Dovidenia v pekle, priatelia

Jakubisko se neošívá a neklade si zábrany ani normy. Nikdy. Prostě ukáže všechno, oni ať si to přeberou! Společně s výrazně katolickým scénáristou Karolom Sidonom si ještě jednou dělají, co je napadne, než definitivně spadne klec. Hodně toho načrtnou, bohužel to nestihli. Z torza původního filmu se vytvořil kompaktní celek až po dvaceti letech. Nová doba byla zblázněná a nadšená, bohužel pobláznila i tenhle film. Do původně konfliktního děje mezi vírou a pravdou napasovali autoři poplatné tlachání, které společně s o dvacet let staršími herci budí karikaturní dojem (ve scénách je rozdíl zcela patrný). Tipoval bych, že základní myšlenka zůstala, ale proč jí násilně dotáčet? Krásná Olga Schoberová i ostatní už jen trapně pajdají, o excelentně pitomém závěrečném songu ani nemluvě... (22.11.2009)

Z Jakubiskova Dovidenia v pekle, priatelia mám dost rozporuplné pocity. Je to jeho poslední film z 60. let, začal se natáčet roku 1968, kdy však nadlouho pominula „doba, kedy ešte bolo možné vymýšlať a nakrúcať príbehy“ a proto bohužel zůstal nedokončený a na plátna kin se dostal až v roce 1990. Film má dost špatný zvuk, postsynchron i obraz, ale to je třeba přičíst obtížným podmínkám, za kterých vznikal. Jakubisko se Sidonem tu bojují jak proti komunistické tak pseudokřesťanské ideologii, které budují archy směřující vstříc světlé budoucnosti. Místy je ale film až příliš proklamativní, zvlášť v závěru a v křečovitých symbolech hnutí hippies. Jinak se podobá dalším Jakubiskovým filmům s trojicí hlavních hrdinů, kteří se snaží žít v izolaci šťastně a po svém, jejich štěstí ale hraničí s předstíráním a jejich ráj na zemi zničí vnější zlé síly, před kterými se snažili utéct. (08.10.2008)

Klasický Jakubisko, samé bizarnosti, ale kruci, když už je tam toho tolik, že mi to leze na nervy, tak se asi něco děje. Já se ani kámošovi nedivím, že z toho filmu má p*del, několik věcí je tu vyloženě směšných a není jich málo, třeba když jednou v tom kočáře a hází tam bomby po nějakých policistech, jako, to fakt nešlo brát vážně, hlavně to bylo sestříhané úplně nesmyslně šíleně, ostatně jako celý film. Jo, chápu, o co tam jde a co mi ten film chtěl říct, ale kruci, je to zpracované tak nedějovitě, otravně a směšně... Nejblbější je ale ta finální scéna, kde lidi máchají vlajkami - bože, vždyť tam ta myšlenka je jasná, není třeba ji ještě dovysvětlovat takovým kýčem. Jako jo, pár momentů je zajímavých, ale jinak je to sled nesmyslů. 2* (30.03.2019)

Mám moc rád filmové absurdno, filozofické podobenství, či symboliku, ovšem nic by se nemělo přehánět. Stačilo málo a snímek by se mohl směle rovnat Josefíně. Lidská hříšnost, touha po rodinném štěstí, ať už je složení jakékoli, ale i pokání, vina a odpuštění. Ve filmu je vše, jen je to tak nějak hozeno na hromadu a přehazováno. Slaboučká dějové linie se sice nepřetrhla úplně, nicméně nejistota reality a snů, udělá s divákem své. Opravdu nevýrazná hudba a takové váhání mezi tajemnem, humorný pojetím, či dramatem. Film v sobě nemá nic konkrétního, v některých chvílích to skutečně vypadá, jakoby se chtěl Juraj s Olinkou pouze chlubit. Herci zde vypadají jako cizinci, kteří jsou pouze slovensky nadabování, chybí mi v tom to československé. A závěrečná revoluční oslava už byla vskutku naivní. Režisérovo svobodomyslné nadšení bylo zřejmě omamující. (19.08.2013)

LFŠ 2008 ... Tak tímto filmem jsem započal celý festival a musím říct, že začátek byl pro mě poměrně trpký. První polovinu filmu jsem naprosto nestíhal a nechápal. Potom se však vše začalo vyjasňovat a celá myšlenka vyplavala na povrch...leč vše se bohužel v dobré neobrátilo, neboť ona myšlenka mi přišla úplně dětinská a hloupá. Závěrečné vlaječky, provolávání skorotrapných hesel, boření zdi apod. vše jen dokreslilo... U mě to zachránily víceméně pouze skvělé herecké výkony, což je tak jediné co mohu pochválit. Druhou hvězdu pak dávám speciálně za Olgu Schoberovou, neboť tak nádhernou a šarmantní ženu jsem ve filmu dlouho neviděl. :) (02.08.2008)