Deot, chimyeongjeokin yoohok

Jeong-min (Ha-joo Yoo) je učebnicovou ukázkou toho, jak dokáže i ten nejsebejistější mužský se zkušenostmi prohnaného samce arabských harémů ztratit soudnost, přijde-li na půvabné ženské. Přesně tak. Ženské. Vychytralé a na první pohled doslova panensky nevinné. Téma svůdné a lascivní, přesně takové, jaké, coby poměrně kvalifikovaný televizní scénárista, do kloudných vět sepisoval už tolikrát, že by si nikdy dřív nedokázal vůbec jen připustit, že by se něco podobného, ne-li vcelku identického, přihodilo dokonce i jemu samotnému. To by snad pravděpodobněji nastal konec světa, než aby se sám objevil v jedné ze svých milostných zápletek s koncem studeným jako kámen. Jenže jen krátce po ne zcela příhodném rozchodu se svojí dlouhodobou přítelkyní, cestuje kamsi za město do polozapomenuté provinční vesničky obehnané rákosovými ploty a bažinatými průrvami, lemujícím hliněnou uježděnou cestu, aby se tváří v tvář setkal s neskonale půvabnou dívenkou, přesně takovou, o jaké i ta sebestřednější mužská srdce jen ve svých nejtajuplnějších snech v poklidu sní. Dívenka, ať už sebepohlednější, není ale jen dívenkou zcela obyčejnou. Je dcerou ještě o cosi méně obyčejnějšího vesnického stařešiny, pečujícího o dobro všech lokálních starousedlíků, jimž nemilosrdný život naložil ještě několik krkolomných roků. A jen co si je nevinně se tvářící dívenka s úsměvem kouzelnějším než ty nejsilnější čáry a máry jistá, že vyhrála jedno další mužské srdce, bijící v její přítomnosti jako městský orloj v pravé poledne, rozhoduje se požádat jej o cosi, co má vzhůru nohama obrátit nejenom životy jich samotných, ale i životy všech místních. (Conspi)