Réžia:
Juraj JakubiskoHudba:
Wiliam BukovýHrajú:
Jiří Sýkora, Jana Stehnová-Čechová, Vlado Müller, Miriam Kantorková, Mária Sýkorová, Viktor Blaho, Zdeněk Týle, Jiří Stehno, Robert Krásný (viac)Obsahy(2)
Portrét mladého umělce ve středním věku. Celovečerní debut Juraje Jakubiska, jedné z nejvýraznějších osobností slovenské kinematografie, je tragikomickou výpovědí o pocitech a životních vyhlídkách muže, jenž se nachází v příslovečné polovině života. Malíř Juraj, slovenský malíř žijící v Praze, si po své třicítce uvědomí, jak bezcílně dosud žil, jak se plánovitě vyhýbal všem závazkům a povinnostem. Ve vztahu k blízkým lidem, zejména k bratrovi Andrejovi, který je pilotem, si Juraj postupně ujasňuje žebříček hodnot. Snad je to právě bratrova smrt, která Juraje přiměje k pokusu začít žít lépe... (Česká televize)
(viac)Recenzie (55)
"Všecko je hoci iné, ako sme si to predstavovali. Všecko sa posunulo." Já jsem si v souvislosti Jakubiskovou prvotinou radši nic moc nepředstavoval. Tak ani nemohu být moc zklamán, že mě tahle jeho extravagance šmrncnutá místy s poetickou kamerou moc nezaujala. Resp. že jsem tomu chaotickému shluku jednotlivých filmových scén moc nerozuměl. Nejvíc v obraze jsem byl právě ve chvíli, kdy malíř Juraj v rozhovoru se svým bratrem (Vlado Müller) rozmítali nad tím, jak je život v oněch Kristových letech náhle jiný, než když byli mladší. Kdyby obdobně fungovaly všechny scény, mohlo to být vcelku fajn. Jenže tady to jaksi skáče od jedné absurdity k druhé (viz třeba scéna v hospodě, kdy se jeden člověk řehní jako idiot u "černých historek"). V čem jsem se taky vůbec nevyznal, byla vztahová linka (Juraj mezi dvěma ženami). V případě Jany Stehnové mi pak přišel zvláštní dabing v podání Ivy Janžurové. ()
Myslím, že na Jakubiskově celovečerním debutu (Kristove roky, 1967) se dá krásně demonstrovat přínos, ale i problematičnost dravého, neohlížejícího se mládí (v tomto konkrétním případě personifikováno nikoliv pouze v osobě J. J., ale částečně i v poetice československé nové vlny) pro tvůrčí proces. Na straně aktiv: mládí si dělá věci po svém, je neklidné, hrozí explozí, nenechává se ničím spoutávat, zdá, že je pro něj cokoliv možné - v případě tohoto konkrétního filmu vskutku nelze přehlédnout jeho pozdvihující, extravagantní styl (obraz a zvuk, jež byste jinde horko těžko hledali). Bohužel: bývá toto mládí - zřejmě ruku v ruce s ohledáváním nových výrazových možnosti - mnohdy krapet narcistní, dokáže si zalíbeně prohlížet (tj. tématizovat) pouze samo sebe a své bolesti, což je škoda. Vpravdě hodnotná, o čemsi důležitém vypovídající díla se dle mého skromného úsudku rodí v odstupu, v rozbití ega, z výstupu ze sebe sama do sdíleného světa, nejsou vposledku toliko autoterapií a individuální sebereflexí, jakožto spíše čímsi, co je principiálně jako relevantní zkušenost otevřeno všem, kdo se nebojí naslouchat. 60 % ()
Chaotičnost Jakubiskova podání inspiruje, nahodím místo komentáře mírně chaotické dojmy: Iva Janžurová nedabuje pouze Janu, je ke slyšení i v baru, kde se Jana nevyskytuje. Igor Luther má opět vynikající kameru. Miriam Kantorková sice hraje starší partnerku, ale je ve skutečnosti o skoro dva roky madší než Jiří Sýkora. Jak už je dobrou tradicí, Jakubisko obsadí vždy do svých filmů i vlastnoručně namalovaný obraz (zde působivý portrét madony s dítětem nápadně připomínající Janu Stehnovou) Život bohémů je mi na hony vzdálený. Jejich umění je mi překvapivě blízké. V průchodu Juraj ukazuje na plakát o rok staršího filmu Majster kat ve kterém sehrál hlavní roli Vlado Müller. ()
Extravagantní absurdno, říznuté poetikou - až příliš osobité, vlastně zdlouhavé, nikde nic...celkově to vypadá, jako by si herci scénář vytvářeli sami, právě teď. Samé vysoké, rušivé zvuky, nulová hudba, extrémy jako Janžurka v audio verzi, i Vladův hlas mi přišel velmi podivný. Tohle složení ale přece nemůže zklamat, ne? Ne, nemůže - experiment se pro mě zdařil. Originální pojetí, nevídané role (Jana Stehnová - naprostý protipól zamlklé Zinušky), a hlavně závěr, který se dá brát jako kompenzace za předchozí filmové vzduchoprázdno. To jsou klady, které mě nakonec ukecaly. ()
Ta "nepříjemná přeexponovanost" má zajímavý efekt: podobně jako třeba v Podivnější než ráj se jednotlivé postavy pohybovaly v bílém prázdnu, zde se v něm přímo ztrácejí nebo splývají se svým okolím, často tak vytvářejíc dojem jakoby ve filmu ani neexistovaly. "Ale nic na mě není vidět." ()
Galéria (7)
Fotka © Slovenský filmový ústav
Zaujímavosti (11)
- Film sa od 11.8.1966 až do posledných dokrútok 20.2.1967 natáčal v Prahe, Kojšove a Limbachu. Zaujímavosťou je, že rok výroby filmu sa v titulkoch vôbec nenachádza. (Raccoon.city)
- Kameraman Igor Luther dostal pokutu za nedostatečnou kvalitu kamery – úředníci neměli smysl pro umělecký záměr přeexponování černobílého materiálu. Tento efekt přitom použil pár let před Kristovými roky ve svém režijním debutu rovněž Jurij Iljenko. (garmon)
- Film sa stal pre stranu problémový, nakoľko v krátkom čase emigrovali do zahraničia hlavný hrdina Jiří Sýkora (Juraj), kameraman Igor Luther aj scenárista Lubor Dohnal. (Raccoon.city)
Reklama