Vzbura vo väznici Carandiru

Docela solidní filmeček. Měl bych jen výhrady k českému překladu. Každopádně už vím jak je Brazílie zkorumpovaná, tak to pro mě zas takové překvápko nebylo. Ale 111 lidí je fakt síla. Filmařsky je tr provedeno excelentě. K tomu není co vytknout. Jen že český překlad evokuje zcela jiné představy o filmu a děj se potom odvíjí trochu jinak. (23.07.2006)

Čtvrtej film z mýho vězeňskýho pětiboje(5 filmů s vězeňskou tématikou). Snímek většinu stopáže sleduje osudy několika vězňů svěřujících se se svým osudem místnímu felčarovi. Což mě osobně nevadilo. Samotná vzpoura začíná až necelou půlhodinku před koncem. Stejně jako Ve filmu Město bohů(2002) ani tady brazilci nezklamali. Za mě povedej kousek ale chápu že nemusí sednout každýmu. (20.12.2022)

To jsem jako měl s těmi vězni soucítit a nalézt pro mě pochopení? V tom případě zůstaly jejich příběhy hodně napůl cesty. Nebo to měl být dokument o životě v Brazilských věznicích? V tom případě byla spousta scén hodně zbytečných. Já vím, že vězni jsou také jen lidé, ale tenhle film to do vás hustí takovým způsobem, až vám je nakonec i ten konec úplně fuk. (01.10.2005)

Ani nevím, jak začít tento komentář, protože o Carandiru se velmi těžko píše. Těžko ji srovnávat s takovými filmy jako Vykoupení z věznice Shawshank nebo Zelená Míle. Divák je sice režisérem veden k fandění vězňům, ale na druhou stranu může vidět i jejich špatné vlastnosti odhalené v celé své "kráse". Snímek je tak plný jakési lidskosti, postavy jsou velmi věrohodné a i přes svou délku vám film nedá šanci se ani na chvíli nudit a vy jste naprosto vtaženi do děje. Ten je místy úsměvný, někdy tragický. A konec je jen logickým vyústěním děje - protože havarijní stav budov přeplněné věznice jen podpoří již tak velkou nespokojenost vězňů. Ve srovnání s Carandiru jsou vlastně naše české věznice luxusní hotely. (17.09.2004)

Vzpoura ve věznici Carandiru mi připomněla občanskou válku ve Rwandě (Hotel Rwanda)... děsivá událost, o které se raději mlčí, zapomíná se. Spoustu nevinných bylo zavražděno, aniž by se mohli jakkoli bránit. Na konci filmu zůstanete zaraženi a říkáte si: Tohle se doopravdy ve světě děje/stalo? Ale zpět k Babencovu filmu... Líbil se mi nadhled, který si tvůrcové filmu dokázali zachovat, žádné citové zabarvení, což je někdy těžké. Drobné ukázky ze života vězňů tvořící velký příběh byly zajímavé, ale v některých úsecích poněkud nuceně slepené dohromady. Některé části této mozaiky se podobají pochybné frašce - například svatba transexuála s doktorovým pomocníkem. Děj tak ztrácel na kráse. Možnost nahlédnout do Jižní Ameriky díky kinematografie se Evropanům moc často nenaskytne, proto hodnotím tak vysoko. (07.05.2006)