Bábovky

Největší pozitivum beru z toho, že herci jsou trošku vytržení ze svých škatulek. Vetchý má být sebevědomý a charismatický, Langmajer ustrašený zápecník, Rostislav Novák hňup na entou a Marek Taclík ještě větší střevo než obvykle. Ale ženské postavy jsou obsazeny přesně podle škatulek a už mě to nebaví. Nuda. (21.01.2024)

Rudolfa Havlíka považuji za sortu těch lepších režisérů, jež točí české masovky pro davy a v podstatě všechny jeho filmy, jež jsem měl doposud tu čest vidět, se mi líbily. I tak jsem na Bábovky (možná i kvůli tomu tupému názvu) pohlížel s despektem, který jenom utvrdil hejt od recenzentů. Jak ale vidíte dle mého hodnocení, i přesto, že jsem nějaké recenze četl, moc nerozumím, kde se ta nevraživost vzala. Zřejmě nikdy nebudu čtenář románů Radky Třeštíkové, nicméně co se týče osvědčeného námětu mnoha více či méně sobě neznámých postav, jejichž osudy se v cílové rovince protnou (Crash, Amores Perros), prakticky nemám výhrad, zaujal mě a dokonce dojal. Ondřej Vetchý je můj obří oblíbenec a zejména kvůli němu jsem se nechal k návštěvě kina přesvědčit, nicméně prakticky všichni herci zde odehráli příjemný nadprůměr a celkově mě film velice překvapil. Trailery z něj dělají jednu z tisíce přiblblých českých komedií, na které se každý rok chodí, ale právě tak tomu vůbec není...za mě velmi kontroverzních 9/10, stejně jako pro Pohádky pro Emu stejného výše zmíněného mužského dua. (09.10.2020)

Knihu jsem četla a celkem se mi líbila (i když v poslední třetině jsem se v těch všech  ženských ztrácela, protože jich bylo prostě moc). Ve filmu byly naopak postavy přehledně odlišené, ovšem za cenu tak zjednodušených klišé, až se z nich staly pouhé figurky. Ty jejich mikropříběhy najednou vyzněly strašně ploše a přiblble. Ne, tento převod knihy na plátno se nepovedl. (27.09.2021)

Spíš dramedy než comedy, ale na české poměry slušné. Dospělý film o dospělých lidech a o problémech dospělých lidí. O humor se nejvíce stará Marek Taclík  a Jana Plodková svým krásným tělem krásně hypnotizuje. Finále docela emocionálně silné i díky dobře zvolenému hudebnímu podkresu. Jo not bad. 6/10. (24.09.2021)

Rozepisovat se o zápletce je zřejmě zbytečné. Mnoho žen (v knize jich bylo dvanáct, ve filmu o pár méně) zažívá kvůli svým dětem, partnerům či rodičům dramata plná velkých emocí. Řeší se vztahy manželské, mimomanželské i rodičovské. Někdo umře, někdo porodí, někdo objeví svou biologickou matku a někdo se naučí péct bábovku. Nic, na co bychom z řady jiných melodramat nebyli zvyklí. Netypické je, že osudy všech postav jsou poměrně nápaditě propojené.___Ano, nelze ignorovat, že pokud se ve filmu někdo chová mile, pak jen kvůli pocitu viny či ohrožení. Jinak jsou k sobě všichni více či méně hnusní a myslí jen na sebe. Podobně nelze ignorovat, že v závěru všichni jednají, jako kdyby podstoupili lobotomii. Všechny nevěry, výhružky a urážky jsou náhled odpuštěny. Do očí bije také přesvědčení tvůrců, že se žena dokáže uspokojivě realizovat jedině skrz mateřství. To je stejně pitomé jako implicitní myšlenka, že kdo neumí péct bábovku, není dobrou matkou... ___ Zároveň ale nelze přehlédnout, že Bábovky představují relativně zdařilý příklad tzv. síťového vyprávění (viz Magnolia, Amores Perros či 21 gramů). Zápletka vás tak sice vtáhnout nemusí, ale přesto existuje šance, že vás po celou dobu bude bavit sledovat propojování jednotlivých dějových linií, které je přes nadměrné množství postav zásluhou šikovné distribuce informací bez problému přehledné. ___ Vrcholem filmu, kterému i díky množství zvratů, snaživým hercům a střídmé stopáži nikdy nechybí spád, je několik desítek vteřin trvající záběr, v němž se protnou skoro všechny osudy. Dojde k tomu způsobem, který je sice cimrmanovsky absurdní, ale zcela v intencích melodramatického excesu, na němž poetika filmu stojí: Takže když někdo omdlí na ulici a je snímán z vysokého nadhledu, je třeba, aby se kolem něj kutálely pomeranče, ať to vypadá efektněji, když na Žofíně probíhá předávka drog, musí být záběr ozvláštněn symetrickou kompozicí, a když Kristýna Podzimková běží okolo pražského Hlavního nádraží, zní k tomu hudba jako z Mission Impossible. ___ Jakkoli je lákavé se Bábovkám elitářsky vysmát, protože jsou vám postavy protivné, ideově s nimi nesouzníte a melodramaty pohrdáte (v čemž je obsažen podobný šovinismus, který někteří kritici filmu vytýkají), bylo by skvělé, kdyby víc hloupých námětů bylo zpracováno se stejnou inscenační suverenitou a konstrukční zdatností. 60% (13.10.2020)