Chvilky

Po patnácti minutách jsem chtěla film vypnout, protože se nic nedělo. Byla tam jen Jenovéfa, která hraje dobře, ale to víme. Kvůli ní jsem se dívala dál a pořád nic. Žádný příběh, žádná zápletka, nic. Jen jako když se snímá běžný denní život. Matka a babička byly alespoň svérázné, ale scéna s otcem, to bylo teprve o ničem. V naději, že něco přijde jsem se dodívala dokonce a bylo to jak v té písni Kočka ze Záběhlic z Hříšných lidí města pražského „On porád čekal, že něco přijde , von porád čekal, nepřišlo vůbec nic….“ Ale Česká televize asi přijde i o ten zbytek diváků, které ještě má, když bude takto pokračovat ……………. (09.11.2020)

Je to koukatelné, protože táhlé statické záběry na trapné, depresivní a debilní situace, které zná tak trochu ze života každý, jsou moc pěkně udělané a celkově zahrané a natočené je to hezky. Jenže kde u Jarmushe to funguje jako svérázný typ komedie, tady to má být drama existenciální krize mileniánů nebo co. A to už trochu drhne. Jak hrdinka celou dobu jen tiše trpí a přežívá svůj "život na ouno" je časem otravné. Paradoxně jediná scéna, kde se chovala normálně jako opravdový člověk, byla návštěva psycho matky. Jinak jsem neměl absolutně pocit, že by holčině někdo kdovíjak ubližoval, aby byla tak strašně nešťastná a trpěla jak světice. V tomhle věku se život většiny z nás točil kolem kopce přátel, koníčků, zážitků, akciček a tak. Možná mělo vyplynout, že holka sama potřebovala mnohem víc než nějakou neúčinnou psychoterapii, ale spíš medikaci. Protože alespoň ze zkušenosti holky od muziky co válí na housle většinou nemají zapotřebí randit na zadním sedadle kamionu se ženatým o 10 let starším Lojzou Lopatou nebo trtkat v dodávce s Jožkem Hrámnakytaru. "jak si usteleš, tak si lehneš". (10.11.2020)

Je to cítit od začátku, je to jako těsně před odhalením, je to jako nevysvětlitelné fluidum, které se kolem naší záhadné šíří a kupí, ano, je to přesně to, co myslíte....ego...velká hráčka na housle má debilní rodinu, která je víceméně buď nemocná, nebo strašně jednoduchá...celou záhadu ještě doprovází komplex z náhodných známostí, neschopnost přijímat lásku i ji dávat, je nutné ji vyžebrat, rozhovor v závěru, tedy jestli stálé říkání ne není strategie, unylá vesnická nálada a přítomnost jakési nemocné atmosféry a touha po něčem nepoznaném a neuchopitelném...ego...ego....běhání je dobrý start...ale závěr byl famózní, téměř jakoby skandinávský...pojďte slečno...pojďte se na všechno podívat trochu s výšky, s nadhledem...jako nedávno v Chlastu...je to vyšší moc...opij se....tam to byla deprese z víry... tady deprese z ega...i druhá Boková ukázala přednosti, což roztepalo srdéčko nejednoho fanouška...i za ní tak 65 %..kvůli scénáři...bylo to až otravné místy (10.11.2020)

Já nevím, ale Boková prostě neumí hrát... (16.11.2020)

Film co vede odnikud nikam. Možná to byl ale záměr. Přesto pro mne nudná záležitost, i když asi kvalitně zpracovaná. Typické parametry nezávislého filmu? (17.11.2020)

Anežka to nemá jednoduché, ale takových ve Anežek po světě běhá... (17.11.2020)

Chtěl jsem původně dát 4 hvězdy, ale pak jsem si uvědomil, že vlastně nevím, proč bych měl jednu ubrat. Film je to výborný a určitě se na něj ještě někdy podívám. Nejlepší scéna je ta u psycholožky. (29.11.2020)

**3** „Straaašně rozvleklýýý...!“ - to jsem si říkala snad až skoro do poloviny filmu... Bohužel jsem se pak v určitých věcech začala poznávat, což mě upoutalo a znepokojilo zároveň. Do Anežky jsem se pak docela rychle vcítila - babička nemocná s rakovinou, děda na smrtelné posteli. Psychicky nemocná matka, pro kterou jsou návštěvy dcery asi jediným vyrváním z depresivní šedi života. Jinak ji snad ani žít nebaví a nic nemá cenu... Otec, který ví všechno na zeměkouli, nejlepší je jen to, co si myslí on, vše kritizuje a za každou cenu musí mít pravdu. Láska, o kterou se Anežka musí dělit, asi ji baví ty housle, ale není to komu předvést... Ať se pohne kamkoli, všude je jenom beznaděj nebo někdo, kdo z ní vysaje energii jako upír. Její jediná obrana je být uštěpačná a ironická. Ale běda, jak by si postěžovala... jí nic nechybí, protože přece má kde spát a co jíst! Nejpovedenější mi přišel asi záběr na Anežku sedící u psycholožky - všechno v bílém, jen ony jako dva středobody a mezi nimi krásný výhled z okna. Moc povedené. :) Navíc Lenku Vlasákovou, tu já můžu. Dávám tři hvězdičky - nebylo to vůbec špatné, ale je to asi jeden z těch filmů, které si člověk vícekrát nepustí. (09.03.2021)

OMG. No. (08.10.2021)

Bože co to je, to je největší nuda co jsem zažila. Já toho kdo napsal scénář bych nechala zavřít.Nudaaaaa - nedoporučuji. Ztráta času. (04.04.2022)

Musím říct, že začátek vypadal nadějně. Po půlhodině jsem se však začala ztrácet. Kdybych si nepřečetla obsah filmu, tak ani nevím, o čem je. Schůzkou s psycholožkou asi tvůrci chtěli vyplnit čas, neboť nechápu podstatu toho 5 minutového hrobového ticha. Pokud tím chtěli filmu dodat určitou atmosféru, tak tím spíše, již vleknoucímu se ději, uškodili. Původně jsem chtěla dát 2*, ale posledních ubohých dvacet minut rozhodlo. 1/5 (23.04.2022)

Paradni herecky projev Jenovefy. A hlavne dialogy dcera matka, dcera babicka, dcera otec. Nalozene rodinne břimě na mladou holku. Skvele zpracovane. (09.08.2022)

Herečku Bokovou moc nemusím, myslím, že do role by byla vhodnější jiná, nicméně jsem jí postavu uvěřila natolik, že jsem měla pocit, že se opravdu v některých momentech už skácí. Částečně se s hlavní hrdinkou mohu ztotožnit, její chování není jen snahou o klidný a bezproblémový vztahový život, ale jeví se spíše jako důsledek výchovy. Musím poslechnout, musím vyhovět, musím pomoci. Jsem hodná a dobře vychovaná….není to snad jen obraz dnešních mladých, nebo snad ano? Většinou s dospíváním vzrostou ambice jít si za svým, prosadit se, ať už v lásce, kariéře, nebo prostě v tom svém životě….Hlavní hrdinka je pro mě psychicky nemocná, odevzdaná a nikoliv silná, jak bylo v některých recenzích prezentováno. Ovládaná manipulací se nedokáže ze vzorce svého chování vymanit ani v situacích, kde se od ní žádná podřízenost neočekává. Není schopná vlastního názoru a projevu své vůle. Totálně zpacifikovaná osoba bez vlastní osobnosti. Závěr filmu není otevřený, ale přímo ustřihnutý. Mysli si kdo chceš, co chceš….Vzpamatuje se hlavní hrdinka příběhu poté, co se nadechne té nekonečné krásy z rozhledu? Skočí dolů? Podle mne se nedokáže odstřihnout od manipulátorů a změnit vzorec svého chování, stejně tak, jako je slabá k ukončení tohoto nicotného života v područí manipulátorů. Po nádechu sil se znovu rozhýbe, aby dále pokračovala jako ovládaná figura v rukách rodiny a milence. A pokud budete čerpat z reálného života, tak tyto vlastnosti a vzorce chování se prakticky nemění, pouze s věkem se stupňují. Takže pokud bychom mohli sledovat volné pokračování, uvidíme Anežku, která sekla s prací, aby mohla pečovat o psychicky nemocnou matku, přerušila styky se ženatým milencem, protože byly časově už náročné, otci slouží v lese se dřevem, jak jen fyzické možnosti dovolí a k tomu se řídí pravidly vševědoucí babičky, která na ní mimochodem nenechá suchou nit. Prostě Anežka, která se kdysi ještě pokoušela vzdorovat v malichernostech, nyní už přijímá vše bez výhrad, kýve hlavou, používá nesmyslné talíře, které beze vzdoru nechává čisté přemýt a nosí úžasné šaty po babičce, ačkoliv nemá tak krásné nohy jako babička, ale přece je škoda ty šaty vyhodit. (02.09.2022)

Mám rád takové artové filmy. Kvalitně zahrané, pomalé, nutí k přemýšlení. Pokud by tu roli tatínka hrál Tříska, jak bylo v plánu, tak bych asi dal i pět hvězdiček. (03.09.2022)

... ač ze života, tak vlastně vo ničem, ztráta času... (08.09.2023)