Silkwoodová

Odpudivý osmdesátkový look není tím nejhorším, co shazuje tento film. Je to předévším extrémně dlouhé a nudné seznomovaní s aktéry, které zabírá přes polovinu stopáže zbytečně dlouhého filmu. Všechny akce Silkwoodové vyznívají do ztracena, film si jen tak nevinně klouže po povrchu. Naprosto se nedaří vybudovat atmosféru, Meryl se snaží, ale její Silkwoodová se zoufale plácá mezi milostnými aférkami, touhou být důležitá, potřebou něco změnit a zůstat kamarádka se svými kolegy. (12.08.2019)

Nudné a nezáživné drama, které prostě po více jak dvou hodinách bez náznaku nějaké gradace skončí a vy začněte dumat nad tím, jestli stálo za to tomu věnovat čas. Žádný dopad to na mě nezanechalo a o nevyhovujícím fungování jedné jaderné elektrárny kdesi v Oklahomě jsem se rovněž moc nedověděl. Sledoval jsem kvalitní herecké výkony Meryl Streep a Kurta Russella ve filmu, kde jich bylo až škoda. Chápu, že případ Silkwoodové byl pro jadernou problematiku v USA klíčový, ale její život mimo tuto záležitost nebyl vůbec zajímavý a za natočení biopicu o její osobě rozhodně nestál. Zdaleka nejslabší film Mikea Nicholse, co jsem viděl. BTW: Film běžel v roce 1988 v československých kinech a to se stopáží dlouhou pouhých 91 minut. Z filmu byly totiž vystříhány takřka veškeré scény, ve kterých se objevovala Cher, která zde ztvárnila lesbickou spolubydlící hlavního páru, což bylo tehdy za komára kardinální tabu. Dobová československá kritika se tak údajně podivovala nad tím, že Cher za tento film obdržela Zlatý glóbus, když tam má až podivně málo prostoru. Já jsem sice viděl plnohodnotnou původní verzi, i tak ale nechápu, za co ten glóbus dostala. Ve filmu hraje druhé housle a když už se tam objevuje, tak rozhodně ničím výrazně nevybočuje. Meryl Streep ji strká do kapsy pokaždé, co jsou spolu na scéně, a proto mi zní tak nepochopitelně fakt, že jediné herecké ocenění za tento film obdržela právě Cher. (04.08.2019)

Ne vždy se věrné přichycení k realitě divácky vyplácí. Radiační činnost vcelku věrná, rodinné soužití prosté dramatických momentů (nebýt problémů v práci), nedůvěra k oficiálním místům značná. S daným cílem by spíše dokument než hraný film posloužil lépe účelu odhalení nekalých praktik v jaderném průmyslu a seznámení veřejnosti s problematikou. Šel by vystavět se stejným, ne-li větším napětím. Divák by se dozvěděl, co tvrdí vědci, co aktivisté, co průmyslníci a co vláda. Jak konají a proč. Odnesl by si jiný, přesnější obrázek o rizicích pramenících z ozáření, o práci úřadů a ústavů. Bylo by to konstruktivnější než ke všem místům zasetá nedůvěra. A to i přesto, že tento film se v technických detailech ani autenticitě událostí nijak zvlášť od skutečnosti neodklání. Jsou ale chvíle, kdy lehounce postrukuje diváka k tomu, aby dal za pravdu těm postavám, které ji IMHO nemají. Třebas odborářům, když zpochybňují koncept limitů příjmu plutonia a limit 40 nCi pro něj stanovený. U nás dodnes platí obdobný limit. Má to své dobré důvody. Tato hodnota není bez rizika, ale úplně bez rizika není žádná práce. Věčně létající obchodník může spadnout s letadlem a radiační pracovník dostat rakovinu. Rizika mohou být dost možná srovnatelná. Ale dost odborných záležitostí, ani Silkwoodová se v nich neutápí, jen asi nechce být snadno smetena opozicí, která by jinak mohla prohlásit: "Ten váš film je úplná blbost, neboť A, B a C." V ospalejším tempu a věrněji rozvíjí známou myšlenku o podlosti velkých korporací posedlých ziskem. Silné ***. (13.05.2010)

Filmy s podobnou tematikou sa dnes točia s oveľa premyslenejšími scenármi a s rozsiahlejším záberom. Zbytočne pomalý dej a film mohol mať rýchlejší spád. Najmä záverečná polhodinka pridala filmu na atraktivite a pútavosti, inak som sa citeľne nudil. Zachraňujú to hlavne herecké výkony a vedomie, že ide o skutočný príbeh. 60%. (27.12.2013)

Srdceryvný příběh, který je řemeslně zvládnutým sociálním dramatem a zároveň skvělým provokativním thrillerem evokujícím veřejnost klást si otázku o jaderné bezpečnosti. Nichols si sice dává v prvních minutách dost na čas a každodenní život Silkwoodové sonduje velmi zvolna, ale přesto není nouze o dramatické situace. Oscarové nominace jsou oprávněné a fakt, že film neproměnil ani jednu mě donutil pravidelně navštěvovat psychiatra. Mimořádně hodnotný přínos do kategorie Nového Hollywoodu a vyzývavých filmů, které se nebojí postavit proti rozporuplnosti korporace. 80% (26.10.2013)