V temnotách

No hodně rozporuplný film, nejhorší co jsem zatim od Almodovara viděl. Na svou dobu určitě hodně kontroverzní film. Jeptišky šlehající si heroin, nebo beroucí si LSD, nazívající se sestra špína, sestra močka, sestra kanálová krysa, to mi příjde už trošku příliš. Nechápu co tím chtěl básník říci, ale u mě tenhle film prostě nefunguje, je prostě už moc přitažený za vlasy. Pokud se Almodovar chtěl strefovat do církve, tak to určitě udělal mnohem lépe ve filmu Špatná výchova. Tentokrát prostě ne. (24.11.2008)

Celou svou kariéru točí Pedro Almodóvar neobyčejné filmy z různých prostředí. Tento, skoro třicet let starý film, není vyjímkou. To může napadnout jen Pedra natočit film o jeptiškách a to tak absurdní a zábavný. Máme tu řádovou sestru, která chová v klášteře tygra, jiná zase má halucinace a proto užívá LSD, další píše, pod psudonymem milostné romány a korunuje to matka představená. Ta má lesbické sklony a je závislá na heroinu! Jednoho dne přichází do kláštera kabaretní zpěvačka požádat o azyl a ta život v klášteře ještě "okoření". Originální nápad mistra mě pobavil a já můžu, už své 16 seznámení s jeho tvorbou hodnotit hodně nadprůměrně. (25.05.2012)

Páči sa mi Almodovarova kontroverznosť i to, ako dokáže na najrôznejších sociálnych javiskách karikovať svet do svojej bizardnej a predsa realistickej podoby. Niekomu sa tento film môže zdať istotne kontroverzným, ale je to len Almodovarov pohľad, jeho vlastná optika, to ako on sám vidí tento svet - ako jedno veľké divadelné javisko, kde sa skutočné prelína s fiktívnym - Almodovar vidí všetko inak než väčšina - ani miesto ako je kláštor nevidí ako idylické miesto, v ktorom sa ženy oddávajú motlitbám, ale práve ako miesto hriechu, kde každej jednej postave dáva dole hábit a ukazuje ju nahú vo svojej najs(y)urovejšej podobe. Ostrý film, ale Pedro má aj ostrejšie. 4* (16.09.2012)

Přepsáno v březnu 2020. Film Černá roucha jsou svéráznou komedií. Černý humor je zvrácenou radostí bizarních podob života. Katolická církev je podrobena morální kritice a duševní rozpolcenosti, ale Pedro Almodóvar vychází z jiného bodu, než Buñuel. Luis byl anarchista a bíl se za společenskou změnu, Pedro těží z niterné úzkosti a z nenávratně poškozených vnitřních světů. Moc a slib celibátu deformují morálku vlastních skutků, přesto jsou Černá roucha více výrazem uvolnění a radosti z nabyté osobní svobody. Film je extravagantní, rozpustile provokující, niterný a ironický, poslání katolické církve je zobrazeno ve té nejsvatější a nejhříšnější podobě zároveň. Duchovní poslání je ovlivněno světem hříchu, je rozerváno a v pastelových barvách se přizpůsobuje změnám času. Hlavní postavou výstředně ztřeštěné komedie je Yolanda (příjemná Cristina Sánchez Pascual), bývalá učitelka a současná kabaretní zpěvačka se slabostí k omamným látkám. Utíkání před svědomím přítomnosti se dostává na počátek nové životní etapy. Bizarnost je prostředkem ke změně. Důležitou postavou je Julia (pozoruhodná Julieta Serrano), matka představená kláštera jeptišek řádu "Redentoras humilladas". Záchrana těch padlých poznamenává její nitro narkotizační chutí hříchu a špatně skrývanou tělesnou potřebou. Velmi výraznou postavou je Rata de callejón - Krysa Kanálnice (velmi příjemná Chus Lampreave), řádová sestra, která pod pseudonymem Concha Torres v nevědomí využívá absurdní příběhy životů hříšných oveček. Další klášterní obyvatelky: pro závažné překročení světského zákona vždy věrná představené, obsedantní potřebou masochistické bolesti poznamená a z chvění halucinací narkomanie šťastná sestra Estiércol - Močka (zajímavá Marisa Paredes), tygříka vychovávající a na čistotu pečlivá sestra Perdida - Špína (příjemná Carmen Maura), a nadšená kostýmní návrhářka v krizi víry, sestra Víbora - Zmije (příjemná Lina Canalejas). K výraznějším postavám patří také markýza (zajímavá Mary Carrillo), čerstvá vdova. Osamělost a neochota finanční výpomoci ukončuje dlouholeté a existenčně potřebné příspěvky klášteru. Z dalších rolí: nevděčná bývalá ovečka matky představené Merche (Cecilia Roth), na Julii rozzlobená nová generální matka řádu (Berta Riaza), diskrétní kaplan a ochotný pomocník Zmije (Manuel Zarzo), spolehlivá dodavatelka štěstí pro klášterní potřeby Lola (Marisa Tejada), či zcela vypočítavá rodná sestra jeptišky Krysy Antonia (Eva Siva). Černá roucha je výstředně provokativní komedií osvobozeného ducha. Je ztřeštěností i kritikou licoměrnosti, dobírá si přetvářku důstojnosti a obdivuje každou nenormálnost a bizarnost života. Nadsázka chutná, stylově zábavný film! (23.02.2010)

K tomu se dá říct jediné: OOOuu maj gááááááááád !!!!! Tomu říkám svatá trojice: Zamilovanej farář-poměrně silný kuřák, matka představená-lesbická vyděračka, závislá na heráku, která rozprodala půlku kostela, jen aby měla na fet a stádo jeptišek-sestra Močka, sestra Špína, sestra Krysa a spol, který si sem tam dají LSD...A nesmím zapomenout na tygra, kterýho tam odmalička chovali jako domácího mazlíčka...Matka představená vysvětluje kurvě význam Ježíšovy smrti a přitom si rovná lajnu Háčka, aby jí vzápětí vdechla svejma křesťanskejma nozdrama a zbytek si prstama otřela o zuby, jak to dělají zkušený smažky. Almodóvar mě opět šokoval a musím opakovat, je to BŮH (nebo ďábel?)... (05.01.2010)