Návrat ztraceného ráje

Mému zhlédnutí předcházela přednáška od samotného režiséra, po které jsem tento snímek totálně pochopil. Je to prakticky autorova autobiografie, nepochopená neseznalými. Bohužel film na mě působil svým vzezřením jak německý seriál, má místy klišovité až parodické scény včetně pár dialogů, a to ho docela shazuje. (20.05.2012)

Tušila jsem, že to bude špatné, ale až tak moc? Se šroubovanými dialogy (nevšimla jsem si ani jednoho přirozeného) neudělají nic ani sebelepší herci. Úplně nejhorší je tam ta popisnost - Brodský zřejmě chodí za Galatíkovou co chvíli, ale stejně je potřeba dialogem s jejím vnukem obsáhnout 40 roků starou křivdu, která asi nebude tak hrozná, když ji Poutník vyřeší jedinou větou během nedělního oběda. Americká část je zas narvaná takovým množstvím klišé, že se až člověk musí divit, jak se to Jasnému vlastně povedlo. Jedinými trošku světlými místy tak jsou záběry na Bystré. Chjo. (26.10.2010)

Návrat ztraceného ráje je velmi osobní zpovědí Vojtěcha Jasného. A pocta vynikajícím českým hercům, především těm, se kterými měl možnost pracovat. Vysvětluje. Pohnutky, důvody i pocity ztracení a vykořeněnosti. Snaží se o smířlivý tón ke starým křivdám minulosti. A vyjadřuje své rozčarování nad nevyužitým pokračováním při historické změně a přežívajícím přízemním pokrytectvím v chování a motivech lidí. I když naděje na lidskost je tu stále. Poetika již zestárla, převažuje smířlivost a pokus o otevření vlastní mysli každému, kdo o to stojí. Hlavní postavou příběhu a nositelem osobní výpovědi je český filmař v emigraci Jan Poutník (sympatický Vladimír Pucholt) v návratu do rodného kraje sladkých vzpomínek i usmířením se s křivdami temné historie. Usmíření osobní, partnerské i společenské. A stále se vztyčeným varovným prstem nedobrých lidských zlozvyků. Hlavní ženskou postavou je česká učitelka angličtiny Pampeliška (příjemná Ingrid Timková) jako pojítko vzpomínek bolestí i radostí minulosti a nadějí i upřímností budoucnosti. Důležitou postavou je americký filmař Adam (Adam Davidson) s romantickým přínosem i významem otevřené pomocné náruče. Z dalších rolí: Pampelišky zvídavý synek Joska (Jakub Laurych), snaživá starostka (Emília Vášáryová), odpuštění hledající varhaník Očenáš (zajímavý Vlastimil Brodský), s nezlomnou radostí přijímající život starostčin zeť Švanda (sympatický Ondřej Vetchý), Janova trpělivá manželka Dana (příjemná Jana Brejchová). stále živelný Strejček (Jiří Sovák), hlas kruté minulosti František (Radoslav Brzobohatý), hrdá vdova po Františkovi (Věra Galatíková), starý ochotník s dobrou náladou Karel Rada (Lubomír Lipský st.), nenasytný a všehoschopný Tichošlápek (David Matásek), osamělá Veselá vdova (Drahomíra Hofmanová), či Janovi rodiče (Josef Abrhám a Libuše Šafránková). Není to strhující dílo, nejde ani o volné pokračování Rodáků, je to především osobní zpověď pozoruhodného člověka se stále stejným vzkazem o potřebě lidskosti. (02.11.2016)

I když sem se v tom filmu několikrát mihl a dostal za jeden natáčecí den 50kč, tak teda výsledek je hodně slabý. Kdyby se to netočilo u nás a kdyby nám díky natáčení nedali pár dní volna ve škole, šel bych níž s hodnocením:) Film hlavně shazují herci a totálně nezajímavá náplň filmu...tolik zbytečných scén jsem dlouho neviděl...ale možná jsem jen snímek nepochopil. Možná Jasný navazuje na Rodáky v nějakém zakódovaném módu, plném tajných šifer a znamení, které ocení jen jedinci detailně obeznámení s Rodáky...možná...hmm...kdo ví. Stejně mám na natáčení hodně hezkých vzpomínek, třeba jak jsme šli s kámošem pro podpis k Brodskému do karavanu, ten nám dal cosi k pití, tak 20 min klábosil o ničem, úplně na nás zapomněl a teprve až se mi podařilo převrhnout prázdnou sklenku, se nás teprve zeptal, proč jsme vlastně přišli a kdo jsme :) (29.01.2008)

Klasický příběh o návratu exilantů. Nic moc. Ovšem slabý příběh je doplněn hezkou hudbou a poezií některých scén. Ovšem ne těch v USA. Tam to jaksi chybí. Zato Joskova příhoda mne hodně pobavila. Když už někdo vymyslel tu blbinu o ztrátě kluka v New Yorku, tak měl také vymyslet nějaké vysvětlení. Protože prostě nevěřím tomu, že vzdělaná žena, matka, která má jen trochu rozumu, synka nepoučila, že v případě kdyby se ztratil, ihned vyhledal policejní stanici, nebo prostě policajta vůbec. Za normálních okolností by mu to vtloukala do hlavy už doma a cestou letadlem a furt stále dokola. Takže tato příhoda moc uvěřitelná není. Dále to kazí scény bez souvislosti a dokončení. Například muže, nebo Janovo krvácení. Ale budiž, hezké to bylo. A na paní Timkovou bylo občas hezké podívání. Je dobré se ještě před zhlédnutím tohoto snímku podívat na film Všichni dobří rodáci. (11.09.2019)