Réžia:
Ruben ÖstlundScenár:
Ruben ÖstlundKamera:
Fredrik WenzelHrajú:
Claes Bang, Elisabeth Moss, Dominic West, Terry Notary, Sofie Hamilton, Christopher Læssø, John Nordling, Linda Anborg, Jan Lindwall, Iman Mirbioki (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Cristian je kurátor prestížneho múzea moderného umenia, ktoré práve chystá odvážnu konceptuálnu výstavu. Jej ústrednou myšlienkou je štvorec s rozmermi 4 x 4 metre. V jeho vnútri platí pravidlo úplnej rovnosti a tolerancie. Spolu s PR agentúrou hľadá múzeum ideálnu stratégiu, ako v roztržitom a udalosťami zavalenom mediálnom priestore celú akciu zviditeľniť. Lenže potom Cristian pri bizarnej forme vreckovej krádeže príde o peňaženku a mobil a jeden z jeho podriadených vymyslí geniálny spôsob, ako ich získať späť. Cristian sa ako vždy nedokáže sústrediť na nič iné, ako sám na seba. A podobne ako celá švédska spoločnosť sa i konceptuálna výstava začína utápať v bizarnom zmätku, ktorý definuje napätie medzi liberálnymi hodnotami, egoizmom a sebectvom. Vitajte v štvorci menom súčasná Európa! (Film Europe)
(viac)Videá (5)
Recenzie (154)
Po svém předchozím výtečném vztahovém dramatu Vyšší moc, kterým si Ruben Östlund udělal jméno ve světě, přichází švédský režisér s dalším snímkem reflektujícím současnou západní společnost. Čtverec je hodně silný film o tom, jak si ta šťastnější většina z nás žije v až nechutném blahobytu a nechce se dělit, což ovšem pokrytecky maskuje charitativními večírky a donátorskými dary, k čemuž tvůrci ještě trochu podvratně přidali satirický podtón tepající přehnaně korektní švédskou (západní) společnost...přičemž dobře vystihli fakt, že politická korektnost je mor dnešní doby... Jasným minusem díla je ovšem jeho přehnaná stopáž, respektive fakt, že Östlund nedokáže udržet vysokou míru divácké pozornosti během celého filmu, ke konci už mi jeho snímek připadal poněkud rozředěný. PS: Nejsem si jist, jestli Zlatá palma z Cannes není výrazem totožného pokrytectví, na které poukazují tvůrci ve filmu, namísto charitativního večírku udělíme cenu filmu, který našemu světu nastavuje nelichotivé zrcadlo, a pak nasedneme do svých Tesel a jede se nerušeně dál... ()
Aktivní využití kinematografie. Způsob, jak zviditelnit a klást otázky bez podbízivého příběhu plného roztlemených hollywoodských hvězd. Právě to dodává na působivosti. Kde je pomyslný hranice, kterou lze překročit? Kde končí umění a začíná život. Co je umělecký nadsázka a kde zažíná život? Co všechno snesou milovníci moderního umění? Ruben Östlund zaujal svým filmem Vyšší moc. I Čtverec znamená naléhavost a neústupnost v přímé konfrontaci. Není běžným relaxačním filmem na deštivé odpoledne. U Vyšší moci mě zaujala hlavně kamera, ta je i tady originální, ale dokresluje příběh, podtrhuje obsah. Za mě dobrý! ()
Tenhle film je tak košatý, že jsem jej musela chvíli zpracovávat. Cristian je na první pohled úspěšný a uhlazený muž bez poskvrnky. Jako kurátor muzea se setkává s donátory z vyšší společnosti, kteří jsou ještě uhlazenější a zbaveni i těch nejmenších skvrnek. Jenže to vše je jen skořápka, pod kterou hnízdí pokrytci nejhrubšího zrna. Cristian je vystavován různým situacím a pomalu odhaluje svoji tvář. Jenže je to jen jeho tvář? Neodvracíme spolu s Cristianem příliš často oči od věcí, které nejsou pěkné? Je snazší zavřít oči, než pomoci druhému. Östlund svému divákovi nic nedaruje, pomocí úžasné kamery před něj hází indicie a nutí ho zamyslet se nad stavem současného světa, potažmo i sebe sama. Geniální hudba zvedá káravě ukazováček a posměšně vrací modernímu Evropanovi jeho prázdné žvásty o návratu ke křesťanským hodnotám. Po skončení filmu si můžeme položit otázku, kam až se posunul náš osobní práh (ne)citlivosti k ostatním. Mimochodem, šli byste na výstavě (ne)Důvěřuji lidem vlevo, nebo vpravo? Já vlastně ani nevím. ()
Né vždycky příjemné a celkem dlouhé pokoukání, které mi nejvíc přípomínalo průsečík Velké nádhery a Toniho Erdmanna. Östlund se totiž jednak pohybuje na té tenké hraně mezi kritikou a adorací snobského a povrchního života a umění a jednak také vystavuje své postavy značně trapným sociálním situacím. Obojí navíc zvládá docela s přehledem. Skvělou, pedantskou filmařinou estetizuje a podrývá vše potřebné, všechny ty hraniční momenty má skvěle odpozorované a s potěšením často ulpívá v situaci o něco déle, než je divákovi při sledování příjemné. Je pravda, že má trochu tendenci přebíhat od jednoho ke druhému, ale celkový zážitek z filmu mi to nijak dramaticky nezničilo. 7/10 ()
Inu, velezajímavý hloubavý film, který na svou hlavní dějovou kostru s několika trochu divně "semirealistickými" až absurdními scénami (letáky v paneláku, zvířecí performance na banketu) věší mnoho podnětných společenských témat a otázek. Ty, satiricky podané, se vztahují mnohdy k aktuálně progresivně a liberálně evolujícímu Švédsku, ale mají svou univerzálnější platnost pro celý současný Západ. Stejně tak se tyto otázky otírají o umění, milostné vztahy apod., přičemž Östlund stále jaksi osciluje mezi vážným a latentně výsměšným vyzněním. Do toho všeho tu máme silné emoční momenty, které se ale jako by rozprsknou o zeď jakési švédské ledové sterility. ()
Galéria (37)
Fotka © Magnolia Pictures
Zaujímavosti (1)
- Natáčení se konalo od června do října 2016 v Göteborgu, ve Stockholmu a Berlíně. (griph)
Reklama