Mocná Afrodité

Příběh neurotického a v běžných životních situacích komicky působícího intelektuála Lennyho, který začne pátrat po matce svého adoptivního syna Maxe, se rozeběhl ve skvělém tempu. Zpočátku jsem se bavila opravdu královsky, pak přišlo bohužel u Allenových filmů už tradiční zvolnění a útlum, aby výsledný dojem vylepšila opět úsměvná závěrečná tečka v podobě náhodného setkání Lennyho se svou milenkou Lindou po pár měsících...3,5 (20.10.2008)

Lenny a reči o adopcií, to sú dva protichodné póly, ktoré horko-ťažko prepojiť. Nositeľ takých ušľachtilých génov a adoptívne dieťa? Problém. Odoláva čo to dá, ale napokon podľahne manželkinej nátlakovej taktike. I keď "podľahol", venuje novému prírastku do rodiny kopu pozornosti. Nastáva pokles manželského entuziazmu. Nutkanie vyčmuchať biologickú matku však neopadáva a skrz na skrz sa otec neodbytne valí za jej odhalením. "Judy the mattress" aka "Mom" je moc, v oblasti lacného porno priemyslu a zjednodušeného myslenia sa nemá čoho obávať a už prvotné slovné výmeny s "cudzincom" veštia ničiaci uragán. Nebyť jej a naopak úvodného pretrvávajúceho flákania sa, tak to asi netradične zamrzí. Takto sa tetelím na stále hláškovo nahustenom, decentnom a dôraznejšom poukazovaní na pravosť partnerského súžitia a výchovnej nenahraditeľnosti. P.S. Kultúrna vložka = antický chór. :-) (28.02.2010)

Woody Allen na sebe navlékl antické roucho a kupodivu mu to docela sekne. První půlhodinka se sice vleče, ale vzápětí film nabere o něco větší spád a ke slovu se dostane i humor. Že by se jednalo o vyloženě vtipnou komedii, to bohužel tvrdit nemohu, neurotická roztěkanost je tentokrát upozaděna a více prostoru zde dostávají scény milé a lehce úsměvné. Vlastně celý film se nese až v nezvykle optimistickém duchu, kterému jsem v závěru podlehl dokonce i já sám. Marně si vzpomínám, kdy naposledy nám Allen nabídl tak jednoznačný pohled na řešení svých trablů. Jeden z těch divácky vděčnějších Woodyho snímků. 7/10 (16.11.2009)

Po shlédnutí tohoto skvělého filmu jsem si hned vzpomněl na knihu NAMLOUVÁNÍ z roku 1985 kterou jsem několikrát četl,ale žádný z těch příběhů neměl takový specifický šarm uvěřitelnosti jako měl tento film MOCNÁ AFRODITÉ.Hrdinou tohoto filmu je částečný podpantoflák Woody Allen(Lenny) který dupe jako slon,ale i přesto si v přítomnosti manželky Heleny Bonham Carter(Amanda) nedokáže prosadit svou vůli.Jeho žena nechce aby jí těhotenství nějak nabouralo kariéru v galerii a tak zvolí jinou možnost a i navzdory počátečního nesouhlasu manžela si prosadí adopci a adoptují si malého chlapečka kterému dají na přání manželky jméno Max.Dítě je chytré,bystré a v očích adoptivních rodičů prostě dokonalé,ale i přesto se Lenny rozhodne zjistit totožnost skutečné matky dítěte,aby se dozvěděl jaké má jeho adoptivní syn geny a co asi může do budoucnosti očekávat.Najít skutečnou matku mu dá dost práce,protože často mění vzhledem ke své profesi jména.Najde jí a počáteční setkání s Mirou Sorvino(Linda) v jejím bytě je jiné než očekával,protože je prostitutka a příležitostná pornoherečka a na něj jako na slušňáka je to trochu silné kafe.Naštěstí jí nezavrhne na prvním setkání a časem se přátelsky sblíží.Nikdy jí neřekne že je adoptivním otcem jejího syna.Hlášky v tomto filmu jsou úžasné a Woody Allen jako dohazovač a prostředník k milostnému vzplanutí byl prostě skvělý.Když chce dát dohromady Lindu s jedním boxerem tak jí řekne že ten kluk je inteligentní přitom svou "inteligenci" předvede hned na prvním rande větou:,, Ze šestnácti zápasů jsem vyhrál všechny až na dvanáct".Bavil jsem se báječně,chválím pohotový dabing a obdivuji ty "puzzle" scény které do sebe zapadaly perfektně. (07.03.2019)

Allen na vrcholu/před vrcholem své kariéry, úžasná HBC, nádherně naivní Mira Sorvino, roztomilý klučina ,,tati, kdo je tu šéf, ty nebo maminka?'' ,,Samozřejmě, že já. Maminka jen rozhoduje...'' a mezi tím zase ten výborný a stále upovídaný Allen. Pro mne jeden z jeho nejlepších filmů. Ha! Jeden poznatek: Allen je lechtivý za uchem! (10.10.2012)