Põrgu Jaan

Období severní války, někdy kolem roku 1720, Estonsko. Na pobřeží malého, morem a hladem sužovaného, panství místního barona moře vyplavilo neznámeho muže. I když si muž nepamatuje kdo, či kde je, dle oblečení se jedná o někoho významného a baron se domnívá, že by mohlo jít o doktora Jaana Niemanda, jehož kufr byl taktéž nalezen na pláži. Baron tedy požádá Jaana, zda by nemohl léčit jeho syna, který je očividně v šoku od doby, co viděl, jak černí jezdci přepadli jejich panství a zabili jeho matku. Země je suchá a zmrzlá, připomíná pustinu, poddaných zbylo po válce tak málo, že se vejdou do dvou polorozpadlých chatrčí nedaleko. Ne nadarmo se v Estonsku říká, že kdo v tomto období uviděl v zemi otisk boty, radostí jej políbil. Tak nemnoho lidí po válce zůstalo na živu. Nervózní je člověk už i jen z obrazu těch pár přeživších, kteří se snaží do zmrzlé půdy zasít poslední zbytky obilí, a jakýchsi obětních rituálů psychicky i fyzicky zmrzačených hladových lidí, začínajících hovořit o potopě, která všechny potrestá za jejich hříchy. Objevují se zkazky o čarodějnici. Na pozadí toho se baron stále snaží obnovit původní slávu svého panství pro svého katatonického syna, nebo aslespoň zachovat jeho řád. A "Jaan" se snaží přijít na to, kdo je. Kaur Kokk svou prvotinu, která je očividnou homagí Ingmaru Bergmanovi, rozvíjel a ropracovával ze své školní práce osm let. Povedlo se. [Rakkautta&Anarkiaa 2019] (21.09.2019)