Zamilovaný Shakespeare

Když na mě příjde divadelně- Shakespearovská nálada, prohrabu se svou videoskříní a najdu tento film. Je úžasný, o hledání inspirace, pravé lásky a o lásce k divadlu, která je silnější než konvence společnosti. Musím říct, že mě při tomhle filmu často mrazí, hlavně když se reálné scény Willa a Violy prolínají s nácvikem divadla, a když jejich příběh mění obsah hry od plánované komedie k nejslavnější tragédii všech dob. Konec dojme, i tím, že se nesnaží dojmout a není zničený(zakulacen) happy endem. Z technické stránky mě vždy nejvíc zaujala hudba, té toho Oscara přeju ze všeho nejvíc, je naprosto úžasná. Ben Affleck umí hrát, na jeho Mercucia jsem se těšila záběr od záběru více, Joseph Fiennes podává především v závěrečné hře vynikající výkon a Gwyneth si roli Thomase-Violy-Julie užívá. Colin Firth s kamenem v kuchu jako Wessex je kouzelně odporný... Jen netuším, za co Judi Dench slízla toho Oscara, na plátně byla všehovšudy deset minut... Moje jednoznačně nejmilovanější "komedie". (09.06.2006)

Možná jsem natvrdle čekal hodně suchého anglického humoru. Možná až tak hodně jako v Příběhu rytíře, který byl až absurdně vtipný, ale také proto ho mám tak rád. Tento film ačkoliv je smyšlený od začátku do konce je Shakespearovým popisem jeho života, plného romantiky, sexu a problémů, které mě ani nyní nenapadli řešit. V minulosti tomu bývávalo jinak než dnes. Samotný film je rozhodně povedenou záležitostí. Příběh je zajímavý i když fikcí, atmosféra doby je zdařilá a není co mu vytknout. Jen pro mě, to všechno celé točení kolem divadla přišlo poněkud strohé na můj vkus. Znovu se na to nejspíš nepodívám. Chybí mi tam větší doušek vtipu, který tam v jistých chvílích je, jenže ho je bohužel, dle mého, příliš málo. (25.12.2007)

Bez lásky psáti nejde, to vám řekne každý Shakespeare. Pojďme se ostatně podívat, kterak v poblouznění smyslů a za úsměvných okolností sepsal smutný osud Romea a Julie. Abys to měl, současný diváku, jednodušší, rozmístíme ti do příběhu pár věcí, které znáš a jež bys v alžbětinské době nečekal. To ti jistě přijde úsměvné, až uvidíš Shakespeara pít z kýčovitého hrnečku a zpovídat se u psychoanalytika. Ale co to, ono to vlastně není zasazeno do současnosti, ono je to zasazeno do světa současných filmů ze současnosti. Čas od času zažiješ veselou příhodu, v níž poznáš kousíček z nějaké hry, kterou Mistr dosud nenapsal. Občas necháme někoho pronést repliku z jeho budoucího pera. To je legrace, on nic nevytvořil - jen vše opsal ze života a od kolegů a chytře to poskládal... Ale dosti tlachů, jde o Romea a o Julii a o Williama a o Violu a o emancipaci a o lásku, a všechno se to proplétlá a prolíná a jde to hlavně o to, aby to bylo co nejpropletenější a už jste nevěděli, jestli Vilda hraje Romea nebo žije Romea nebo je to Viola, která je Romeo a Julie a Viola a Kent, ale hlavně jde o lásku a použití všemožných propriet Shakespearových her (spíše komedií): záměn osob, pohlaví a vůbec všeho, co Mistra vůbec neodlišuje od jiných tvůrců jeho doby. Řada historických reálií ze spíše lehounce úsměvné, než vyloženě veselé a vtipné taškařice, inteligentní film nedělá. Cukříček, jemuž náznak pikantnosti dodává pouze Judi Dench. Silné **. (17.05.2010)

"Dopadne to dobře." - "Jak to?" - "Nevím. Je to záhada." Romantický příběh o vzniku romantického příběhu (toho nejslavnějšího) a cesty za jeho premiérou, jež je zároveň derniérou milostného vztahu, který ho inspiroval. Okouzlující vyznání lásky k Shakespearově dílu, divadlu i příběhům o lásce. Scénář si důvtipně pohrává s motivy ze Shakespearových her (čím větší o nich máte přehled, tím víc si film užijete) a dobovými reáliemi a přivádí na scénu celý zástup skvěle načrtnutých, obsazených a zahraných figur a figurek, obzvlášť královnu, Henslowa a pana Fennymana, který má výborný dramatický oblouk. Zkrátka jedna z nejlepších romantických komedií vůbec. (17.07.2005)

Realistické umění přesvědčivé autentické literární fikce není protimluvem. Jeho existence je však vzácností, protože vyžaduje prolnutí ne jedné, ale hned několika komponent. Nosný nápad je východiskem, jeho důsledné, stále tvořivé domýšlení nezbytným prostředkem a schopnost pracovat nápaditě s dějem a jeho nečekanými zákruty a výkruty požadovaným vyzněním. To všechno se tvůrcům filmu zdařilo. Mimořádný námět tak plně rezonuje se skvělými hereckými výkony. Křehký dívčí - zpočátku i panenský - půvab Paltrowové, rázná tvořivost Fiennesova (neméně dobrý je jeho LUTHER) v mých očích ustupují velmi nekonvenční osobité Alžbětě Denchové (téměř bych ji řadil výš než kreace Blanchetové nebo Mirrenové, jež samy o sobě jsou rovněž mimořádné); k dosavadnímu pojetí této osobnosti-intelektuálce přidává totiž zemitou plebejskost, z níž organicky přechází do své takřka absolutistické majestátnosti, v níž to čas od času probleskne osobitým robustní humorem. ROMEO A JULIE se za těchto okolností stávají živým a životným dramatem, které jen umocňuje náš vhled přes propast času do renesančních divadelních arén alžbětinské Anglie. Poznání, že zamilovat se může každý - i velikán - a že velké pojmy a lidé jsou v okamžicích svých všedních dnů stejní jako kdokoliv druhý, činí z renesance, zobrazené v tomto skvělém díle, součást naší současnosti. A proč ne? (16.03.2008)