Kriminálka Las Vegas

Jerry Bruckheimer produkuje seriál! Dívá se na to o dost příjemněji než na všechny ty seriály německé, které jsou Američanům sice v patách, ale ještě je nedohnaly. Bruckheimerův seriál se snaží dát divákovi přesně to, po čem současný tv závisláci touží – krev, nápadité vraždy, temná, napínavá atmosféra, sympatický, dynamický tým vyšetřovatelů. Mě osobně potěšila hned úvodní znělka, která nemá původní hudbu, ale využila jednoho staršího hitu The Who – Who are you. Oproti evropským detektivkám se tady tolik nemluví a sází se spíš na atmosféru. To může být na škodu, jelikož děj pak působí příliš povrchně, jednoduše. Ale své diváky si tento seriál určitě najde. (13.08.2005)

Krimi seriály příliš nemám rád. Po několika dílech se většinou okoukají, což ovšem není případ tohoto seriálu, kde se nemělo okoukat co. Mnohokrát jsem na tuhle sračku omylem přepl a pokud se nepletu, tak pouze v jednom případě jsem díl dokoukal. Nějak celkově mi vyšetřovatelé přišli takoví nemastní neslaní a většina příběhů je debilní. A netřeba snad ani hovořit o nesmyslnosti a zázračných rozuzleních. Jasný odpad a divím se všem, kdo hodnotí jinak. (21.03.2012)

V posledních 15 letech, které předcházely uvedení Kriminálky Las Vegas, se na americkém televizním trhu objevila řada úspěšných mysteriózních seriálů, které pracovaly s nadpřirozenými a spikleneckými teoriemi a motivy, které sázely na iracionální stránku lidské psychiky. Zároveň se tak na trhu objevila díra v podobě televizního projektu, který sází na přesně opačná východiska a snaží se pracovat v duchu vědecké analýzy a používat racionální, věcný pohled. Kriminálka Las Vegas tuhle mezeru vyplnila - spojuje poutavé téma vyšetřování složitých kriminálních případů s přitažlivým vizuálním zpracováním, dobrou prací kamery, moderním rychlým střihem a s využíváním nejmodernějších trikových technik. Seriál zaznamenal mimořádný úspěch na televizním trhu a herci v něm působící se stali nejlépe placenými televizními celebritami. Ze všech zaručených seriálových hitů posledních let je mi právě CSI vzhledem k výše uvedenému používání vědecké metody nejsympatičtější. Na seriálu se vystřídala řada režisérů a zejména scénáristů a při vysokém počtu vyrobených dílů pochopitelně nebylo možné vždy dodržet nasazenou laťku, takže kvalita pozdějších řad je kolísavější. Šťoural by mohl poukázat i na to, že lasvegasským kriminalistům trvají rozbory hodiny tam, kde skutečným expertům trvají jejich analýzy týdny, jako je to např. u rozborů DNA. Nebo na to, kolik násilných trestných činů se objevuje v okolí jejich hrdinů. Někdy mi popravdě řečeno schází takové ty prosté kriminální delikty, které řeší náš rada Vacátko. Taky ve snaze udržet diváky se seriál stále častěji uchyluje k řešení případů ve stále biraznějším prostředí a s bizarnějšími pachateli. Roztodivní sérioví vrazi a psychopaté jsou patrně široce rozšířenou skupinou v americké společnosti. Přes výše uvedené výtky ale celkový dojem stačí na 80 %. (10.01.2008)

Stereotypní seriál, kterému ovšem nechybí nápad ani zajímavý herci, ovšem kolísání kvality na jednotlivých dílech je více než patrné a díky naprosté stupiditě některých objasnění u případů (z rozmazaného obrázku, který díky počítači 10* na zoomují a pak dosáhnou 100% čitelného obrazu je směšný) jsem seriál přestal sledovat. Na druhou stranu některé díly byly opravdu dobré. (12.12.2009)

CSI: LV byla první a stále je nejlepší kriminálkou Bruckheimerovského typu. Nádherně osvětlené město, vykuchané mrtvoly, HI -TECH hračičky, ty jsou všude, ale tenhle seriál to má ze všech nejlepší. Navíc oplývá tím zázrakem, že tu téměř žádná hlavní postava není nesympatická, což se u ostatních moderních i nemoderních kriminálek říct nedá. Oblíbené postavy (sestupně): Grissom, Sara, Warrick, Greg, Brass (16.09.2010)