Sestřičky

Všední den venkovského komunistického Československa umístěnek, prudérie, padesátých let, ale ne jejich první, ale druhé poloviny s patrným ulevením a zmírněním praktik, kterými vstupoval po roce 1948 do života. Pozorný divák si všimne řady výroků, které dobu přesahují a současně charakterizují (náznaky generačních sporů mezi Marií a babi). Kachyňa dal v tomto díle prostor hercům tehdejší střední a mladé generace (Vízner, Vetchý, Mihulová, Husák); kvalitní scénář zo umožnil i dalším výborným hercům, z nichž do paměti mi vstoupil nejvíce ve stínu poněkud stojící Bořivoj Navrátil. Přechodné období mezi koncem budovatelské generace a nástupem generace Pražského jara výstižně dokreslují nevzhledné budovy a domy poloslamového vzhledu, úděsně zanedbané interiéry chlévů prvních kolektivizačních družstev a státních statků a celá řada dalších prvků, které jsou tak samozřejmé pro pamětnickou a neobvyklé pro současnou mladou generaci. Skloubení lyrických i realistických prvků, skutečné tváře režimu i nesnadného venkovského života, křehkého dívčího dospívání i lidské malosti a všednosti jsou největším přínosem SESTŘIČEK. Báseň vdechnutá do všedního života normálních lidí. Lehce se to píše, podstatně hůře uskutečňuje. A úspěch bývá trpce vydobytý a vzácný. I v té generaci báječných mladých mužů a žen šedesátých let. Víznerova bonusová slova o tom, že až s odstupem času začíná doceňovat výjimečnost a nadčasovost tohoto skvělého filmu jsou charakteristická i výstižná zároveň. Opravdu k nim není co dodat. (27.01.2008)

Život nám dá tu nejlepší školu. O tom se na vlastní kůži přesvědčí i mladá a nezkušená sestřička Alena Mihulová, ale nemusí si zoufat, protože ochranou ruku nad drží skvělá Jiřina Jirásková. Ta byla tak přirozená, že v minulém životě musela tuto práci určitě vykonávat. Všechno dělala nenuceně a s velkou samozřejmostí. (02.07.2009)

Mihulová měla očividně docela talent. První film a hned taková role a ona to zahrála velice slušně. Kromě toho měla v sobě nějaký kouzlo nevinnosti, že se člověk ani tomu Kachyňovi nemůže divit, že po natáčení si ji vzal k sobě domu. Otázka teda je, co na něm viděla ona, když by moh bejt její pradědeček, ale to by bylo na jinou debatu... Jirásková hrála tyhle moudrý ženy otřískaný životem snad v každym druhym filmu, takže to je taková jistota. Ale jinak je to dokola takový plácání v bahně, ve sněhu a v nejrůznějších ošuntělejch a špinavejch lokalitách a nakonec se to doplácá až k nic neřešícímu konci. A problémy mladý zdravotní sestřičky, která pozná nějakou první lásku a následně defloraci, nepovažuju zase za nic tak zajímavýho, aby to vystačilo na 1,5-hodinovej film. Proto (nebo spíš přesto) dávám 3 hvězdy. (05.06.2012)

Velmi slušný Kachyňa, ovšem srovnání s filmem "Pozor Vizita" jasně dokládá, jak moc u Kachyni záleží na hereckých výkonech. V Sestřičkách citelně chybí herec Hrušínského formátu. Jiřina Jirásková hraje sice slušně, ale nic víc. Polohu hudrající glosátorky zvládla bezpečně, ale bez jiskry, rutinovaně, jako ostatně většinu svých rolí. Alena Mihulová příjemně překvapuje bezprostředností. Role křehké, zamindrákované, nezkušené, hledající se dívky jí byla takříkajíc napsána na tělo. (27.10.2006)

Sestricky jsem videl nekolikrat, hlavne v detstvi a nikdy jsem je moc nemusel. Vsichni tam byli spinavi, hadali se nebo se rovnou mlatili.. Priznam se, ze jsem na ne koukal hlavne kvuli lehce erotickym scenam a nahate hlavni protagonistce. S odstupem casu mi to ale rozhodne tak hrozne neprijde. Na vesnicich to v techle letech opravdu nejspis tak vypadalo a reziserovi se ta veselotragicka nalada docela povedla prevest na platno. Nic to ovsem nemeni na tom, ze film si zase nejakou dobu nepustim a rozhodne se nic nestane. (30.11.2008)