Filharmónia

Českého diváka potěší, že úplně první tóny, které v seriálu zazní, jsou z Dvořákovy Novosvětské. A v jednom z pozdějších dílů dostává velký prostor Smetanova Vltava. Jinak moc důvodů k radosti není: snaha o atraktivní zápletky a napínavé situace se místy pohybuje až na hraně parodie, k čemuž přispívají hlavně „hlubokomyslné“ dialogy. U mne je to za slabé 2* s neodbytně se vtírající pochybností, jak by asi odpověděl člověk zodpovědný za zařazení seriálu na kvalitou prestižní program ČTart na otázku, „proč zrovna sem, a ne spíš na ČT1?“ Že by jen proto, že seriál není nadabovaný? A propos, autorka českých titulků by snad mohla vědět, že název Brahmsova cyklu se u nás už dávno vžil jako „Uherské tance“ (a ne „Maďarské“). -------- V titulcích (všech šesti dílů) seriálu uvedeno: rok výroby 2018. (08.06.2020)

Filharmónia bojuje o svoju existenciu a na pomoc si zavolá velehlasnú dirigentku Hèlené Barizetovú, ktorá prichádza po dvadsiatich rokoch do Paríža, a s ňou i zápletku hodnú divadelných dosiek. Svojím prístupom si časť orchestra získala, iných presvedčila časom. Návratom Filharmónie na výslnie má byť koncert (v poslednej časti), ktorého skladbu komponuje Barizetovej muž. Ten si začal s hornistkou a dirigentkino krachujúce manželstvo na chvíľu ovplyvní jej prácu. Okrem toho si nesie bremeno minulosti - dedičnú chorobu, ktorú možno zdedila po matke, no testovaniu sa dlho bráni. Hneď na začiatku si vybrala pre prvé husle mladučkú Sèlene - jej obdivovateľku s pohnutým detstvom. Navyše orchester si musí získať dôležitého sponzora, milionára Crozesa, zhodou okolností, Hèleninho dávneho ex. Pištoľ so slonovinovou rukoväťou v grafike seriálu nie je náhodou. Kriminálnou zápletkou je podivná smrť klarinetistu, považovaná za samovraždu, a pokus otráviť dirigentku. Svoju rolu zohrá i v záverečných scénach. Toľko k obsahu, ktorý vôbec nie je nezaujímavý. Samotná hudba sa nesie celým seriálom a je to lahoda pre ucho. Pri Vltave som mal zimomriavky. Takisto pri záverečnej skladbe (Philia's song od Ettiena Peruchona). (08.05.2019)

Noblesní detektivka z atraktivního prostředí tzv. vážných umělců. Kdo jste kdy alespoň jednou vyslechli celou Vltavu nebo Vivaldiho Čtvero ročních dob a byli alespoň dvakrát v divadle s živým orchestrem, neměl by vás mikrosvět pařížských filharmoniků, v jejichž orchestru se s příchodem nové šéfky začnou podezřele množit nešťastné příhody, někdy i fatální, nechat bez zájmu. Všechny dějové linky se v jednotlivých dílech pečlivě proplétají a postupně znepřehledňují, až se v posledním díle spojí v až antickém rozuzlení, velmi příhodným pro vyústění příběhu, pracujícího s nanejvýš syrovými a na hranu šílenství vybičovanými emocemi, jak se pro svět složité komponované symfonické hudby sluší. Za mě 3x bravo a moje bodová nadílka je za tuhle filmařsko/hudební krásu jedna z nejvyšších, kterou jsem ve svých hodnoceních kdy dal. Pokud máte rádi chytré příběhy a svět symfonické hudby vám není úplně cizí, pak by vaší pozornosti rozhodně ujít neměl. Dávám 95%.. (20.05.2020)

Jeden by čekal, že seriál z tak noblesního prostředí na ČT art bude mít i noblesní zápletku, ale každý, kdo někdy držel v ruce šmitec, musel mít chuť s ním zajít k paní scénáristce na koledu. Záškodnické slepení notových archů dirigentce před koncertní premiérou, okamžitá výměna hluchého koncertního mistra na základě jednoho náslechu, výroba koncertních houslí během blíže nespecifikovaných několika týdnů, nedobrovolná eutanázie bláznivé matky (….) - diváci Ordinace jistě zažili slušné deja vu. Nováčtí právníci by rozhodně měli zbystřit, tady se mohlo klidně jednat o plagiát. 50 % (15.04.2020)

Za noblesní bych toto bulvároidní dílo neoznačil, ale sledoval jsem je s chutí. 1) Vlastně jde o psychologicky věrohodné drama, které ukazuje sílu emocí a poukazuje na těžko rozeznatelnou hranici mezi genialitou a bláznovstvím._____ 2) Zaujal mě 33letý přitažlivý Olivier Chantreau (nepříjemný odbojník Jeff Moretti) a 45letý charismatický Tomer Sisley (sponzor Rafaël Crozes). (12.10.2020)