Americká krása

Vynikající film o selhání amerického snu, o obyčejném životě a obyčejných lidech, kteří jsou vlastně cokoli jen ne obyčejní. Charaktery jsou mistrně napsány, na první pohled spadají do běžných archetypů, které můžeme vídat i okolo sebe, ovšem po nahlédnutí pod povrch odhalíme další zajímavé a zvláštní stránky lidskosti. Také je perfektní způsob, jakým je vykresleno vnitřní prožívání postav - zásluhu na tom mají i skvělí herci. Na závěr oceňuji, že film, ač bezpečně spadá do mainstreamu, je schopen vybídnout diváka k zamyšlení a říct, že vlastně ve všem neobyčejném je možné spatřit krásu... 9/10 (10.01.2015)

Přelomový film v dějinách hollywoodské kinematografie. Sam Mendes přesně postihl a popsal fenomén rozpadajícího se narůžovo uměle nalakovaného amerického snu a obsahově vyprázdněného konzumního života spojeného s krizí středního věku a příslušností ke střední třídě, jako to udělal před lety třeba i Elia Kazan ve své Tiché dohodě v roce 1969. Pak ovšem skončila éra květinových dětí a myšlenkové svobody a hollywoodské filmy si za svá ústřední témata vybíraly úplně jiné věci a tenhle životní pocit se odsunul kamsi do kolektivního podvědomí (a do světa filmu nezávislého). Uplynulo však 30 let a Amerika je znovu tam, kde kdysi bývala - na scestí maximálního blahobytu a absurdnosti takového života. Doba se otočila ve spirále času a nutně musel přijít nový Kazan. Bravurní režie původně divadelního režiséra (lokální obdobou je náš Vladimír Morávek a jeho vynikající filmový debut...), geniální herecké výkony (Kevin Spacey si touto rolí zajistil místo v herecké síni slávy), úžasná minimalistická hudba Thomase Newmana, obrovská koncentrace podstatných filmových momentů (zvláště poletující mikrotenový pytlík je nezapomenutelný a signifikantní...) a téma, které naplnilo nejednu sociologickou studii... Americká krása, při odhalování jejíž podstaty mrazí... Podobné filmy: Tichá dohoda, Pan Rosnička, Elementární částice, Ledová bouře, Generace X, Volání o pomoc (03.07.2007)

(1001) Já už mám takový podivný zvyk přistupovat k filmům, které se nějak podezřele líbí všem, s despektem. V případě Americké krásy byl ten despekt tak velký, že napoprvé jsem si film vůbec nedokázala užít a ani se do něj patřičně vcítit (a taky to bylo nejspíš otřesným televizním dabingem). Postupem času jsem ale názor změnila a říkám, tenhle film ve mně vyvolává takové pocity, jaké vzbuzuje i písnička Because od Beatles, která (tedy v cover-verzi) hraje i k závěrečným titulkům. Takže se film nehodí k jednoduchému odsouzení, alespoň zatím ne. "Smile, you're at Mr. Smiley's." (03.07.2007)

Na poprvé originální filmový zážitek. Sonda do střední vrstvy americké společnosti podána netradičně osobitě. Ovšem věřím tomu, že na každé další a další pokoukání je divákova spokojenost lehoulince podkopávána a výsledný produkt člověku připadá slabší a slabší. Mendes disponuje citlivou a svědomitou režií, klade důraz na detaily a scénář je skvěle propracovaný především co do charakterů. Přesto však na mě celek působí až příliš učesaně a nalinkovaně. Jako by Mendes chtěl tímto filmem říci: "já jsem skutečný umělec, koukejte". (13.11.2005)

Syntetická cesta do středu země jménem Předměstí. Nikdy jsem zcela nepochopila, proč na mě ten film působí tak mocně. Snad proto, že komediální i tragická strana mince se točí na té jediné správné hraně? Americká krása není zvrácená, jen má smutné kořeny, ze kterých roste rebelie s okvětními plátky růží rudých jako krev. Prosté vybočení z normálu a dálnice může na cestě ke svobodě spustit lavinu, která pohřbí vše neživé. Jak napsal Arthur Rimbaud: Já je někdo jiný...A Lester Burnham si to konečně připustil. (24.04.2007)