Bezdětná

Scénář je blbounký až běda, naivní, prostoduchý, zkrátka poctivá červená knihovna. Režie odpovídá scénáři. Za neodpustitelné považuji, že Krňanský evidentně příliš nedůvěřoval Korbelářovi, a tak se jeho vnitřní svár po zprávě o existenci nemanželského dítěte rozhodl proměnit v divácké inferno sestávající z rychlého sledu takřka surrealistickým obrazů. Tam, kde by filmu a především Korbelářovi slušela mlčenlivá chvilka, burácí hudba, skřeky a tříští se zrcadlo. Ale nyní již k pozitivům. Rašilov hraje svůj sympatický standard milého trouby. A v hlavních rolích je nejlíbeznější pár první republiky. Naška Gollová je zde ještě teprve dívenka, bude pár let trvat, než rozkvete a stane se z ní žena s obrovským Ž. Korbelář je už však vyspělý muž a je na něj radost koukat. Těžko říci, zda byl jeho svatořečení hodný pan ředitel natolik přesvědčivý, protože Korbelář byl krásný chlap, nebo proto, že byl výborný herec. Gollová je v roli submisivní putičky naprosto odzbrojující. Věřím, že nejeden muž měl nezřízenou touhu ji vzít do náručí a chlácholit ji. Líto mi bylo kočky, kterou malá Evka tahala jako harmoniku. (29.07.2023)

Křišťálově průzračná červená knihovna z pera staropražského spisovatele a humoristy Ignáta Herrmanna. Krňanský navíc film realizoval bez invence, s přemírou standardních scénáristických klišé, vzbuzujících dnes již jen shovívavé pousmání nad tím srdcervoucím osudem nešťastné fabrikantské dcerušky. V hlavní roli na sebe poprvé výrazně upozornila třiadvacetiletá Nataša Gollová, tehdy nová členka Městských divadel pražských, která na sklonku svého života prohlásila: "Mezi mými filmy jsou i takové, za které se dodnes stydím hodně, třeba za takovou Bezdětnou a ještě několik dalších." (09.03.2009)

Ano, pravdou je, že příběh je to prostý i předvídatelný, nicméně tenkrát se psal rok 1935, s přihlédnutím k tomuto faktu si nedovolím příliš kritizovat, zvukový film byl v plenkách, Nataša Gollová si zahrála svou první hlavní roli a mýma očima se neměla za co stydět, prostě byla na začátku kariéry a nějak začít musela.. Otomar Korbelář jako zachránce a milující manžel lehce uvěřitelný, ostatně jemu bych zbaštila cokoli.. No a mít v té době nemanželské dítě, to asi nebylo vůbec nic jednoduchého, ač se to dnešnímu divákovi nemusí pozdávat, pravidla se během let radikálně změnila.. (19.08.2021)

Nádherně zvrhlý film, který poněkud lépe zužitkoval aktualizaci Hermannovy předlohy, nežli pozdější Artur a Leontýna, například. Zde se jedná především o výtečný Otomarův profil, po kterém toužím vždy a stejně lačně jako pověstné žáby z kvarty; dále o lascivní Ljubu a cele pasivní Našku. Více netřeba; Naška pak sice odlétla kamsi do pseudohumorné polohy v období rozvitého Protektorátu, nicméně zůstati cele dekorativním a zejména neagresivním žabcem by jí bývalo sedělo lépe. (11.07.2011)

Prvorepublikový film z r. 1935, který jsem nedávno náhodou viděla v Tv na kanálu ČS film. Sama jsem se divila, že jsem to dokoukala, bylo to naivní až běda, ale pak jsem si uvědomila, že taková tehdy byla doba. Mít nemanželské dítě bylo horší než mít tuberkulózu nebo jinou obávanou nemoc. Herci tam hrali stylem, na který dnešní mladý divák nemůže zabrat a ačkoliv tam hraje tolik vychvalovaná Nataša Gollová, její výkon je amatérský. Je vidět, že přišla k filmu skrze tatínkovy peníze a hrát se naučila až s léty a praxi. (01.04.2012)