Anjel Pána 2

Uriáš si čte Kladivo na čarodějnice a říká, že je to napínavé. Jako kovaný ateista mám jistý smysl pro znevažování kolektivní halucinace zvané náboženství. Na druhou stranu, s ohledem na žánr, bych trochu té absolutní dobroty uvítal. Příběh tak nějak nepůsobí pohádkově, spíše jako nenáročná komedie. A to s celkem dobrým základem, což je na dobu a místo vzniku věc nevídaná, protože u českého filmu jsem se naposledy smál v souladu se záměrem tvůrců - no, nějaký pátek už to bude. Vadila mi ovšem příliš rychlá a občas málo srozumitelná mluva. Nevím, kde se vzalo tohle překotné mluvení, kde se jedna věta nenechá pořádně doznít a už začíná nová, hezké češtině by se alespoň v pohádkách mělo věnovat víc pozornosti. Druhé, co považuju za nedostatek, jsou nedotažené jednotlivé prvky. Např. párkař by si s ohledem na pointu zasloužil mnohem víc času, aby to trochu gradovalo k vyústění a nebylo to tolik deus ex uzenina. Naproti tomu třeba osoby opouštějící očistec vlastně nemají žádnou jinou úlohu (podle římského vavřínu jsem myslel, že jeden z nich je Pilát a ne Herodes), než aby byl nějaký ten vtípek navíc. Docela se mi líbilo to dickensovké prostředí salónu, ale to byla zrovna jedna z věcí, která by zasloužila rozvést víc, na úkor zbytečně vsunovaného humoru. Zkrátka Petronel a Uriáš by byli dobří spíš jako vedlejší, ne hlavní postavy. To mi ostatně vadilo už na prvním dílu. Víc vážné pojetí s občasným vtipem by podle mě vyznělo lépe než naopak. Pochválit ale rozhodně musím Jiřího Dvořáka, čert, který dokáže být přátelský, pokušitelský, místy ďábelsky úlisný, ale přitom důstojný a sympatický, to je hodně příjemný rozdíl oproti stále se opakujícím nešikovným breptům (o Blanarovičové ani nemluvě). Po loňské pohádkové tragédii o dvou dějstvích je to každopádně snadno stravitelný vánoční film, lepší průměr. (24.12.2017)

Nebylo nás mnoho, kdo byl v dobových recenzích po nástupu filmu do kin kritický. Vlastně jsme byli v českých médiích dva. A za každou výtkou této hloupůstky si dodnes stojím. Co mi vadilo? Dost věcí. Třeba velmi slaboučký příběh společně s úmorně infantilním humorem. Postavy celou dobu jen běhají křivolakými uličkami sem a tam a nic podstatného se neděje. I to jablko se objeví hodně brzy, takže nějaké hledání a s tím spojené napětí odpadá hodně brzy. Tvůrci naštěstí využili nádherně malebná zákoutí vánočního Českého Krumlova, takže na pohled je ještě všechno tak, jak má být. Do chvíle, než se začne mluvit. Všechno to, co na diváky fungovalo v prvním díle, Strach s Epsteinem aplikovali i podruhé, jenže nejenom že k tomu nepřidali nic nového, ale ještě víc zdětinštěli. Camea známých herců v rolích nebeských obyvatel jenom proto, že mají stejná křestní jména, se ještě dají přežít, jejich humor už ne. Když si Martin Huba jako svatý Martin stěžuje, že mu někdo vypil svatomartinské víno, budiž - ale bylo opravdu nutné, aby v další scéně, kde jí husu, i znovu zdůraznil, že si právě pochutnává na "svojí svatomartinské huse"? Nebylo to dostatečně jasné? Nebo je opravdu zapotřebí každému divákovi všechno polopaticky vysvětlovat? Vůbec se celý humor odehrával v očekávání, že divák se zasměje jen proto, že svatého Matěje hraje Matěj Hádek, Veroniku Veronika Žilková nebo Lucii Lucie Bílá, protože od dětinsky primitivních vtípků na hranici trapnosti snad pobavení ani čekat nešlo. "Křesťanské" narážky (potopa světa, zjevení v Lourdech) jsou takové snad všechny. Využití svatého Josefa bylo také hodně rozpačité. Jakkoli se první díl tomu vyhýbal, druhý jasně naznačuje, že na nebi vládne polyandrie - Marie s Josefem a ještě s Bohem vychovávají Ježíška a... ne, nechci myšlenku domýšlet. A vůbec, jak může být v nebi Ježíšek jako malý usmrkanec? Když umřel ve třiatřiceti, měl by ve stejném věku být i nahoře. Ani na zemi si ale divák moc nepolepší. Na rozdíl od jedničky, která přece jenom nabízela i jiné postavy než Petronela a Uriáše, tentokrát tvůrci vsadili pouze na bezchybně fungující chemii excelentního dua Trojan-Dvořák a postavili pohádku jako buddy movie. Dobrý tah. Škoda jen, že jejich špičkování se tak často odehrává v rovině infantilního pošklebování. Tohle fakt nebyl "film roku", jak třeba psala Spáčilová a podobně. Nejlepší na celém Andělu Páně 2 bylo zjištění, že když se do nebe dostane vrah neviňátek Herodes (zatímco lakomý a oplzlý krejčí, co ale nikoho nezabil, si zasloužil peklo - no jasně, tak určitě, další kravina), musím se tam bez potíží dostat i já. (02.03.2018)

Anděl Páně po deseti (skoro) letech už není natočen podle scénáře Lucie Konášové, ale samotného Jiřího Stracha a Marka Epsteina. Druhý z pánů nějakým záhadným způsobem dokáže už léta přesvědčovat zástupy lidí o tom, že je dobrý scénárista, což je zázrak hodný nebeského panstva s Jiřím Bartoškou v čele. Není náhoda, že Šťastného Smolaře pana režiséra Stracha a pana scénáristy Epsteina jsem nehodnotil zrovna nadšeně. Ale zpět k Andělům. Jak jsem na prvním dílu oceňoval jeho atmosféru a ducha, který přebíjel nemálo formálních nedostatků, tady je situace naprosto opačná. Nádherná kamera, kulisy, světla, kostýmy, hudba, pochopitelně obsazení, jemuž vévodí perfektně sladěné duo Trojan - Dvořák... "jenom" ten příběh je tak nějak podivně poskládaný (a vůbec nechápu smysl scény s poutí hrdinů přes hory a doly do Českého Krumlova), obývaný hrdiny, jejichž jednání se nedá hodnotit česky, ale pouze anglickým WTF. Nejlepším vtipem, který je s druhým dílem Anděla Páně spojen, je několik let starý rozhovor s Vicou Kerekes, v němž se kriticky stavěla ke svým rolím řekněme spíše vizuálního doplňku na plátně/obrazovce:) Tady nemá smysl hledat hlubší smysl (yes, pun intended) v tom, že arcizloduch je ateista, nebo dumat o tom, co nám chce básník říci příběhem o sázce anděla a čerta, kdo z nich se dostane žádoucí zrzce minimálně pod živůtek. To by totiž musely dávat smysl i další věci, ale takhle to budou další výplody z generátoru náhodných myšlenek bez nějakého záměru;) Je až s podivem, že i tak se mi nechce Anděla Páně 2 potopit. Nějakým kouzlem jsem si od jeho uvedení v kinech, kdy jsem film prvně viděl, do dneška, kdy ho vysílala ČT, zapamatoval silněji to lepší, a moje výhrady jaksi vyvanuly. Teď jsou zpět v plné síle (a potvrdilo se mi, že jsem si nic nezkreslil), ale i tak nějak se cítím po závěru s "povinnou" moralitou a zpěvem Lucie Bílé příjemně, byť vrtím hlavou nad tím, co se to s tím příběhem proboha;) stalo... 60% (27.12.2020)

Jiří Strach je moje pověstné stéblo, za které se chytám, takové světélko, které mě vytáhne z tunelu nechuti nad současnou českou, filmovou tvorbou. Anděl Páně 2. nezklamal a nabídl mi bohatou vánoční nadílku perfektního příběhu, vypracovaného scénáře a štědrou dávku kvalitního, laskavého humoru. Ivan Trojan a Jiří Dvořák jsou skvělá dvojka a jejich hašteření, popichování spjaté vzájemným přátelstvím, je takovým kořením celého filmu. Ty dva stejně výborně doplňují i vedlejší postavy jako v nebi tak i na zemi. Jen si říkám, proč to musel pan režisér celé pokazit tím závěrem ... proč nechal obsadit Horáčka, udělat mu prezidentskou reklamu a proč tam dal Lucii Bílou?? Proč, Panebože, proč??? Lucie je bezpochyby skvělá zpěvačka, ale tam se absolutně nehodila jak vzezřením, tak svým neandělským hlasem. Celkový dojem se mi tím jednoznačně pokazil ach jo ... Mám chuť to odpálit, ale i přes to znechucení nad zmíněným, by si to Anděl Páně 2. nezasloužil ... (27.12.2017)

Ta zápletka je tak tristně jednoduchá, že bych si musel useknout ruku, kdyby chtěl dát čtyři hvězdičky. Je to asi nabitější humorem než jednička, ale vlastně se to kompletně přemorfovalo z pohádky na komedii. Kromě nadpřirozena to vlastně postrádá jakoukoliv jinou pohádkovou esenci, ale je to fajn. Začátek to fakt odpálil, hlavně scéna s Bohdalovou, pak to tak postupně dojíždí. (24.12.2017)