Ducháček to zařídí

Starý český filmy jsou pro mne prostě TABU. Vadí mi na nich jejich neúplnost, teatrálnost. Prostě mi přijde, že ty filmy jsou o ničem. Málokterý z nich mne prostě zaujme tím, že je super nebo má skvělou pointu a tak. Ducháček mezi ně nepatří. Tomuhle filmu jsem se před lety během mé Pouti 300 vyhnul, protože mne to už nebavilo. O moc jsem nepřišel. Bonusový body za místní v celku vtipné scénky. (07.07.2016)

Na rozdíl od mého tatínka jsem Vlastu Buriana moc nemilovala. Zdál se mi tím svým fistulím hlasem jednotvárný. Na chuť jsem mu přišla až v dospělejším věku, ale nikdy jsem se nesmála tak, jako třeba u Wericha nebo Horníčka. Já mikuji spíše slovní humor a nikoliv "pitvoření" herce před diváky. Proto jsem nikdy nemilovala Luďka Sobotu. (18.08.2011)

Neznam sice filmovy rozpocet, dovolim si vsak tvrdit ,ze i po uhrazeni vsech hereckych pohledavek (a to se jednalo o Herce s velkym "H") a dalsich vydajich se jednalo o nizkorozpoctovy film. Z toho nam vychazi,ze k natoceni zabavy na urovni neni zapotrebi mnoho.Vlastne je, skvelych hercu a dobreho scenare.Dialogy jsou na neuveritelne vysoke urovni. Pozorny divak by se nemel nudit,spise ma problem rozhodnout se zdali se plne soustredit na herecke vykony protagonistu ci na slova a vety vychazejici z jejich ust. Pan Burian neuveritelne ovladal svuj oblicej, co ten umel jenom delat s ocima ci obocim. To musi byt obrovska skola pro vsechny kdo maji zajem venovat se herectvi, sledovat jeho vykon, pohyby jeho tela, rukou , chuzi, neuveritelne. Z cele komedie jenom cisi naprosty profesionalismus tvurcu. Film jsem videl nekolikrat, uplne mi vsak z mysli zmizela zaverecna scena kdy pan Burian mava nam divakum na lyzich jsa tazen popruhy kravou ci volem (odrbonici pres brav at laskave prominou,ale nevim o co se jedna). "Ja jsem Duchacek a ne Faukner...!" (15.09.2008)

Tento, podle mého názoru nejskvělejší a nejpovedenější film s Vlastou Burianem si zaslouží více než pět hvězdiček. Mistr humoru - Vlasta Burian v něm odvedl kus vynikající práce, ale i výkony všech herců, včetně režie, hudby, scénáře a všeho , co k filmu patří, se rovná 5 hvězdičkám. Lehký, odpočinkový,nenásilný a přirozený humor donutí člověka po shlédnutí filmu k velmi dobré náladě. (24.03.2009)

Když se poprvé na filmovém plátně objevila postava svérázného Jana Damiána Ducháčka, kina praskala ve švech. Hrací pole naplno ovládl Vlasta Burian, který během několika málo okamžiků rozmetal původní text a nahradil jej fascinujícím gejzírem umělecké improvizace a prostořekosti, která se nezastavila před nikým a před ničím. Hra rakouských autorů Bernauera a Oesterreichera Konto X měla tu výhodu, že tvořila jeden ze stabilních základů Burianova jevištního repertoáru, díky čemuž mohl scénárista Václav Wasserman pravidelně usedat s poznámkovým blokem do hlediště a trpělivě skládat mozaiku toho nejlepšího, co král komiků večer co večer upustil z úst. Režisér Karel Lamač samozřejmě tušil, že s Burianem to nebude jednoduché, přesto nedopustil, aby se z filmu stala nekontrolovatelná korida bez toreadora, jako tomu bývalo kdysi. Burianův Ducháček výjimečně není žádný popletený moula nebo uniformovaný narcis, ale pragmaticky uvažující úředník, který se neostýchá seznámit povýšeneckou šlechtickou rodinu o skutečném stavu jejich katastrofální finanční situace a krotit svého zaměstnavatele v neuváženém milostném vzplanutí k jejich půvabné dceři. Jednoduché, úderné věty, geniální vtipy a ironií zdobený situační humor, vyvedený v některých momentech ad absurdum, ale nikdy ne tak, aby přestal být účinným. Scéna střídá scénu, dialog stíhá dialog a mezi tím vším ve vzduchu poletují Burianovy originální ekvilibristické hrátky typu Zdrdoduch, Rintintýna nebo astronomie versus agronomie. Bylo by ovšem poněkud liché domnívat se, že film stojí a padá s Burianem, namnoze skvělé jsou totiž výkony jeho spoluhráčů, z nichž především Čeněk Šlégl vytvořil vskutku zdařilou postavu senilního kapitána ve výslužbě. Adina Mandlová zastávala v Burianových filmech většinou ryze dekorativní úlohu a pro tyto účely je její osobnost plně dostačující, nicméně bilance haasovské školy se tu projevuje ve zdánlivých maličkostech, jakým je pouhé pousmání nebo zdvihnutí obočí. Do popředí diváckého zájmu se celkem bez problémů zařadila vynikající etuda rozvodového stání manželů Rabasových v podání Václava Trégla a Marie Blažkové, kteří i na rozsahem nevelkých rolích již pokolikáté přesvědčují o svém mimořádném komediálním nadání. Politické vyznění filmu, nemilosrdně sžíravé vůči starým monarchistickým strukturám, lze v rámci dobových souvislostí vnímat bezpochyby jako nenápadnou podporu ohrožené československé demokracii. V širším slova smyslu je potom Ducháček jeden z nejsvěžejších prvorepublikových filmových odkazů, nesmrtelná mohyla Burianova fenomenálního klaunství unášeného na vlnách (ne)citlivého sarkasmu a laskavé ironie. Nás může zachránit jedině práce! – S váma se počítat nedá, protože vy jste línej, takže se můžem spolehnout jedině na milostivou paní... Že byste šla do šatny nějak? – Věšet kabáty?! To se radši pověsím sama! – To je dobrej nápad! A my vám řeknem' kde. A máme vo ni postaráno. (04.10.2008)