Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Tři povídky ("Zelenáči 1945", "Silvestr 1948" a "Zimní vítr 1951") o příslušnících jednotek SNB střežících šumavskou hranici v poválečných letech. Umělecký dohled nad debutanty měl Ivo Toman. Námět třetí povídky natočil už v roce 1959 pro film "Vstup zakázán" tehdy také začínající František Vláčil. (oficiálny text distribútora)

Recenzie (39)

LiVentura 

všetky recenzie používateľa

Tři příběhy, každý jinak podaný, o životě na státní hranici, při její ostraze, v letech 45-51 . Dost ošidná doba.. dost ošidné téma, šlo zcela jistě lepé zpracovat, nicméně při výčtu režisérů se není ani co divit. Tedy první je komedie dvou zelenářů, druhá drama velitele a třetí tuhé krimi. Hudební pozadí velmi příjemné, pan Šust nikdy nezklamal. ()

Enšpígl 

všetky recenzie používateľa

Nemám příliš pozitivní vztach k bývalé pohraniční stráži, přeci jen střelbu do občanů vlastní země ( "zdravím" soudruha Vojtěcha Filipa, bývalého pohraničáře a dnes předesedu nejmenované politické strany a současně kecala o lidských právech ), kteří se provinili jen tím, že už dál nechtěli snášet politický teror komunistické strany, těžko omlouvá i fakt, že taková hold byla doba. Nicméně k mé velké radosti se všechny tři povídky vyhýbají komunistické propagandě a tak se v klidu můžu soustředit na hodnocení samotného povídkého filmu. Povídka první - Zelenáči - Opravdu vysoce zbytečná až trapná záležitost , která zaujme snad jen tím, že v ní vidíme Lábusa s vlasama a Krampola bez deníku Aha - **. Povídka druhá - Silvestr - Líbila se mě ve svý podstatě asi nejvíc. Jasně je vidět, jak jeden telefonát, díky nesmyslnýmu vojenskýmu myšlení dokáže obyčejným záklaďákům překažit nejen silvestra, ale, a to hlavně, i šoustík - ***. Povídka třetí - Zimní vítr - Jednoznačně nejakčnější a nejdramatičtější povídka, odehrávající se v naprosto příšerným počasí. Ten ledovej vichr mě olíznul až do postele, brrrr - **** . ()

Reklama

farmnf 

všetky recenzie používateľa

Velmi pitomý povídkový film. Stupidnost scénáře zmate diváka natolik, že si myslí, že pohraniční stráž v těchto letech sloužila k ochraně hranic. Sloužila k ochraně hranic ovšem pouze zevnitř a legalizaci zabíjení lidí co chtěli na svobodu. Korunu tomu nasazuje imbecil Krampol s blbem Hlušičkou, kteří si to ještě spletli s indiánkou. ()

dopitak 

všetky recenzie používateľa

Atmosféra! Jsem sice na léto, a letní filmy u mě vždy hrají prim, bez ohledu na roční dobu sledování, ale tahle zasněžená Šumava se mi moc líbila, a díky životní zkušenosti s VZS jsem hodně motivů i ocenil. První povídka je výborná, není a ani nemůže v ní být nic tuzemsky politického, odehrává se v zimě 1945 (/1946, aby někdo nemyslel, že ještě za okupace) a chudáci záklaďáci tu kromě praktických trablů s dopravou a počasím řeší Werwolfy. Mladý Lábus, Krampol s knírkem jako švihák (rádoby dragoun). Druhá nejvíc ze všeho připomene stereotyp vojny, přepadovky ohlášené na poslední chvíli, následně zbytečnou činnost prováděnou na rozkaz někoho, kdo by to schytal od dévéťáka, a zrušení poplachu provázené skřípěním zubů těch, kteří si tenhle falešný poplach odmakali. Třetí povídka by při troše snahy vydala na celý film, Ornest se Zahajským jsou skvělý, sníh olepuje naprosto všechno a severák foukající ze všech stran. ()

anais 

všetky recenzie používateľa

Řemeslně je to taková lepší televizní produkce - první povídka je spíš takový vtip; druhá se mi líbila asi nejvíc - trochu relativizuje smysl hlídání státní hranice a lehce naznačí, že i na druhé straně jsou normální lidé... třetí povídka Jaroslava Soukupa je thriller - i když nejvíc filmová, člověk po ní má největší pachuť - napínavý hon na převaděče působí z dnešního pohledu dost smutně. Z toho pohledu se mi zdá lepší původní Vláčilovo zpracování, které pohraničníky tak neheroizuje a pohybuje se spíš v abstraktní rovině. ()

Galéria (1)

Zaujímavosti (5)

  • Film sa natáčal v Sušiciach, Kvilde, Volaroch, Vimperku a Lenore. (dyfur)
  • Režisér Soukup vzpomíná: „Když jste se totiž v 70. letech chtěl dostat k režii na Barrandově, museli si vás vyzkoušet na povídce. A já tu svoji natáčel na Horské Kvildě. A protože jsem byl mladej a blbej, vybral jsem si tu realizačně nejnáročnější, celá se odehrávala ve sněhové bouři. Měli jsme na to devatenáct dní a na Barrandově je tehdy zajímalo jen to, abych nepřetočil ani den navíc. A aby se mi to jó zkomplikovalo, tak ačkoliv tady v tom roce ještě na jaře ležel krásný prachový sníh, v březnu, kdy jsme začali natáčet, tu byla modrá obloha a deset nad nulou. Sníh tál před očima, byl těžký, takže vůbec nešlo použít propeller – velký letecký motor, kterým se sníh víří, aby vypadal jako při bouři. Nakonec jsme si od vojáků půjčili veliké kanystry s dýmovnicí a ten kouř na kameru vířící sníh simuloval. Kupodivu to nakonec vypadalo dobře, akorát jsme devatenáct dní v kuse museli ty dýmovnice dýchat, to bylo hrozné. Film se ale povedl, a dokonce jsem za něj dostal cenu na Festivalu československých filmů. (Ganglion)
  • Filmovalo se také v obci Stará Lipka a Horních Vitavicích. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)

Reklama

Reklama