The Chintamani Carpet and a Swindler
Réžia:
Jiří KrejčíkScenár:
Jiří KrejčíkKamera:
Eduard LandischHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Vladimír Šmeral, František Filipovský, Olga Scheinpflugová, Jarmila Kronbauerová, Zora Polanová, Lída Roubíková, Josef Hlinomaz, Iva Janžurová (viac)Obsahy(1)
Čintamani a ptáci
Vášnivý sběratel koberců MUDr. Vitásek objeví ve vetešnictví paní Severýnové unikátní kus - perský koberec se vzorem ptáků. Jako znalec ví, že existují pouze tři tyto koberce a všechny jsou ve vlastnictví různých monarchů. Severýnová netuší o jakou vzácnost jde, ale koberec není na prodej. Uložila si ho u ní bohatá vdova Zanelliová, která jezdí po celém světě a Prahu navštěvuje zřídka. Vitásek se svěří svému příteli právníku Bimbalovi a s jeho pomocí se snaží vzácný kousek získat. Vdova jim odmítne koberec prodat, a tak se zoufalý Vitásek pokusí o loupež. Najatý lupič - Bimbalův klient - se však opije a jeho hlučná akce skončí nezdarem. Neúnavný Vitásek se učí sám pilovat mříže.
Příběhy sňatkového podvodníka
Policejní ředitelství je v pohotovosti, protože se množí sňatkové podvody. Poznávacím znamením pachatele je hra na housle a zlaté zuby. Inspektor vlakové služby Holub nakonec zadrží podvodníka Vincenta Plichtu. Seriózní zločinec se nebrání zatčení, pouze vyúčtuje náklady a jde si odsedět trest. Po čase jsou znovu hlášeny sňatkové podvody. Holub už jde najisto, ale protože jede na víkend ke své rodině na letní byt a nelze to zařídit jinak, vezme zatčeného Plichtu s sebou a představí ho jako přítele. Při návratu do města je starý podvodník šokován. V nádražní restauraci se málem sám stane obětí sňatkové podvodnice.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (100)
Sběratelská vášeň je opravdu nebezpečná. Takový obyčejný "tépich" a pan doktor je schopen obtěžovat starou dámu v zahradě smrti.Atmosféra počátku století ja zachycena moc pěkně, i při vykrádání obchodu je doktor dokonalý gentelma. Druhá povídka je snad ještě lepší. Jiří Sovák je opravdu neodolatelný, to asi ty zlaté zuby... ()
Vladimír Šmeral se může v první povídce snažit jak chce (a pozor! hraje skvěle!), jenže co je mu to platný, když pak přijde na scénu lupič Josefa Hlinomaze. Najednou je jasný, kdo tu hraje hlavní roli. Sledovat vylupování obchůdku se starožitnostmi v podání týhle legendy vedlejších postav je skutečně jeden z vrcholů Čintamanů. Úžasnou práci zde odvedl i scenárista s dramaturgem, kteří krátkou povídku málem rozvedli do zábavného celovečerního filmu. Škoda, že nešli dál až za rámec Čapkovy povídky. Kdyby totiž všechny načaté motivy dotáhli byť i do vymyšleného konce, ukousli by si Čintamani celou metráž pro sebe aniž by to vypadalo jakkoliv násilně. Podvodník už je problematičtější. O co vlastně jde hlavním postavám se divák přesně nedoví. Sovákův podvodník je nepoučitelný a nijak se neposune ani detektiv pana Brodského. Zápletka na chalupě postrádá v rámci děje smysl a celé to trochu působí jako několik peripetií naskládaných na sebe bez pointy. Velká škoda. Můžeme zde ovšem vypozorovat prazáklad legendární mordparty vrchního rady Vacátka, která to naplno rozjela o pět let později v seriálu Hříšní lidé města pražského. Hádám, že právě tenhle film měl na výběr herců do hlavních rolí seriálu velký vliv. ()
Velice milý, pozapomenutý překvapení. První povídka (čistejch pět hvězdiček) je prostě dokonalá, geniální po všech stránkách, obsahem počínaje, hereckejma výkonama a filmařinou (obzvlášť povedená kamera) konče. Druhá povídka (slabší čtyři hvězdičky) trochu pokulhává za první, nemá zdaleka ten šmrnc, ale se vstupem sňatkovýho podvodníka Sováka do děje se všechno razantně lepší. Matematika nematematika, dávám za pět, Čintamani si to prostě zaslouží. Tohle si nenechte při první příležitosti ujít! ()
Obě povídky především příjemně překvapí naprosto suverénním herectvím. I malé role jsou tu výborně obsazeny a velmi slušně zahrány. Převod dvou Čapkových povídek "Z druhé kapsy" ovšem překvapuje také svou různorodostí. Zatímco první povídka je zpracována natolik volně, že snad lze mluvit spíš o pouhé inspiraci námětem povídky než o klasickém filmovém přepisu, pak ta druhá je převyprávěna téměř otrocky. Nutno říci, že v tohle případě se rozhodně víc povedl "otrocký přepis". Čintamani působí nevyrovnaně, zbrkle, místy i nelogický a je vybudován dosti zběžně a se značnými posuny oproti předloze. Ostatně, Krejčík zde evidentně chce především bavit, což se mu sice víceméně daří, ovšem atmosféru celé povídky tím pouze rozmělní, nemluvě o citelném oslabení Čapkovy brilantně vybudované pointy. Naopak "Podvodník" je vysloveným vtělením Čapkovy předlohy. Jak Brodského policajt tak především Sovákův delikvent dosti přesně odpovídají předloze a přestože i zde si Krejčík neodpustí místy snad až přílišné doplňky (hra na housle), čímž se i zde ocitá na samé hraně karikatury, vcelku lze tuhle adaptaci považovat nejen za nepřekonanou, ale asi i nepřekonatelnou... Celkový dojem: 75% (Čintamani 60%, Podvodník 90%) PS: Jen na okraj poznamenávám, že kdybych u tohoto počinu měl hodnotit podle klíče "film vs literatura", dostane literatura 100% a film s bídou 50%. Tohle svrchovaně literární dílko jednoduše nelze fo filmové podoby převést bez toho, že by spoustu věcí nenávratně zmizelo... ()
Čapek je mým nejoblíbenějším českým spisovatelem a jeho adaptace patří k těm vesměs povedeným (až na již zmiňované Temné slunce, viz Krakatit). Povídky jsou kouzelné, sluší jim i ta černobílá. Když navíc si jednu z hlavních rolí střihne manželka Olga Scheinpflugová, ve filmu skoro neviděná, co si přát více? Povídky jsou koncertem takových hereckých es, že by to stačilo na seriál či slušný celovečerní film. Čintamani mám raději, Podvodník tematicky není tak silný. Ale obé právem ve zlatém fondu. U Čintamani se mi v souvislosti se sběratelskými vášněmi mimoděk vybavuje i černý humor Roalda Dahla a uřezané nohy skříně, kdo četl ví, o čem mluvím. ()
Galéria (27)
Zaujímavosti (5)
- Jako ideálního představitele MUDr. Vitáska navrhla Hugo Haase Jiřímu Krejčíkovi přímo Olga Scheinpflugová. Jiří Krejčík několikrát Hugo Haase ve Vídni navštívil, ale vzhledem k hercově zdravotnímu stavu byl nakonec nucen se svého původního záměru vzdát. Dalším kandidátem byl Jan Pivec, který roli odmítl s tím, že nebude hrát vedlejší roli v něčem, kde hlavní roli hraje čuba. Jiří Krejčík tedy oslovil Karla Högera. Tomu se scénář okamžitě zalíbil a Krejčíkovi na roli kývl. Mezitím však Krejčíkovi volal Pivec. Byl nadšen scénářem a roli chtěl přijmout. Když mu Jiří Krejčík odvětil, že roli už nabídl Högerovi, Pivec opáčil: „Učitelskej? Jak by takovou roli mohl hrát učitelskej" (narážel tím na původní zaměstnání Karla Högera) a pravil, že si to osobně půjde s Högerem vyřídit, ať je Jiří Krejčík bez obav. Jak řízení mezi oběma mistry probíhalo, těžko říct. Jisto je, že roli nakonec získal Vladimír Šmeral. (helianto)
- Při natáčení scén z nádraží si režisér Krejčík nechal přinést megafon, aby přeřval vlaky. Megafon byl ale poruchový, proto byly jeho pokyny slyšet jen částečně. Krejčík se rozčílil a praštil megafonem o zem. Rekvizitář, který stál vedle režiséra, po něm skočil a narazil si o jeho hranu ret. Krejčík skončil u lidového soudu, protože byl obžalován z „brutálního napadení“ rekvizitáře. Byl odsouzen k veřejné důtce. (raininface)
- Povídka Karla Čapka, která má i filmovou podobu – Čintamani a ptáci, vychází ze skutečného příběhu. Karla Čapka k jejímu napsání inspiroval orientální koberec, který někdy kolem roku 1924 objevil v pražském obchodě Heleny Zajíčkové. Přesně o devadesát let později koupila Čapkem obdivovaný koberec pražská Národní galerie a získala tím jeden z vůbec nejstarších orientálních koberců v českých sbírkách. (rakovnik)
Reklama