Réžia:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrajú:
Václav Neckář, Josef Somr, Vlastimil Brodský, Vladimír Valenta, Alois Vachek, Ferdinand Krůta, Jitka Bendová, Jitka Zelenohorská, Naďa Urbánková (viac)Obsahy(1)
Film Ostře sledované vlaky natočil Jiří Menzel podle stejnojmenné novely Bohumila Hrabala. Děj se odehrává za druhé světové války, v době, kdy se lidské vlastnosti projevují stejně jako v době hlubokého míru, jenom jsou v konfrontaci s válečným děním lépe vidět. Vypráví příběh mladičkého eléva Miloše Hrmy, který na malé železniční stanici přes své milostné problémy dospívá na práh mužství... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (485)
Kupodivu navzdory své pověsti nejsou Ostře sledované vlaky stále ničím jiným než "malým českým filmem", který se velkých věco vlastně jen okrajově dotýká. Nicméně v malosti je tentokrát krása a civilní prostota, s jakou mladý Miloš (působící místy až dojmem lehce zaostaleho blbečka) objevuje hořkosladký svět prvních milostných hrátek a dospělých starostí je v Hrabalově poklidné režii přímo okouzlující. Nejen v tomto tak připomíná jiný český filmový klenot takřka stejného stáří: Formanova Černého Petra. 8/10 ()
Němci jsou prasata! Ze všech slavných a úspěšných Menzelových filmů, jsem si nechal projekci Ostře sledovaných vlaků, až na úplný konec. Tento snímek vyznamenaný Oscarem, má mnoho do sebe. Nezapře se Menzelova režisérská ruka, stejně jako Hrabalův typický styl vyprávění a lehce erotické scény. Václav Neckář, jako nesmělý výpravčí, ale především Josef Somr, coby zkušený svůdník, neměli chybu. V menších rolích bych ocenil Vladimíra Valentu, jako přednostu stanice či Vlastimila Brodského coby zástupce Třetí říše. Když vypráví na vlakové stanici o tom, jak německá vojska chytře ustupují, aby nakonec nepřítele dostala do pasti, na tváři diváka to musí zákonitě vyloudit úsměv. Je to pěkný film, dobře se na něho kouká a scéna s razítkováním dívčího zadečku, je kouzelná. Závěr, který se nese v trošku akčnějším duchu stojí za to a dokreslí dobrý výsledný dojem tohoto slavného filmu. Ale přece jen - Jiří Menzel má ve své filmografii ještě lepší filmy, i když tento je nadčasový a prakticky vůbec nezestárnul. ()
Ještě na gymnáziu sme se na to povinně museli dívat stejně jako jsme museli číst knížky Bohumila Hrabala. Bohužel Hrabalovi jsem nikdy nepřišel na chuť a doslova jsem byl z jeho knízek otrávený. I to se promítlo do sledování tohoto filmu, který je sice OSKAROVÝ, ale mě osobně nic nepřinesl, tak nějak přešel a nezanechal ve mě žádné stopy. 6/10 ()
Bohumil Hrabal uměl vymýšlet takové lidské příběhy stejně noblesně, jako je Jiří Menzel dovedl zrežírovat. Kromě specifického prostředí a hlavně doby, která odráží určité vlastnosti a nálady, mají Ostře sledované vlaky skutečně skvěle vymyšlený romantický podtext v podobě neúnavného sukničkáře Josefa Somra a plachého mladíka Václava Neckáře, kteří dávají dohromady opravdu výborné herecké duo. Opět tu také naplno zaúřadoval ten trochu zvláštní Hrabalův styl, který se raději zaměří na slušivé ženské pozadí, než na atmosféru a těžkosti tehdejší ostře vyhrocené doby. Mně to možná úplně nesedělo, ale bez toho by tohle úsměvné drama asi nikdo nebylo tím, čím je dnes.. ()
Nepochybně velice silný film. Přesto při srovnání s Hrabalovou kongeniální předlohou působí jako její dosti slabý odvar. Je znát, že se režisér teprve učil vnímat "hrabalovskou poetiku". Mnohé z předlohy buďto nepochopil, nebo mu to připadalo nadbytečné a při vytváření scénáře to osekal. Mnohé v daných podmínkách natočit asi nešlo, neboť by to bylo příliš drahé. Třeba rozstřílený německý vlak na páté koleji, nebo zmrzlé koně ležící vedle trati. Mnohé ovšem natočit jistě šlo. Zcela se ztratilo jak soucítění s trpícími zvířaty, tak především smíření s Němci skrze totéž utrpení a bolest. Výrazně potlačena byla charakteristická mnohovrstevná struktura předlohy. Utrpení zvířat se jako prostý popis situace (bez známky soucitu) mihne v dialogu železničních zaměstnanců, soucítění s trpícími Němci se ovšem ve filmu neobjeví vůbec, přestože to je, vedle citových problémů Miloše Hrmy, prakticky základní téma Hrabalova textu! Pokud Hrabal ve svém textu rozehrává obrovskou spoustu paralelních témat, pak v Menzelově filmu zůstaly pouze dva: eiaculatio praecox a protinacistický odpor. Už tady se ovšem objevuje prakticky základní Menzelův charakteristický rys, záliba v "absurdních obrazech", zde například v přidaném (!) motivu železničáře předvádějícího na stojící lokomotivě své obrazy... Menzelova poetika není s tou Hrabalovou komplementární. Hrabal vykresluje nesmírně silné, z reálného života odpozorované obrazy, které sice mnohdy jsou zcela absurdní, ale v daném prostředí a době mají hluboký smysl, poukazující na burcující zvrácenost dané situace, Menzel kreslí slaboduše absurdní "barvotiskové obrázky", které o dané době a situaci většinou nevypovídají vůbec nic, pouze v sobě mají krásu naivních malířů... Celkový dojem: 80% PS: Velice by mě zajímalo, jak by tuto látku natočil Vláčil, Forman či Passer. ()
Galéria (23)
Fotka © Malavida
![Ostře sledované vlaky - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/166/135/166135952_e23080.jpg)
Zaujímavosti (73)
- Volbu Václava Neckáře (Miloš) do hlavní role režisérovi po kamerových zkouškách schválil i sám Bohumil Hrabal, který řekl: „Jo, to je přesně on!“ (raininface)
- Vladimír Valenta (přednosta stanice) měl velmi pohnutou kariéru. V padesátých letech byl politickým vězněm, poté se stal úspěšným scenáristou a po okupaci emigroval do Kanady. Tam se sotva uživil mytím aut, ale po nějaké době ho někdo poznal právě ve filmu Ostře sledované vlaky, čímž započala jeho kanadská herecká kariéra. (DaViD´82)
- Nové normalizační vedení Barrandova chtělo, aby režisér Menzel projevil pokání tím, že se veřejně vzdá Oscara za Ostře sledované vlaky. Nakonec se jeho pokáním stala budovatelská agitka Kdo hledá zlaté dno (1974). (raininface)
Reklama