Príliš osobná známosť

Toto bolo o takých super chytrých kecoch by som povedala. V podstate prvých 20-30 minút zhrnieme do vetičky "moja vagína", na tom to stojí, viac nepotrebujeme. A áno, aby som nezabudla, dôležitá je pesnička. - Je to presne taký ten tip filmu, kde si dal niekto záležať na tom, aby mal osobitú pesničku, ale bohužiaľ to vždy skončí tým istým scenárom. Pesnička je lepšia než film, stačí si pustiť pesničku. Ohľadom tej ďalšej hodinky, no film sa z komédie zrazu mení na celkom silnú drámu, a človek už zabúda, čo to vlastne pozerá. Malo to vo mne lomcovať emóciami? Malo ma to rozosmiať? Ja človeče fakt neviem. Stratila som sa. No a k príbehu samotnému, predpokladá sa, že sa približne každý druhý divák dokáže vžiť aspoň do nejakej z daných situácií, v duchu si povie "áno presne toto sa mi stalo, teraz musím súcitiť s postavou", a dopozerá nadšene film. Koniec koncov je to celé tak chaotické, že pokiaľ sa človek do tých postáv nevžije, nemá šancu. Ako povedal užívateľ "ARI50" (parafráza), má to obrovskú snahu, ale dva krát to nebaví. (05.12.2021)

Existuje mnoho způsobů, jak natočit špatný film. Příliš osobní známost předvádí takové, jaké jsem dosud neznal. Ve zkratce jde o mix přepálené lifestyleové komedie a dusivého psychodramatu, který tvrdí, že ženy by měly odpouštět svým mužům. I když to jsou promiskuitní agresivní alkoholici s padesátimilionovým dluhem, kteří se je pokusili znásilnit. Stačí, že jsou sexy (a špatně nadabovaní do češtiny).___ Takhle by se mohlo zdát, že je to film plný emocí a zvratů, ale ve skutečnosti je dějově tak prázdný, že nezanedbatelnou část stopáže vyplňuje podzápletka točící se okolo „opotřebované vaginy“ jedné z hrdinek, jejíž partner je sexuálně příliš náruživý (a během penetrace říká věci jako „Můj penis je můj štětec a ty jsi moje plátno“).___Zatímco během prvních cca dvacet minut jsem ještě víceméně chápal, proč a pro koho film vznikl, o čtyři a půl hodiny psychického času a jednu ztrátu tvůrčí soudnosti později jsem už nerozuměl vůbec ničemu a jen rezignovaně sledovat závěrečné titulky.___V jistém ohledu je fascinující, s jakou sociopatickou samozřejmostí postavy předcházejí od lásky k nenávisti a film od poševního humoru a legrační předčasné ejakulace k dětskému pláči a nadávání na „zasranej život“. Při menší formální uhlazenosti a po dotažení neštěstí postav do důsledků by mohlo jít o subverzivní feministický artfilm, ukazující chlapy jako hovada, které ženám ničí jejich životy i sny.___Žel je to jen rozpolcený komerční produkt, který chce uspokojit příliš mnoho citových potřeb naráz, a tak nakonec uspokojí leda toho, kdo z nějakého důvodu touží vidět, jak Miki Manojlovič, skvělý srbský herec z Kusturicových filmů (zde rovněž špatně nadabovaný) chytá za zadek Elišku Balzerovou. 20% (23.01.2020)

Na první pohled film vypadá jako komediální romantické drama ze života se spoustou emocí a humoru, leč to by za ním nesměli stát tvůrci, v jejichž podání působí věci jako „emoce“, „humor“ nebo „ze života“ jako cosi obskurního z jiného vesmíru. Špatně natočený a bídně napsaný nesourodý žánrový mix začíná na lehké vztahové lifestylové komediální notě (vtipný ale není prakticky vůbec), načež postupně zmutuje do syrového psychodramatu, v němž již po snaze o komedii nejsou ani stopy. Realistickou cestou se však snímek též neubírá - naopak jde jen o povrchní a rozpadlé torzo vystavěné na pochybném psychologickém základu. Cílem zřejmě bylo uspokojit příznivce tíživých dramat a současně i fanoušky vztahových komedií, což ale byla předem prohraná bitva. Výsledek je strašlivý, obsahově prázdný, náhodně střídající vzájemně nekompatibilní nálady a jedoucí podle líné šablony, v níž se muži chovají jako sociopati a ženy jsou předurčeny je milovat, neustále jim odpouštět a nechat si od nich všechno líbit. Což ve filmu o ženách, napsaném a režírovaném ženami, působí obzvlášť nepatřičně. To, že hlavní ženské role hrají Češky, zatímco hlavní mužské role hrají do češtiny velmi špatně nadabovaní Jugoslávci, je už jen třešnička na dortu. Že to bude masakr, se dalo ostatně tušit už od bizarních úvodních titulků, v nichž ve vesmíru propluje kolem digitální Země nejprve knižní předloha filmu a hned po ní se zbytkem snímku nijak nesouvisející kreslené rádio táhnoucí astronauta v červeném kabrioletu. (23.01.2020)

Přemýšlela jsem, zda tomu dát 3 nebo 4 hvězdičky. Film jsem viděla v rámci Dámské jízdy, takže jsem čekala oddychovou komedii, nad kterou pak mávnu rukou, ohodnotím to jako průměr a bude konec. Ale tohle ne. Tohle se mi drží v hlavě už zatraceně dlouho a pořád nad tím přemýšlím, co jsme to sakra viděla? Začátek je trochu pomalejší na rozjezd, ale díky Vilhelmové se občas zasmějeme a v některých situacích se i najdeme. Pak na plátno přichází dokonalá Eliška Balzerová a světlo reflektoru se obrací k ní a k malé dětské herečce v roli Terezky (opravdu úžasně a přirozeně zahrané!). Do první půlky je to oddychová komedie, ale pak přijde na řadu komplikace v životě a komedie se změní v drama tak nečekaně, že mě to až zaskočilo. A věřím, že na všecny diváky v sálu to fungovalo skvěle, ten šokující převrat musel zaskočit snad každého. Jedná se o silné emotivná drama, které hodně překvapí. (17.01.2020)

V kontextu jiných českých filmů to tedy tak hrozné nebylo - a proto to ráda nadhodnotím. Je to podle předlohy Evy Urbaníkové, která se evidentně vdala, takže už se jmenuje Twardziková, ale je to stále ona: zručná červená knihovna plná moderních emocí. A to už se ani nedivím, že hlavní roli hraje zase Petra Hřebíčková, na ostatní herečky režiséři zřejmě ztratili kontakt (stejně jako na české herce - ti už zřejmě došli frontálně, protože taková injekce od bratrů Jugoslávců se hned tak nevidí). A připojuji se k odoraci té holčičky, byla vážně miloučká, tu se neopouštělo lehce. (12.02.2020)