Keď príde kocúr

Marne si vzpomenout na cesky ( ceskoslovensky ) film s vyraznejsim hereckym obsazenim. Neuveritelne, tady uz snad chybi jen Hrusinsky. Emilia Vasaryova je zvlaste v tomto snimku nadherna. Mimo ni nejvice ve sve roli zaujme Jiri Sovak, ktery zde hraje skutecne slizkeho reditele. Jasny vzdy kladl duraz na umelecke vyobrazeni, coz se mu povedlo i v Kocourovi. Je zde ale spousta hluchych mist, ktere me doslova nudily. A pak si myslim, ze je strasne jednoduche lidi zaskatulkovat do ctyr skupin. Vidim, ze Telc bylo krasne mesto i v sedesatych letech. (16.01.2010)

Jistě se dá na filmu nalézt spousta nedostatků. Od emocí vyhnaných do zbytečných extrémů, po příliš dětskou polohu, kterou však děti nejsou s to pochopit. Přesto... Tolik imaginace, vtipu a fantazie se v jednom snímku jen tak nevidí. Viz. například rozhovor Wericha a Wericha: " A jak to děláte dlouho?" "Jako já? No, od té doby, co to lidé potřebujou. Trochu krásy, trochu kouzel, zkrátka špetka neděle do všedního dne. A co vy děláte?" "Já se snažím pěstovat dětskou fantazii." "Hm, křehká bylina. Ta uvadá, když dětství odchází. Já bych to nazval, něco jako neodolná letnička." "A já se z ní snažím udělat trvalku odolnou." (17.05.2009)

Pohádkový příběh o kocourovi s brýlemi, který vidí lidi takové jací jsou a v jeho přítomnosti dostávají lidé barvy podle svých vlastností a samozřejmě ti co mají špatné vlastnosti (lháři, podvnodníci apod.) nejsou zrovna spokojení a rozhodnou se kocoura zbavit. Hvězdné obsazení, originální pojetí, dobrá hudba ale až tolik mě to neuchvátilo. Pochybuji, že snímek bude bavit dětské publikum, ikdyž se chvílemi tváří jako pohádka. (27.12.2008)

No ty vole! Co to bylo?!? K TV obrazovce jsem přišla s cirka půlhodinovým zpožděním (bylo třeba dokončit důležitou, neodkladnou práci - sestřelit z virtuální oblohy draka:-))) a nestačila jsem valit augle: začínalo zdlouhavé cirkusové představení, co se postupně zvrhlo v psychedelické běsnění, podkreslené vtíravou "hudbou" ála kočka s ocasem přivřeným ve dveřích. Nakonec jsem tohle únavně umělecké podobenství o člověku nerozdýchala a po půlhoďce utrpení to vzdala - zklamaná, otrávená, znuzená, veškerá pronesená moudra mě přestala zajímat, akorát mě rozbolel květák. Chápu, co se básník snažil říci, leč forma pro mě nebyla stravitelná - navzdory početnému sboru skvělých herců. Nemyslím, že někdy dospěju natolik, abych se pokusila tuto artovou filozofickou křeč znovu vidět - po včerejším martýriu stěží ještě někdy seberu odvahu. Dvě hvězdičky jsou výsledkem pečlivého hledání kladů. (29.09.2010)

"Poslouchejte, pane Oliva, s tímhle pytlem můžete mluvit jen za sebe. Rozumíte? Jen za sebe." "A to je ten největší kumšt." Podobné příběhy jsou velmi silné, jen je otázkou jak dlouho a jak opravdově, protože si myslím, že si při nich souhlasně přikyvují i lidé, kteří by se jeho optikou asi pěkně vybarvili. Říká se tomu pokrytecví. On ten příběh vlastně ani není nijak originální, v tomto podání trošku schématický (proč to na děti fungovalo jen ohledně lásky?, Menšíkova sebekritika hodně šustila papírem a zbrklostí), na druhou stranu, Sovák byl až krásně nechutný. Je možné, krásné, jednoduché a vlastně ani nijak špatné, se filmem nechat strhnout a uznat všechna jeho dobrá poselství. Jeho největším problémem je asi doba, kdy byl natočen a fakt, že se tam lidé oslovují soudruzi, dokážu si představit, že to některým pouze dvoupólově uvažujícím lidem poskytne náboje do jejich antikomunistických stříkacích pistolek (podívejte, jací ti komunisti byli hovada), aniž by dohlédli trošku dále a snažili se pochopit jeho nadčasovost a nadideologičnost (a já doufám, že takových lidí není moc). V neposlední řadě film přináší po těch letech několik příjemných zjištění, třeba že Vášáryová s Chramostovou byly zamlada fakt samice. "Hlídejte ho dobře, anarchistu." (17.02.2014)