8. trieda

Exhibice opravdovosti nabalená na standardní příběh. Asi bych ocenil větší cit pro nuance - kdyby třeba hrdinka nebyla ultimátní loser, ale pevnější součást svého okolí. Jenže to by se pak psalo hůř a bylo by těžší tu holku udělat konvenčně sympatickou, o což se ten film bohužel pokouší. Abych ho plně docenil, musel by se téhle snahy vzdát a plně se ponořit sám do sebe - jestliže je okázalá autenticita prakticky jediná deviza filmu, mělo jí být podřízeno vše. Dokud zůstává základní klišé kostra o sympatické awkward holce, co nezapadá do svého okolí, je to pro mě jen "napůl". Je to určitě fajn film natočený s citem a empatií - ale volí hodně zkratek a vyhýbá se největším výzvám. Že je v důsledku dělaný z mindsetu dospělého, dokazuje, že ultimátní šťastný konec si představuje jako sžití s minulou generací, kdy je po umanutém odmítání přijat monolog otce, který má samozřejmě jen málo společného s realitou. Je to prostě taková příjemná hra na autenticitu, i když jde nakonec jen o autenticitu takovou, jak by si ji dospělý divák přál. (28.09.2018)

Označit tohle za komedii je cynický obchodní eufemismus, jehož nestoudná faleš při podávání přebarvené reality jen ještě lépe osvětluje, proč jsou na tom tyhle dnešní děti s vnímáním skutečnosti tak, jak jsou. *** Děsivě přesvědčivé, přesvědčivě zahrané drama ze života dnešních čtrnáctiletých školáků očima jednoho z nich. Vtahující kamera působivě a bez možnosti úniku zprostředkovává rozdílnost prožívání téže situace různými postavami, nutí diváka rozumět jejich nepříjemným, tísnivým vnitřním pocitům, tělesným i myšlenkovým pochodům a zároveň na dřeň vnímat tu zoufalou vyprázdněnost a marnost vztahování, sebehodnocení, sebeujišťování, když chybí reálné prožitky, zkušenosti, možnost pochopení a dorozumění, a když chybí i vědomí, že to hlavní, obsah, od něhož se to teprve má odvíjet, chybí - když je jen zpanikařelé zkoušení gest a frází bez kýžené odezvy, rostoucí nervozita, nejistota, obnaženost a tápání, stud, komunikační ochromenost a neprobořitelná samota. Nepříjemně dotíravě natočený alarmující film o digitální generaci středoškoláků a jejich digitální odtrženosti od čehokoli a všeho, o opuštěnosti, izolovanosti, bezradnosti. Film v závěru nabízí slabý náznak happy-endu pro ty, kteří ho tam chtějí spatřovat, ale při o fous hlubším uvážení je jasné, že zároveň nepřekládá žádný důvod, aby to dál nebylo už jenom horší. Těžko se ten prožitek vydýchává, zvlášť když sám režisér, jen o málo starší než děti, o kterých točil, přiznává, že těm dalším v řadě, o čtyři roky mladším, už úplně přestal rozumět i on. *~ (24.11.2019)

Ve schopnosti vystihnout důležitost určitého okamžiku v životě mladého člověka srovnatelně přesvědčivé, upřímné a nesentimentální jako Call Me By Your Name (k vrcholům obou filmů zároveň patří monolog postavy otce). Nečekejte teen komedii. Je to převážně drama, v přístupu k hlavní hrdince ojediněle citlivé, občas vtipné. Mnohé filmy o potřebě být sám sebou jen mluví. Tenhle ji chápe a ukazuje, jak strašně obtížné je sebepřijetí, překonání strachu z toho, že se ztrapníte, že nebudete dost cool. Věk přitom nehraje takovou roli. Někdo svádí boj mezi svou přirozeností a tlakem okolí ještě v dospělosti. Burnhamův cit pro nuance života sociálně úzkostlivé internetové generace a jeho pochopení pro jednu nadprůměrně inteligentní, trochu nesmělou dívku jsou výjimečné a doufám, že bude vznikat jen víc podobně empatických portrétů mladých hrdinů jako je tenhle (nebo Lady Bird, The Edge of Seventeen, The Diary of a Teenage Girl...). Film, se kterým chci rozhodně strávit víc času a víc docenit, jak zapojuje do vyprávění soundtrack nebo jak chytře pracuje např. s interakcí hlavní hrdinky a okolního prostředí (pomocí subjektivního zvuku, velikosti a ostrosti záběrů), díky které vnímáme a prožíváme okolní realitu jako ona. A Elsie Fisher by, bez jakéhokoliv přehánění, měla být nominována na Oscara. 90% (27.09.2018)

Pomalu jsem se na to nemohla ani dívat... Bylo mi za postavu Kayle tak neskutečně trapně jak už dlouho u žádného snímku ne. Trapně mi bylo, protože jako asi polovina populace, jsem v jejím věku zažívala také řadu trapných situací, a tak jsem se dokázala vcítit do jejích pocitů. Každopádně zásadní problém filmu je, že hlavní hrdinka je nesympatická. Neskutečně. Líbí se mi myšlenka obsadit do role filmu o dospívání "normální" holku s akné, obyčejnou postavou s bříškem, lehce křivými zuby. Protože sorry, ale většina puberťáků takových je :D Ne ty cool děcka, které hrají dvacetiletí krásní herci bez chyb jako ve většině adolescentních filmů. Ale prostě mi postava, nebo herečka, jak ji podala, byla krajně nesympatická. Jo a pak taky fakt, jak film absolutně nikam neplynul a že je hlavní hrdinka v podstatě fakan, který po svém otci dokáže řvát... udělat to v jejím věku mým rodičům, tak dostanu takovou přes hubu, že to svět neviděl :D (10.04.2020)

"Eighth Grade" by som ohodnotil ako zaujímavú sondu do života štrnásťročného amerického dievčaťa, ktoré je akosi stratená sama v sebe a vôbec nevie ktorým smerom sa má dať. Bavilo ma to sledovať, občas som sa od srdca zasmial, no boli tu aj momentky, kedy som sa pre Kaylu skutočne citil trápne. A nevedel som ako to celé zo seba dostať. Elsie Fisher jej dala celkom dobrú osobnosť a myslím si, že robí maximum preto, aby pôsobila Kayla uveriteľne. Akosi som mal pocit, že vôbec nevedela čo má robiť a pritom vie druhým radiť ako sa v živote správať. Lenže takí sme občas všetci. Vieme čo máme robiť. Alebo čo by mali robiť iní. Len často to nevieme sami správne urobiť. A to je aj vždy náš najväčší problém. Ja osobne to zo svojej skúsenosti poznám. A rovnako poznám aké to je, keď sa príliš niekto snaží o to niečo dosiahnuť. Pretože nie vždy to znamená úspech, a skoro vždy to znamená, že človek robí veci, ktoré by normálne nikdy nerobil. Je tu pár scénok, ktoré sa mi vo filme veľmi páčili. Najmä otcov monológ počas scénky pri ohni a záverečné 2 videá, ktoré Kayla spracovala. Páči sa mi ako sa často v jej videách objavujú tie slovné barličky ako "like" alebo "you know". Pôsobí to veľmi prirodzene. Potom musím pochváliť Emily Robinson, ktorá za tú chvíľku čo tu bola skutočne urobila dobrý dojem novej a jedinej skutočnej kamarátky. Pôsobila veľmi milo. Veľa scénok vo filme vyplynie možno trošku divne, no na druhú stranu celé toto obdobie hľadania sa je asi najťažšie v živote. Moc si už síce nepamätám aké to bolo keď som mal 13 až 14... ale z toho čo si pamätám, tak to bolo pre mňa asi zložitejšie obdobie ako 16 alebo 18. Vtedy asi prechádzame prvýkrát veľkými zmenami a nevieme ako správne fungovať. A myslím si, že film to celkom dobre ilustruje. Určite to nie je film pre každého a rozhodne sú tu momentky, ktoré mi moc nepasovali, ale som rád, že som ho videl. Hodnotenie: B+ (17.10.2018)