Maják

Nejdřív je třeba poděkovat aerofilmu, že alespoň pár kin v tento nečas obalžilo Majákem. Jsem nadšen z audio-vizuálního pojetí snímku, který dokáže naštelovat tak nevlídnou atmosféru, že by ani teroristu ven nevyhnal.O hereckém mistrovství panů Robert Pattinson a Willem Dafoea jsem v absolutní euforii, ale co v mém pohledu film sráží je fakt, že je na můj vkus je snímek až moc intelektuální art. (09.01.2020)

Moře barvy ropy a světlo majáku jako světlo Boží. Zdrcující atmosféra o šikaně, lžích a šílenství. Skvělý scénář s labilními aktéry v hlavních rolích, kteří hýbou dějem díky opileckým výlevům a postupným svěřováním tváří v tvář smrti hladem. Prdící Dafoe předvádí herecký koncert a sebeukájejicí se Pattinson je jeho zdárným žákem, který se nebojí jít až na dřeň. Halucinace s mořskou pannou a pohřbívání za živa jsou momenty roku. Aye, lad! (30.12.2019)

Hrozně prázdná exhibice talentovaného stroje na hutnou atmosféru, které nelze upřít vystižení dobových reálií a záměrně zastaralých formálních postupů (statické záběry, detaily, expresivní herectví, precizní geometrická kompozice), ale divákovi lačnícímu po smysluplně organizovaném vyprávění či nějakých ozvláštňujících postupech nemá absolutně co nabídnout. Čarodějnice za něčím směřovala a utahovala smyčku kolem diváka, jenž si vytvářel určitá očekávání, Maják je zahleděný do sebe a od první do poslední scény se jeho nátura a nátlak na publikum nemění - a byť to samo o sobě není špatné a rozčilující, rozhodně to není nijak obdivuhodné a jakýmkoli způsobem podvratné (o což se přitom Eggers snaží). 60% (18.01.2020)

The Lighthouse je nepochybně pozoruhodný zážitek. Film sestavený z černobílých záběrů v klasickém poměru stran, plný magického realismu přecházející v naturalismus. I jeho jazyk je odlišný, scénář se inspiroval jazykem skutečných námořníků z 19. století a nedokončenou povídkou E. A. Poea. Výsledek stojí rozhodně za pozornost, k diskusi nicméně zůstává, zda by čistý naturalismus nebyl vhodnější formou. (19.03.2022)

Velmi zábavná ujetost, kde na mně v první řadě fungoval neotřelý vizuál (neotřelý tím, že kopíruje postupy a techniky, které filmaři opustili už před desítkami let) a v řadě druhé je fenomenální opora v perfektní herce, na kterých tenhle film stojí a padá. Místy je to dílo šílené (skoro jako kdyby se ze Švankmajera stal sexuální zvrhlík), evidentně v některých věcech inspirované lovecraftem (ovšem ne v postavách, ty v jeho povídkách šílí až na samém konci příběhu, zde šílí postupně a vzestupně). Zkrátka moc povedená jednohubka i díky nepřepalení stopážii (dovedu si představit, že jiná tvůrci by z toho vykřesali existenciální filosofování na dvě a půl hodiny). (11.05.2020)