Svědomí

To co dělá Svědomí světovou třídou je noirovská atmosféra, za kterou by se ani Hitchcock ve svém nadprůměrném dramatu nemusel stydět. Forma se Krejčíkovi těsně povedla propašovat do našeho filmu, a zafungovala. Tento v československém filmu unikátní styl, naprosto přebíjí určitý rys postav, dnes by se řeklo maloměšťáckou aroganci, která se táhla v dobové kinematografii a následně se masivně promítla v poúnorovém filmovém budování. (25.02.2015)

Bezva kousek na doplnění a díky Willy Kufaltovi za doporučení. Překvapivě a roztomile cynický a do jisté míry amorální film se spoustou výborných dvojznačných dialogů a narážek. Žádná postava tu není vyloženě kladná prostě jako v životě. Je fajn, že film vzniknul v době ve které vzniknul, protože o pár let později už by tohle u komunistických cenzorů s plnou hubou falešné morálky asi neprošlo. Každopádně podobně jako u Vyššího principu servíruje Krejčík nekompromisní realitu bez zbytečnýho okecávání a tak to mám rád.85% (02.04.2021)

Výborné a nadčasové drama režiséra Jiřího Krejčíka, které je po "Vyšším principu" asi jeho nejlepším a nejzávažnějším dílem. Film nejenom o otázkách morálky, svědomí i rodičovské "autority". Možná nejvýraznější a životní role pro Miloše Nedbala, kterému ale více než zdatně sekundují i další. Skvělá kamera i hudba a ze začátku zdánlivě všední příběh se postupně změní ve vypjaté psychologické drama, které diváka zcela pohltí až do důstojného finále. Na tom rčení, že děti bývají dost často morálním obrazem rodiny asi něco pravdy je. Opravdu režisérův majstrštyk, jenže brzy přišel "vítězný" únor, československá kultura se vydala do období temna a přetvářky a o další potencionální filmové skvosty jsme byli bohužel na dlouhou dobu ochuzeni. (26.11.2018)

Toto psychologické drama výrazného výchovného charakteru sráží dolů jeho naivisticko-idealistický tón. A nám se zobrazuje svět pouze černobílou barvou, kde dobré i špatné stránky jsou zřetelně odděleny. A to rochnění blahem syna nad otcem, který se konečně jde udat na policejní stanici, považuji snad až za skandální a nevkusné. Přesto tento film stojí za shlédnutí. Díky kameře, která si dokáže hrát. Díky herectví několika postav v čele s představitelem hlavní role. Každý náš negativní čin, byť je výsledkem nešťastné shody okolností, se odráží v naší duši. Za následky svých činů bychom měli nést zodpovědnost. Vnitřní rozpoložení jedince a jeho pochybnosti o sobě samém, jeho strach, zbabělost i tíseň jsou skvěle předvedeny. Ale proč ten výchovný tón, který nakonec celkový výsledek a působnost díla sráží hluboko dolů? Hlavní postavou je pojišťovací úředník na vyšší pozici Karel Doležal (skvělý Miloš Nedbal), jehož morální přehmat ze vzdoru přináší nešťastnou náhodou i tragickou příhodou. Jeho osobní i společenský morálně-etický kodex cti následně dostává další a další rány, ze kterých usilovně hledá východisko. Řešení je prosté, bolestné, vynucené i vysvobozující. Důležitou postavou je Karlův syn Jirka (Jan Prokeš), který také delší dobu, než je nutné, řeší svůj vlastní přístup k zodpovědnosti. A je to nakonec on, kdo si vyvzdoruje konečné řešení. Z dalších postav: Karlova věrná, uražená i zneuctěná žena Zdena (dobrá a elegantní Marie Vášová), svůdná pokušitelka a sekretářka ostravské pobočky pojišťovny Vlasta (dobrá a půvabná Irena Kačírková), Karlův přítel, vášnivý kaktusář a policejní komisař Mautner (Bohuš Záhorský), chybující vedoucí ostravské pobočky pojišťovny Verbl (zajímavý Eduard Dubský), Jirkův zásadový třídní profesor (Vladimír Hlavatý), spravedlivý ředitel pojišťovny (František Šlégr), kalkulující a situace využívající továrník Hájek (Oldřich Hoblík), Jirkův kamarád a spolužák Tonda Mejzr (Jindřich Fairaizl) a Karlova malá živá dcerka Alenka (Michaela Lišková). Měli bychom umět přijmout odpovědnost za své jednání a skutky. Ideál morálky je více než chvályhodný. I když je otázkou, zda jsme toho sami schopni, či to dokážeme dodržovat a hlasitě vyžadovat pouze od druhých. Až na ten nepřehlédnutelný a ješitný moralisticky karatelský tón, který prožitou podívanou kazí. (31.05.2016)

Každá doba má své a lamentace nad hroznou dobou v konfrontaci se soudobým pokrokem, má svou pravidelnou rotaci poplatnou aktualní situaci. Ovšem síla humanity a především hodnotového systému, se nedala přehlédnout, ba naopak nejen vtáhla do děje, ale mrazila v zádech stejně jako před 73 lety. Z čiré zvědavosti podívat se do minulosti na způsob života, vznikl velmi hodnotný a zajímavý zážitek. V dnešní absurditě naprosto nevídané... 👍😯☺️😷 (18.03.2021)