Císař a tambor

,,Kopretino, podej mi ten prsten.“ Po shlédnutí této pohádky mám pocit, že by se měla spíš jmenovat Pes a kozy, než Císař a tambor. Border kolie a výstřih Anny Veselé totiž dostávají zdaleka nejvíce prostoru a film je vlastně jen o nich. Ostatní herci pak působí jen jako kompars. Celkově tato pohádka působí jako chudší bratříček S čerty nejsou žerty. Zpracování je televizní, scénář je kupa výplňových rozhovorů a herci hrají jak ti největší ochotníci, prostě nic, co bych si rád zopakoval. (26.01.2019)

Nepohádková pohádka. V Císaři a tamborovi je využíván vypravěčský a filmařský styl používaný v pohádkových projektech, ale pro absenci nadpřirozených bytostí a sil bych příběh samotný mezi pohádky neřadil. Jedná se o rodinný dobrodružný příběh o spravedlnosti a síle lásky, která překoná všechny překážky. Možná pohádkovým dojmem působí celá vykonstruovanost děje a přítomnost nepravděpodobných náhod, film se snaží nenápadně řadit do škatulky po boku legendární pohádky S čerty nejsou žerty, ale kvalitativně, řemeslně ani herecky nemá vůbec žádnou šanci. Václav Křístek může děkovat Ondřeji Vetchému, že přijal tuto roli, protože snad pouze on a ještě Jan Skopeček jeho film zachránili od strmého pádu do již řádně zaplněného smetiště nepovedených novodobých českých pohádek. 50% (20.12.2013)

Pohádka zcela prosta pohádkových rekvizit, ale proč ne, i když ten převod pověsti o lidovém císaři je taky trochu přitaženej za vlasy. Dost to těží z dočasné dobové popularity Petra Rajcherta, což není úplně dobře, ale naštěstí Ondřej Vetchý zachraňuje, co se dá. A v Náměšti nad Oslavou já to mám rád. (11.10.2016)

A mně se to líbilo. Podíval jsem se na to i podruhé. Ve svém jádru velmi pěkné monostorické ztvárnění jistého typu lidových legend, bohužel film jako celek je značně neopracovaný. Celkové zpracování je dosti ploché a v některých segmentech přiblble nasládlé (hlavně ten "hodný ras"), taky lidový kolorit je příliš chtěný, o směšných loupežnících (kteří však pobaví jen nejsoucí vůdcovou maminkou) nemluvě. Ale Vetchý jako mladý dobrý císař z lidových legend nemá chybu, přátelství s tamborem je tak krásné, císařovna tak důstojná, závěr tak státnicky velkolepý. Aniž by vyprávění postrádalo "tématický" humor, disponuje přesně vyváženou okázalostí klasických aristokratických ctností. (Ilustruji to jedním z momentů, v nichž se humor a okázalost spojují: "Ten který nesl velký pečetní korunní prsten".) Nějak mě to celé okouzlilo. Částečně i díky odvážným pohledům do záňadří krásné rasovy dcery. Věru nevím, co bych zde více postrádal: zda její bezelstné předklony nebo profesionální vzpřímenost bezkonkurenčního komorníka Skopečka. (14.05.2011)

Císař a tambor je tak jednoduchá pohádka, že její nasazení do kin vypadá i po letech jako špatný vtip. Přitom jde o ideální materiál pro televizi. Ještě divnější je, že Křístkovi nikdo neomlátil scénář o hlavu. Ty dvě stránky sice natáhl přes hodinu, ale při tak krátké stopáži působí občasné němé pasáže směšně. Nepotěší ani absence ženské krásy. Jeden bujný dekolt to fakt nezachrání. (10.03.2022)