Réžia:
Antonín MoskalykScenár:
František PavlíčekKamera:
Jiří ŠámalHudba:
Luboš FišerHrajú:
Jarmila Kurandová, Zdeněk Matouš, Míla Myslíková, Libuše Šafránková, Erik Pardus, Jaroslav Moučka, Lenka Kolegarová, Libuše Geprtová, Květa Fialová (viac)Obsahy(1)
Jednu a tú istú vec vidí a vníma inak dieťa, inak dospelý človek a inak človek starý. Aj román Babička spisovateľky Boženy Němcovej sme ako deti čítali takmer ako rozprávku - vtedy nás zaujali postavy Adélky (Lenka Kolegarová), Jana (Erik Pardus), Barunky (Libuše Šafránková) či psov Sultána a Tyrla. Príbeh Kristly (Jaroslava Obermaierová) z hostinca a jej milého Jakuba (Jiří Wohanka) nás zaujal v dvadsiatke a oveľa neskôr sme porozumeli náreku Viktorky (Libuše Geprtová)... Ale to sme sa už zase celkom inak pozerali na hry detí zo Starého Bělidla, to sme už v Adelkiných večných otázkach počuli otázky vlastných detí a poznali sme už, čo znamená prázdnota, ktorú po sebe zanecháva smrť blízkeho človeka... (TV Doma)
(viac)Zaujímavosti (13)
- Předobrazem pro paní kněžnu (Květa Fialová) byla vévodkyně Kateřina Vilemína Zaháňská. Ta však byla ve skutečnosti spíše ženou pohybující se ve vysoké společnosti a blízkou přítelkyní mnoha dobových osobností, nikoliv romantizovanou a idealizovanou kněžnou starající se v první řadě o své poddané. (sator)
- Symbolický hrob bláznivé Viktorky (Libuše Geprtová) se nachází v Červeném Kostelci, kde Božena Němcová žila od září 1837 do dubna 1838. Předobrazem postavy byla reálně žijící Viktorie Židová, která ve skutečnosti nakonec zemřela sešlostí věkem v roce 1868 ve svém rodišti, nedaleké Červené Hoře a byla pohřbena na tehdejším kosteleckém hřbitově do společného hrobu chudých. (sator)
- Podle asistentky režie Heleny Rohanové bylo hledání Barunky (Libuše Šafránková) dlouhý a svízelný proces, kdy objížděli celou republiku a pátrali po školách, divadelních souborech i „liduškách“. (sator)
- Erik Pardus, který coby dvanáctiletý chlapec řekl v jednom záběru větu: „Co jsem ti říkal, babička nepřijede.“ Jenže to řekl s absolutním brněnským přízvukem a režisér zastavil na půl hodiny natáčení a řekl: „Naučte ho někdo česky.“ Po půl hodině sjeli nový záběr, který už byl sice lepší, ale pořád byla slyšet brněnština. Moskalyk se zamyslel a řekl: „No co, babička bude z Brna.“ (sator)
- První scéna, kterou Libuše Šafránková natáčela, dojala všechny členy až k slzám. Jednalo se o závěr filmu, kdy Barunka přichází říct včeličkám, že babička zemřela. Tehdy šestnáctiletá herečka to vzala uprímně a plakala doopravdy. Režisér dokonce zapomněl říct kameramanovi, aby po odehrání scény přestal točit. (ČSFD)
- Jarmila Kurandová si roli Babičky zahrále nejdříve na prknech Mahenova divadla (v roce 1971), poté ji režisér Moskalyk obsadil do filmu, a naposled o rok později ztvárnila Babičku i v rozhlasové úpravě divadelní insenace Mahenova divadla. V Mahenově divadle si roli Barunky zahrála také Libuše Šafránková. (Agatha)
- Poslední scéna se točila jako první. (M.B)
- Natáčelo se v Novém Městě nad Metují, Ratibořicích (Starém Bělidle), Opočně, Dobrušce, Havlovicích-Poklekově a Jaroměři. (hippyman)
- Z politických dôvodov nebol v titulkoch uvedený spoluautor scenára František Pavlíček. (dyfur)
- Barunka (Libuše Šafránková) sa vo filme pýta Babičky (Jarmila Kurandová) na rozprávku o Popoluške. Libuše Šafránková si túto postavu zahrala vo filme Tri oriešky pre Popolušku (1973). (T.S.)