Americká krása

Fight Club pro diváky o generaci starší. Černá komedie o životní deziluzi někdejších hipíků, s postavami, které jsou sice výstřední, ale ne tolik, abyste je přestali mít rádi (a pořád je lze považovat za docela normální ve srovnání s konzervativním magorem, kterého hraje Chris Cooper). Takže ve výsledku navzdory depresivnímu tématu nejste znechuceni a nemáte z toho všeho blbý pocit, ale naopak věříte, že jste viděli něco obohacujícího, co vám dodalo trochu chuti do života, což mi osobně přijde v rozporu s tím, o čem celý film (a zejména Spaceyho postava) je. Kromě hlavního hrdiny jsou postavy dost ploché a docela mě mrzelo, že film není víc o Lesterovi a méně o lidech okolo něj, pro které režisér a scenárista zjevně neměli zdaleka tolik pochopení. Natočené je to sice znamenitě, ale stejně bych raději viděl zpracování téhož námětu Toddem Solondzem. 75% Zajímavé komentáře: kleopatra, Eodeon, gudaulin, TotalFilm (10.07.2006)

Syntetická cesta do středu země jménem Předměstí. Nikdy jsem zcela nepochopila, proč na mě ten film působí tak mocně. Snad proto, že komediální i tragická strana mince se točí na té jediné správné hraně? Americká krása není zvrácená, jen má smutné kořeny, ze kterých roste rebelie s okvětními plátky růží rudých jako krev. Prosté vybočení z normálu a dálnice může na cestě ke svobodě spustit lavinu, která pohřbí vše neživé. Jak napsal Arthur Rimbaud: Já je někdo jiný...A Lester Burnham si to konečně připustil. (24.04.2007)

Alan Ball má moc rád povídání o obyčejném nudném životě. A proč? Protože ví, že není nic zajímavějšího než obyčejný nudný život. Ví, že zdánlivý obraz obyčejného člověka spokojeného s každodenní rutinou je klam. Ví, že za každým tím človíčkem pachtícím se v práci, v manželství, v životě, je něco víc. Ať už je to rozháraná duše, krize středního věku, nebo třeba jenom znudění životem, něco víc tam vždycky je. A Alan Ball tohle umí nádherně vyprávět a prodat. Ať už v jeho mistrovském seriálu Six Feet Under, nebo právě v Americké kráse. Ta je proto pro mě svým způsobem snad nejupřímnějším filmem vůbec. Je jako políčkem do tváře, jako voláním, abyste se probudili, abyste něco dělali. Protože ví, že nejste spokojení. Ví, že chcete víc. A jestli víc nechcete, můžete být zrovna tak mrtví. Hlavní hrdina Americké krásy Lester Burnham (skutečně vynikající Spacey, ale to snad netřeba říkat) je v podstatě jenom spratek, co si uvědomil, že ho nebaví být dospělý a zodpovědný, ale copak mu to může někdo z nás vyčítat? Copak vy nechcete někdy prostě jen vstát a dělat si, co vás napadne? (jestli vás ovšem napadají věci jako strkání lidí pod metro nebo najíždění do davu se svým novým Hummerem, tak to prosím nedělejte) Samozřejmě, že chcete. Ale nikdy to neuděláte, protože si uvědomujete, že to bude mít následky. A proto budete dál hnít ve svém nudném obyčejném zodpovědném životě. Budete dospělí ve své každodenní rutině. A tak je to správně. Nic ale nedáte za to, když si tu rebélii prožijete aspoň prostřednictvím Lestera Burnhama. (13.06.2007)

Krásné podívání, leč jen v kině. TAK POZOR!!! Z nepochopitelných důvodů tento brilantní oskarový film pitomý distributor uvedl na dvd pro ČR pouze s českým dabingem a BEZ TITULKŮ! No vlastně titulky maďarské, turecké a řecké. Dovede někdo pochopit toto idiotské ignorantství??? Možná i proto skončilo toto dvd v Levných knihách... Doufám od srdce, že debilové prodělali gatě... (04.10.2005)

Tenhle film považuju za jeden z nejgeniálnějších, co byl kdy natočen. S každým dalším zhlédnutím mu začínám víc a víc rozumět a plně chápat, o čem je. A můžu ho vidět stokrát a pořád pro mě bude něčím nový a nikdy se u něj nenudím. Hudba je naprosto výjimečná a s citem vybraná. Dvě scény jsou pro mě osobně nezapomutelné a často se mi vybavují : 1) Kevin Spacey a tráva 2) poletující sáček, snad nejlepší scéna filmu. I když to je těžké rozhodnout, zdá se, že pojem "hluché místo" nemá ve (filmovém) slovníku Sama Mendese co dělat. A rozplývat se nad hereckými výkony, ať už jde o úchvatného Kevina Spaceyho, nebo okouzlující Anette Bening by bylo opravdu zbytečné. Jejich umění mluví samo za sebe. Kdo tento klenot neviděl, měl by nad sebou vážně zauvažovat... (03.11.2005)