Chalupári

Dobova klasika se Sovakem a Kemrem v hlavnich rolich. Tento serial ma znamenity dej - kazdy dil byl originalni a vykony skvelych hercu z nejlepsiho umeleckeho "vrhu" byly nezapomenutelne. Je to jeden z nejlepsich ceskych serialu, a tak mu davam s klidnym svedomim 5 hvezd. "Když máš v chalupě orchestrión, nevnímáš jak ten čas letí.... (14.07.2006)

Seriál mě silně připoměl mou týdení situaci s Filipem v Horoměřicích, kde jsme na chalupě jeho babičky s dědou trávily týden svých prázdnin, zatímco babička s dědou byli v lázních. Celá chalupa tedy byla na týden jenom naše. Z tohoto faktu jsem si vyvodil, že celý týden se bude nést ve znamení nepřetržitého šoustaní. Bohužel po této stránce se vše smrsklo jen na jednu trapnou situaci. První večer jsme se s Fildou jak dvě buzny šli projít po okolí. Hned na konci ulice seděla parta buranů. / poznávací znamení burana - puberťáka v celé ČR v té době : dlouhé nemyté vlasy - metalista a motorka zn.Jawa /, když jsme procházeli kolem nich, vstala jedna příšerná bytost říkající si holka a pravila "Ahoj Filipe" pak koukla na mě a řekla " Ahoj koláčku, tebe ještě neznám" a zavěsila se na nás. Samozřejmě jsem čekal bitku s buranama, jenže když jsem si onu zavěšenou dívčí tragédii prohlídnul pořádně udělalo se mě špatně. Ono jí bylo asi 19 let a kozy měla snad až na zem a pak promluvila a bylo mě jasný, že bůh dal všechno na její kozy a na mozek už nic nezbylo. Mrknul jsem na Filipa, stčil do ní a začali jsme se utíkat. Když jsme jako správný chalupáři doběhli do chalupy, mysleli jsme si, že jsme v bezpečí. Po chvíli však začal zvonit zvonek a sotva jsem otevřel vetřela se nám kozatá stvůra do obejváku. Filip seděl na gauči ona si před něj klekla a začala ho prosit ať s ní chodí, ježiši to bylo tak trapný, že když jsem viděl jak je Filipovi trapně a před nim klečící kozatice neustává ve svých prosbách, začal jsem se smát. Kozatice se na mě obrátila a řekla "Nežárli koláčku a nech nás o samotě" V salvě smíchu jsem se zmohl jen na "OK" a začal odcházet, v tom vystartoval Filip a začal prosebně " Nééé proboha nenechávej mě tady s ní samotnýho". Jenže já už byl úplně skolenej a tak jsem začal běžet pryč, ale Filip běžel za mnou a kozatý něštěstí zase za Filipem. Po třech minutách honění po chalupě, kdy já se smál, Filip křičel " Pavle, kurva počkej na mě" a kozatá ikona hrůzy řvala "Filipe, ja tě miluji , já s tebou chci chodit, tak se zastav", situace vygradovala odchodem kozatýho strašidla před naší chalupu, kde půl hodiny řvala na celou vesnici nechutné a velmi vulgární výrazy na naše hlavy. Dneska je tato událost už jen humorná vzpomínka, kterou mě vždycky připomene tenhle zábavný seriál s vynikajícím Jiřím Sovákem a kráskama tehdejší doby Hanou Maciuchovou a Gabrielou Vránovou. (10.09.2007)

Naprosto dokonale herecky obsazená sonda, do ryze české záležitosti chalupaření. Aneb jak spokojený socialistický důchodce, který má našetřené poctivé peníze, si užívá zasloužilého důchodu. Výborná uvolněná atmosféra a nádherná herecká přirozenost staré, mladé, i té nejstarší herecké školy, která je jistě výsledkem improvizace této elity. Idylka, která je nostalgická nejen datem vzniku, ale také námětem. Já osobně si svůj důchod představuji už jen jako výraz, a rozhodně nepočítám s tím, že nebudu muset pracovat. Těžko říct, jestli je to dobře, či ne, každopádně je to nevyhnutelný fakt budoucnosti. Seriál, který mně opravdu hodně uklidňuje. (24.06.2012)

Chalupáři jsou prostě terno. Několik let dokážou zalepovat díry v chatrném letním programu všech českých televizních stanic a přitom nikdy neomrzí! To se divím, že to vůbec říkám, tohle jsem totiž vždy odmítal a vnitřně mě to iritovalo. „Už nám zase cpou socialistický Chalupáře! To tam, do psí pochvy, nemáme nic jinýho?“ Letos jsem si ale konečně na to udělal čas a začal to se zájmem sledovat. S odstupem času a především odprostěním od tendenčního vyznění jejich tzv. politické současnosti, která tam prostě musela být, ale dnes rozhodně nevadí (přinejmenším aspoň pobaví), jsem objevil vysoce humornou grotesku napadající maloměšťáctví ve všech svých podobách. Pravda humor se po tolika letech objevuje i v místech, které prvoplánově sloužily jiným účelům, ale o to víc je seriál takříkajíc nadupaný srandou. Plejáda tehdejší herecké elity tomu jen napomáhá. Současně také Chalupáři nabízí jakousi sondu do tehdejší doby, malinko zkreslenou, ale pořád interesantní. Seriál je o to zajímavější, že zobrazuje Jiřího Sováka takového, jaký doopravdy byl. Jeho prchlivý romantik Evžen je navíc mnohem zábavnější postava, než třeba romantik krotký, pan Bouvard z Byli jednou dva písaři, jeho další neméně slavná seriálová postava. Ostatně valná většina dalších „chalupářů“ stojí také za zmínku, přičemž na samotném vrcholu proklamované pitoresknosti je agilní submisiv Bohouš Císař v podání Josefa Kemra. Kemr zde přináší postavu vesnického exota a všeuměla, který se do všeho montuje a za dva špekáčky nebo lahváče tu opraví pračku, tu vyčistí okap apod. Vždy a rád každému pomůže a je tak vzorem komunistického kapitalismu, resp. toho jejich socialistického podnikání. Firma Brouk Pytlík - práce všeho druhu - makáme zdarma pro dobro socialistické vlasti. Úplatky bereme jen v podobě naturálií. Ostatně humor je v seriálu různý, od prostých gagů a prvoplánových vtipů, přes promyšlené a chytré dvojsmysly, až po, k dokonalosti dotažené, momenty, které bezpochyby musely uniknout i tehdejším arbiterům na morálku. Nejvíce legrace si divák ale užívá až s invencí samotných herců v hlavních i vedlejších rolích, kteří podle mého museli mnohokrát na danou situaci improvizovat. Ze seriálu totiž úplně na diváka stříká, kdy se jede podle scénáře a kdy si herečtí mistři jedou své. Závěrem přihazuji takovou jednu scénku, která humor seriálu může docela dobře charakterizovat. - V čekárně střediskové ordinace visí plakát s nápisem: Tloustnout znamená stárnout. Stella Zázvorková si vleze ze zvědavosti na váhu a se zarděním konstatuje: „Tak jsem zas o tři kila starší.“ (09.07.2012)