Réžia:
James IvoryScenár:
Ruth Prawer JhabvalaKamera:
Tony Pierce-RobertsHudba:
Richard RobbinsHrajú:
Anthony Hopkins, Vanessa Redgrave, Helena Bonham Carter, Emma Thompson, James Wilby, Samuel West, Jemma Redgrave, Nicola Duffett, Susie Lindeman (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Adaptácia rovnomennej literárnej predlohy E.M. Forstera s hviezdnym hereckým obsadením sa odohráva v Anglicku na začiatku 20. storočia. Rozpráva príbeh bohatého podnikateľa Paula Wilcoxa a jeho náhodných známych, sestier Schlegelových. Ich nezáväzné priateľstvo sa úplne zmení, keď umierajúca pani Wilcoxová nečakane odkáže rodinné sídlo očarujúcej Margarete Schlegelovej. (RTVS)
(viac)Videá (1)
Recenzie (71)
Herecký koncert, to je to hlavní co mě napadá po shlédnutí tohohle filmu. Emma Thompson si toho Oscara jednoznačně zaslouží. Od Jamese Ivoryho jsem viděl ještě o něco vyzrálejší "Soumrak dne", ale i v Howards end je vidět, že je mu tato látka blízká. Mistrně zvládnutá atmosféra, kterou podtrhují kostýmy a brilantní kamera a lokace. Opravdu znamenité. ()
Tříoskarová britská klasika. 1) Klasicky britský ságoidní příběh s dějem vedoucím odnikud nikam má pro mě významnou vlastnost, která značně snižuje jeho kvalitu - je v první polovině neobyčejně pomalý a nudný. Pak se to sice trochu zlepší, ale dějový spád pořád ještě připomíná spěchající želvu po obrně. 2) Volba herců je zvláštní - často mi jejich role připadaly spíše jako protiúkol. Milá (úhořovitá s falešným úsměvem) hlavní hrdinka Margareth (oskarová Emma Thomsonová), zdvořilý (bez špetky charismatu) chuďas Leonard Bast (Samuel West), jeho milující (primitivní protivná stíhačka) žena Jacky Bastová (Nicola Duffettová), nejstarší obchodně zdatný (s tikem v šílených očích) syn Charles Wilcox (James Wilby), ušlechtilá (jakoby právě utekla z ústavu) matka rodu Ruth Wilcoxová (Vanessa Redgravová)...ve výčtu bych mohl ještě pokračovat. We're not odd, we're just over-expressive. 3) Rovněž Forsterovy dialogy jakoby někde z hlubin 19. století (knihu Howard´s End napsal autor v roce 1910) působí maličko...ehm...out-of-date. 4) Nepochopil jsem, v čem spočívá japonský podíl na filmu. 5) Podruhé se na tento snímek už nepodívám. ()
Nejde ani tolik o pointu vlastního příběhu, kterou vrcholí anabáze dědictví rodinného sídla, ale o tu pestrost směsice všelijakých více či méně malicherných pohnutek, které ústí v drobné, nevyzpytatelné životní pointy a přes všechnu namáhavost a nemožnost vzájemného porozumění vytvářejí ten barevný a neustále překvapivý tok, kvůli němuž lze milovat život. *** Právě to se ironicky podtrhuje i na konci filmu, když se po celém tom kolotoči roztržitých a ukvapených rozhodování jedna z postav, komentující své jednání, významně zeptá: Udělal jsem špatně? Protože přesně to je ta otázka, kterou se divák (či proživatel vlastního života) neustále nervuje, a kterou přitom vůbec, ale vůbec nemá cenu si pokládat, praví se tady s úsměvem. Však otázka už také zaznívá do titulků a nikomu za odpověď nestojí. Výsostné, rozpustilé, zálibné a bezchybné dílo. ()
Pro Ruth Wilcoxovou bylo rodinné sídlo Howards End největší životní jistotou, útočištěm, takže si přeje, aby po její smrti patřil někomu, kdo dokáže ocenit jeho kouzlo. A takového člověka našla v Margaret Schlegelové (Emma Thompson)...příběh z mé milované staré Anglie, plný různých a podivných postav, jejichž chování je pro současného člověka vrcholem naivnosti a hlouposti, vyústí v trpělivé zamyšlení se nad každou rolí, kterým se Ivory snažil vdechnout život a přiblížit se tak co nejvíc představě jejich pravému otci, E. M. Forsterovi. ()
Filmová adaptace románu Edgara M. Forstera. Duchaplná, kultivovaná, zdrženlivá, tak typická pro tehdejší generaci Apoštolů. Zaujala mě moudrá vyváženost pohledu na sociální problematiku - ukazuje jak poněkud pokryteckou disciplinovanost lidí z vyšší společnosti, tak jistou naivitu a marnost snah povznést lidi v nouzi. Chápu nářky části publika týkající se krotkosti příběhu, ale ten styl je autentický. Postavy nejsou ničím „podivné“ či „zvláštní“, jak je zde část komentátorů vnímá. Je to dáno dobou, kdy kdejaký nový antiperspirant nebo popová písnička ještě nedokázaly uvést celé národy do slastného vytržení, a naopak k hodnotám jako rodina, majetek a sex se přistupovalo s náležitou rozvahou a vážností. ()
Reklama