Návrat ztraceného ráje

je to slabpučké, hraní na něco co není pravda. A je fakt, že neochota připustit jiný názor byla na panu režisérovi strašně vidět. On je VJ docela zajímavá postava, od agitek let padesátých před další vývoj až k emigraci (ani v ní to neměl jednoduché, jak je v jeho pamětech jemně naznačeno). Možná i proto nepřipouštěl v Jihlavě diskusi. Je mi to líto. (09.09.2022)

Mému zhlédnutí předcházela přednáška od samotného režiséra, po které jsem tento snímek totálně pochopil. Je to prakticky autorova autobiografie, nepochopená neseznalými. Bohužel film na mě působil svým vzezřením jak německý seriál, má místy klišovité až parodické scény včetně pár dialogů, a to ho docela shazuje. (20.05.2012)

Jde o volný pokračování filmu Všichni dobří rodáci(1968). Samozřejmě co se týče technický a obsahový stránky tak se na svýho předchůdce vůbec nechytá a kvalitativně tyhle filmy nejde vůbec srovnávat. Všichni dobří rodáci jsou jednoznačně daleko kvalitnějším a silnějším filmovým zážitkem.  Návrat ztraceného ráje na mě působí tak trochu poloamatérským dojmem. I přestože nejde o nějakej zásadnější filmovej zážitek tak bych tenhle film až tak nezatracoval. Jde o takovej obyčejnej snímek(mě nenudil) vyprávějící o návratu do rodné vísky a znovuobjevování svých kořenů. Především mě potěšila účast Vladimíra Pucholta, kterýho jsem sice před tímhle filmech viděl jen ve dvou filmech ale obou byl prostě nezapomenutelnej. Jde o film První den mého syna(1964) kde hrál Žluťáska a druhým filmem je Černý Petr(1963) kde hrál roli roli zednickýho učně a to jeho tipycký Ahóóój z hlavy jen tak nevymažu. V obou filmech jak už napovídá rok vzniku byl ještě mladý ucho. V Návratu ztraceného ráje už je mu o "pár" let víc. Je vidět, že zub času prostě neúprosně hlodá. Každopádně jsem rád, že jsem Vláďu Pucholta o5 viděl a asi především díky němu ty 3 slabší hvězdy dám. (17.03.2023)

Snaha důstojně se vyrovnat se VŠEMI DOBRÝMI RODÁKY se vyznačuje vedle kultivované filmové řeči šedesátých let příliš velkým záběre témat a ne zcela zaplněnou mozaikou. Nostalgie také občas zápasí s idyličnem a řada témat zůstává nakousnuta, ale ne zcela dotvořena. I tak se Jasný za své dílo a mimořádně kvalitní herecké obsazení nemusel stydět. (30.11.2021)

Návrat ztraceného ráje je velmi osobní zpovědí Vojtěcha Jasného. A pocta vynikajícím českým hercům, především těm, se kterými měl možnost pracovat. Vysvětluje. Pohnutky, důvody i pocity ztracení a vykořeněnosti. Snaží se o smířlivý tón ke starým křivdám minulosti. A vyjadřuje své rozčarování nad nevyužitým pokračováním při historické změně a přežívajícím přízemním pokrytectvím v chování a motivech lidí. I když naděje na lidskost je tu stále. Poetika již zestárla, převažuje smířlivost a pokus o otevření vlastní mysli každému, kdo o to stojí. Hlavní postavou příběhu a nositelem osobní výpovědi je český filmař v emigraci Jan Poutník (sympatický Vladimír Pucholt) v návratu do rodného kraje sladkých vzpomínek i usmířením se s křivdami temné historie. Usmíření osobní, partnerské i společenské. A stále se vztyčeným varovným prstem nedobrých lidských zlozvyků. Hlavní ženskou postavou je česká učitelka angličtiny Pampeliška (příjemná Ingrid Timková) jako pojítko vzpomínek bolestí i radostí minulosti a nadějí i upřímností budoucnosti. Důležitou postavou je americký filmař Adam (Adam Davidson) s romantickým přínosem i významem otevřené pomocné náruče. Z dalších rolí: Pampelišky zvídavý synek Joska (Jakub Laurych), snaživá starostka (Emília Vášáryová), odpuštění hledající varhaník Očenáš (zajímavý Vlastimil Brodský), s nezlomnou radostí přijímající život starostčin zeť Švanda (sympatický Ondřej Vetchý), Janova trpělivá manželka Dana (příjemná Jana Brejchová). stále živelný Strejček (Jiří Sovák), hlas kruté minulosti František (Radoslav Brzobohatý), hrdá vdova po Františkovi (Věra Galatíková), starý ochotník s dobrou náladou Karel Rada (Lubomír Lipský st.), nenasytný a všehoschopný Tichošlápek (David Matásek), osamělá Veselá vdova (Drahomíra Hofmanová), či Janovi rodiče (Josef Abrhám a Libuše Šafránková). Není to strhující dílo, nejde ani o volné pokračování Rodáků, je to především osobní zpověď pozoruhodného člověka se stále stejným vzkazem o potřebě lidskosti. (02.11.2016)