Mechanický pomaranč

Bití, znásilnění, sklony lidského násilí. MECHANICKÝ POMERANČ činí neopakovatelným zjevením na poli literatury 20. století je jednak slang, kterým je příběh vyprávěn a jednak použitý styl, jež svého diváka chronologicky provádí Alexovými osudy v období mezi jeho patnáctým a osmnáctým rokem, ale více než souvislému vyprávění se podobá sérii navazujících obrazů, jejichž konečný smysl více než na autoru záleží na úsudku svého diváka. Doporučuji si usednout jako první ke knize Anthonyho Burgesse, kde dochází k několika naprosto neočekávaným zvratům a přečíst ji až do konce znamená na knihu nikdy nezapomenout tak jako na film, kde nám to geniální režisér Stanley Kubrick představí v celé své genialitě. Netřeba dodávat, že MECHANICKÝ POMERANČ dnes patří do pokladnice světové kinematografie - bratři moji. (25.10.2011)

Knížku jsem jako správný pologramot přelouskal během dvou dekád a po přečtení veskrze nudné slátaniny jsem cítil povinnost shlédnout film a k Alexovi, který se choval obdobně jako každý průměrně zdegenerovaný romský pubescent, se již nikdy nevracet. Je pravdou, že jsem ve svém širokém okolí považován za autoritu a drsňáka gigantických rozměrů, co bez ostychu s výrazem terminátora vchází do Lidlu východem, na vlakáču si cvaká lístek až na poslední chvíli a Capri Sonne pije zásadně bez brčka, avšak navzdory tomu všemu musím poníženě uznat, že mě tento film dostal svoji formou do nečekané depresivní dimenze. Při sledování tohoto paranormálního díla jsem se cítil nepříjemněji víc, než když jsem si sám vyšetřoval prostatu kuchyňským mixérem, dělalo se mi fyzicky nevolno a chvílemi jsem měl pocit, že vyvrhnu do klína svoji sedmou večeři. Nejsem si úplně jist, z jakého důvodu jsem film vnímal natolik depresivně a upřímně doufám, že za to může ten opiátový vývar, co jsem vysrkal ke svačince. Brrr. (27.11.2013)

Jsem moc ráda, že jsem odolala různým doporučení a podívala se na Mechanicý pomeranč až po jiných Kubrickových filmech. Být to ten první, asi bych Kubricka odložila na neurčito. Není to film jednoduchý a chce to trochu vědět, do čeho člověk jde. A pokud už se někomu stane, že uvidí film jako první Kubrickův, radím nenechat se odradit a podívat se i na něco jiného. Přece kdo miluje Beethovena, nemuže být špatný člověk! Hlavně to chce nemyslet guliverem! :o) (20.08.2014)

Způsob, jakým Stanley Kubrick pracuje v tomto snímku s diváky, je mistrovský. Zkuste si zapamatovat (popř. zapsat a pak porovnat), jak se vám jeví Alex, notujíce se si Zpívání v dešti a kopajíce do nebohého starce a poté co cítíte k Alexovi, kterak se nechává bezbranně topit svými dříve nejlepšími kamarády. U mě to jsou dva úplně odlišné pohledy. Film je doslova nabušený momenty, které prostě nepůjdou vymazat z paměti - příkladem jest nejmrazivější ústřední melodie, jakou jsem kdy slyšel, dále výtečný Malcolm McDowell a v neposlední řadě šokující experiment, skvělá kamera, hudba Ludwiga van a spousta nezapomenutelných a krásných obrazů. Další z nadpozemsky povedených děl mistra Kubricka. 2,2 miliónů dolarů(rozpočet)/26,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (22.04.2007)

Stanley Kubrick je jeden z těch legendárních režisérů, ke kterým je třeba chovat úctu. Clockwork orange je nepřekonaná legenda (kurva Rating X!), který nemá obdoby a i po víc než čtyřiceti letech má co nabídnout! První půlka je geniální, ta druhá s léčením už mě tak nebrala, ale samotný konec mě potěšil. Absolutně jsem nevěřil, že Malcolm McDowell byl dřív takovej bůh...80% (23.07.2014)