Rodinné sídlo

V ničem vybočující britské drama odehrávající se na začátku 20. století v Londýně tu poměrně sympaticky zobrazuje tehdejší inteligenci. Jelikož tu ale tvůrci naštěstí nerozjeli vztahovou rošádu na úrovni Jane Austen, dalo se na to poměrně bez problémů podívat. Neurážející, ale místy i dost anglicky průměrné. Jako výplň ale postačující. (29.04.2018)

Klasické, britské, dobové, romantické, vztahové x dost zvláštní postavy, rychlé, nedotažené. Přiznám se, že knižní předlohu neznám a vlastně nevím o čem má Howards End pojednávat, ale veškeré postavy byly dost ujeté. Hrozně rychle měnily názory a nálady. Občas jsem měla pocit, že v ději jsem o něco přišla. Žádná postava mi nebyla sympatická. Hodně průměrný britský seroš. Ale Matthew byl zase moc hezký a pěkně se mi na něj koukalo. ..to bylo hodně slabé. To už jsem psala? Tak to bude asi fakt.. (31.07.2018)

Je to tak standardně natočeno, řekl bych. Kvalitní výprava i herci, jen ten příběh je takový bez šťávy. Pěkně se na to kouká, Mcafayden je výborný, jen se obávám, že když mi někdo za pár let položí otázku, jestli jsem viděl Rodinné sídlo, tak je dost možné, že jako první si vzpomenu na stejnojmenný film s Anthony Hopkinsem. A to jsem ho viděl tak před dvaceti lety. (03.04.2019)

Postavy, které se ohýbají ději. To nesnáším. Není nic horšího, než kdy motivace postav nedávají smysl a vám zůstane pocit, že by se sice ty postavy takhle nezachovali, ale pro děj to bylo potřeba. To je to, co mi tu vadí. Gradace bez motivu za každou cenu. Nemohu soudit, jestli je to předlohou, nebo zpracováním, ale soudě podle jiných Fosterových děl (která bývají velmi popisná a pomalu plynoucí) to možná zpracování vzalo trochu na hůl. Eduardovská Anglie z toho taky není úplně cítit a chybí hlubší sonda do rozdílu mezi rodinou intelektuálů a obchodníků (z čehož vznikají myšlenkové rozpory i mezi Margaret a Henrym). Poněkud zklamání, byť herecky zdařilé. Slušně načrtnutý jen vztah mezi Margaret a paní Wilcoxovou (i coby propastný generační rozdíl ve stylu vychování, přemýšlení). 60% (07.04.2019)

4/4 Aktualizované převyprávění klasického heritage románu E. M. Fostera přináší uspokojení hlavně tam, kde už je divák obeznámen se starším filmem. Hezky se nám posouvají herecké generace i porozumění doby krátce před 1. světovou válkou. Na Emmu Thompson navazuje Hayley Atwell (obě mají v sobě tolik nečekané energie), na Vanessu Redgrave Julia Ormond (to je skutečné překvapení, jakou křehkost v sobě dokázaly najít), na Helenu Bonham Carter Philippa Coulthard (tady je rozdíl velmi zajímavý, mladá Carterová bývala takové kuřátko, zatímco Coulthardová je životní energie sama) a na Anthony Hopkinse Matthew Macfadyen (což poněkud posouvá onen věkový rozdíl)... Čím více vnímám tyhle moderní klasiky, tím je považuju za důležitější jako nástroj pro porozumění dnešku. Protože ty situace se nemění, povahy lidí také ne a svět jen mění barvy. Proč místní považují poslední díl za nejslabší? Zřejmě proto, že je Forsterovsky nejryzejší. #bbc (29.11.2020)