do 9-ročného chlapca skutočne inkarnovala duša mŕtveho manžela postavy Nicole Kidman, ako odrazový mostík skúmaniu z čoho a ako hlboko dokáže láska ovplyvnovať naše konanie a hlavne vieru. Atmosféra nepokoja, dusna, neistoty miestami prelievajúca sa až do podoby ťaživej nočnej mory dosahovaná precíznym nasnímaním a pod kožu sa zarývajúcou inštrumentálnou hudbou (plynúca až hypnoticky pomaly) je tou najväčšou devízou filmu. Uprednostnenie pocitov pred líniou logiky deja ale občas vedie k nepochopiteľnému radeniu scén za sebou, kde nasledujúca sekvencia doslova popiera predchádzajúce konanie postáv a tento nesúlad je natoľko markantný, že vás aj so sebalepšie vybudovanej atmosféry nepríjemne vytrhne. 70%. (20.03.2005)

První půlka filmu je skvěle rozjeta. V té druhé ale přestává držet pohromadě a na mě z toho číšela autorská bezradnost. Když k tomu přidám logické díry, nemůžu dát více. Musím ale ocenit skvělou Nicol Kidmen, kterou začínám považovat, díky konzistentním výkonům a čuchu na role, za jednu z nejlepších filmových hereček současnosti. Jo, a nesmím zapomenou na hudbu k filmu, fakt se povedla. (17.11.2005)

První polovina filmu mě hluboce zasáhla po všech stránkách, je tu to spoustakrát řečeno ( kamera, hudba, Nicole Kidman ), atmosféra by se dala krájet. Co je to ale platné, když ve druhé polovině se zcela vytrácí děj a gradace, stejně jako emocionalita. Dlouhé záběry obličejů začínají ztrácet význam a nadějná křivka filmu jde rychle dolů. Škoda - 70% (11.01.2006)