120 tepov za minútu

Možno svojim spôsobom prínosný film, možno potrebný fakt, na ktorý je treba jemne poukázať. Na druhú stranu si nie som istá, či mi viac vadili až príliš hubatí francúzi, debilní protestanti (čo mi osobne príde ako odporný koníček), príliš dlhá stopáž, alebo ma to jednoducho všeobecne nebavilo. V tomto prípade nemôžem povedať, že film je zlý, ale hovorím, že to do konca nevydržím. (12.03.2019)

Film má přemrštěnou stopáž a myslel jsem, že éra filmů o AIDS už pominula. Ale BPM (znamená údery za minutu) je krásný film plný dramatu a humoru, lásky a politiky, argumentů a akce. Film zachytil velmi živě naléhavost a turbulence období, ve kterém epidemie AIDS řádila s plnou silou. Film říká, že život je láska, boj a radost být s druhými. Je to filosofická debata. Naděje v temných časech, balancování mezi životem a smrtí. Prázdná hudba a kouzelné taneční psychoscény odpovídá povrchnímu životu hrdinů. Scéna po hodině a padesáti minutách kdy jeden gay vymlaskne druhému umírajícímu na nemocničním lůžku penis mě trochu zaskočila, ale asi je to v téhle komunitě ve Francii běžné. Při sledování filmu 120 BPM si člověk uvědomí, že může soucítit s někým, s kým si myslel, že by dřív nikdy nesoucítil. Film proběhl našimi kiny a loni poměrně nečekaně zvítězil na festivalu v Cannes. Snímek je možná stejně důležitý, jako bylo drama Philadelphia o gayovi umírajícím na AIDS. Elektronickou hudbu, kterou poslouchali hrdinové už poslední dobou nemusím. (04.12.2019)

Tých filmov o homosexuáloch je v poslednej dobe už fakt moc, viac ako húb po daždi. Tu ma celkom zaujal popis k filmu a nazdával som sa, že to bude niečo na spôsob vynikajúceho amerického TV filmu The Normal Heart, ktorý ma veľmi milo prekvapil. Ale žiaľ, Francúzi ma v ich podaní HIV aktivizmu absolútne nezaujali. Práve naopak! Zatiaľ čo v tom americkom filme aj bežný človek čiastočne sympatizoval s odhodlanými aktivistami s vírusom HIV, tu mi prišla táto aktivistická partia totálne arogantná a egoistická. Tie ich aktivity a správanie boli absolútne nesympatické a za čiarou akejkoľvek slušnosti. Akoby len oni boli tí najdôležitejší na svete. A keď prídu vedci prezentovať v akom štádiu sa nachádza výskum, tak ich dobre že nezbijú? No a potom sa ešte chudáčikovia čudujú, že ich majú za gaunerov a majú ľudia voči ním predsudky. Veď bodaj by nie. Tento film vo mne nevyvolal ani kúsok sympatie k postávam, ale skôr znechutenie z toho ako sa niekto môže takto arogantne správať (a bohužiaľ, takto excentricky sa prezentujú aktivisti aj reálne). (10.08.2018)

Asi příliš tvrdé hodnocení, ale nemohu jinak. Moc jsem se na tenhle snímek těšil, ale bylo to utrpení. S tou komunitou lidí jsem se vůbec nedokázal ztotožnit. I kdyby mi nezbývalo moc času tak bych si ten zbytek života chtěl užít co nejlépe a ne bojovat tím, že vše budu jen vše ničit a kopat kolem sebe. Dle hodnocení asi můj problém. Rozhodně to, ale není problém filmu s gay tématikou. Taková Philadelphia, Dej mi své jméno, nebo Pride to je jiná emoční podívaná. Tahle chladná a neskutečně dlouhá podívaná je za 3/10. (13.07.2018)

Pokud Nahuel Pérez Biscayart, Arnaud Valois nejsou gayové, tak klobouk dolu. Hodnotný, silný, užitečný film, na nějž se zároveň ale hrozně blbě kouká. Nechutné scény, ať už z demonstrací, tak z postele. Začátku vládne mnohačetný dialog, slovní přestřelka, sotva stíháte titulky. Konec protknutý tklivou hudbou na někoho možná zapůsobí, ve mně jen umocnil rozpolcenost: opravdu je dobré rozdávat feťákům jehly? Co radši vyřešit ty feťáky? Proč lidé kteří bojují za práva HIV pozitivních jdou na Gay pride? (28.07.2019)