The Cry

Když jsem začal tuhle mini sérii sledovat, myslel jsem si, že půjde o úplně jiný příběh a obával jsem se, že půjde o další ždímačku na city. Rychle mi ale došlo, že Britové nejsou Američané, pro které je patos prioritou, a mohl jsem se skvěle bavit u počinu, jež je v první polovině dramatem, aby se v té druhé změnil v thriller prosáklý chladným cynismem. Podle mého názoru šlo o skvělou záležitost, berte ale v potaz, že se mi dobře dívalo na Jennu Coleman, které role absolutně seděla. (12.09.2019)

Bez mučení se přiznám, že se mi úvodní epizoda mini série zdála být strašně chaotickou. Děj poskakoval jako blecha z jedné časové roviny do druhé, já už jsem tedy zvyklý na kdeco, ale flashback vražený do flashbacku mě fakt překvapil. Po čase jsem si každopádně zvykl a nachytal jsem se u toho, že mě děj slušně baví a že se mi dobře dívá na Jennu Coleman (přitažlivá fyzicky i po herecké stránce). (12.09.2019)

Úvodní chaos zmizel v neznámu, děj příběhu nabral příjemné tempo a já jsem nenašel žádný důvod, pro který bych měl snižovat hodnocení (abych řekl pravdu, ani jsem se nesnažil hledat). I tentokrát jsem musel ocenit skvělou Jennu Coleman, hlavně se mi ale líbilo, že měl příběh svou hloubku a že jsem se ani na chvíli nenudil. (12.09.2019)

Britští tvůrci mě neustále překvapují, fakt mě zajímá, jak se bude vyvíjet závěrečná epizoda, když už třetí díl přinesl rozsudek. Příběh se každopádně parádně zvrtnul, do depresivního dramatu byla přidána pořádná dávka cynismu a já jsem si občas šťastně chrochtnul. (12.09.2019)

Po tom, jak se příběh vyvinul ve třetí epizodě, jsem měl ze závěrečného dílu trochu obavy, ale rád přiznávám, že jsem se bál úplně zbytečně. Tvůrci opět přišli se zajímavým dějem, od kterého jsem se po celou dobu nedokázal odtrhnout, a místo zklamání se dostavilo nadšení. (12.09.2019)