Dole hlavou

Šílený western Sergia Leoneho (jestli jde tato dobrodružná podívaná westernem nazývat). Leone se nezapře v žádných z jeho klasických dlouhých záběrů a jeho styl o špinavých zpocených chlapech ze Západu, dává hned od začátku tušit (močící muž), kdo sedí v režisérském křesle a na co se máme připravit. Výborný James Coburn a především Rod Steiger, který se zde opravdu vyznamenal. S nejlepšími filmy tohoto italského génia nesrovnatelné, ale určitě působivé a stojící za zhlédnutí. (04.05.2010)

Neprávem opomíjený Leoneho skvost, který stojí ve stínu těch nejslavnějších westernů vůbec a je to ohromná škoda! Již začátek filmu mne vtáhl do děje a na nějaká hluchá místa si nemohu vzpomenout. Film je i přes svou délku (151 minut) zcela vyvážený, jednotlivé postavy jsou velmi pečlivě vykresleny. K tomu Morriconeho hudba, která nemá chybu (všimli jste si variací na Mozarta?). Leone se zde představuje jako levicově smýšlející revolucionář (viz odkaz na Bakunina a samozřejmě nejen on) a vůbec mi to nevadí. (19.10.2009)

Je škoda, že mexické revoluci vím kulový, protože mám silný podezření, že s aspoň minimální znalostí historických souvislostí bych šel asi na plnej. I tak je ale Fistful Dynamite pozoruhodný snímek, protože při znalosti dřívějších Leoneho westernů budete překvapeni měrou svéráznosti tohoto, přičemž to stejné platí i o hudbě maestra Morriconeho. Ač Leone nejde až do takového kontrastu taškařice vs. citová zdímačka jako třeba Benigni, fakt jsem si na La Vita è bella vzpomněl a postavě Juana jsem se o srdce smál. Dá se doporučit! 85% (22.09.2015)

Sergio Leone si umí pohrát s divákem... začíná to jako typický spaghetti western s výraznými hlavními postavami a bankou, kterou je třeba vykrást, jenže postupem času to přerůstá do čehosi celkem blízkého dramatu s prvky dobrodružného filmu. Původně hodně jednoduše rozvržený vztah mezi Johnem a Juanem dostává třetí dimenzi, do cesty westernové zápletce přijde revoluce, úvahy o zradě, o krutosti, zahazování Bakunina do bláta, retrospektivy, zkrátka se to všechno jaksi zkomplikuje a rozhodně nesledujeme jednoduchý snímek. Leoneho poznávací znamení jsou více než jasná, dokonalá práce s očima herců, spousty detailů, skvělá kamera, perfektní hudba z pera mistra Morriconeho. To všechno dodává filmu zvláštní lehkost, se kterou balancuje na hranici komiky, lacinosti, tragiky a závažnosti. Na škodu mu je asi jen stopáž a přílišné natahování (film měl snad tři momenty, které se zdály být vrcholem), ale jak tu správně poznamenal Cival, ono to horko udělá s divákem své. :o) Výborný zážitek. (23.07.2006)

"Nic mi nevyprávěj o revolucích, o těch já vím všechno. Lidi, co čtou knížky, jdou za těma, co knížky nečtou ..." No a hádejte, kteří z nich pak mají plný břicha a kteří jsou tuzí? Proto já již dávno necinkám klíči na náměstích ani nebojuju na barikádách, abych jednu skupinu bohatých vyžírek revolucionářsky nahradil jinou skupinou, které má moje problémy na stejným místě pod zádama jako ta první. V tomto směru tomuto snímku rozumím a fandím mu, ale na druhou stranu mne systematicky uspával a kromě úžasný skladby pro dva kulomety či humornejch hrátek s výbušninami, příliš zábavy nepřinesl. (23.12.2013)