La Tentation d'Eve
Obsahy(1)
Primabalerína beze slov vzdoruje pokušení, bilancuje, svádí, zpovídá se a pak promluví poezie. Francouzský záznam moderního baletu bez hranic. Rodačka z Korsiky Marie-Claude Pietragalla tančit začala na radu své matky, která chtěla usměrnit její překypující energii. V devíti letech uspěla v soutěži baletu Národní opery v Paříži. V šestnácti je členkou baletního souboru opery, od roku 1982 je zde sólistkou. V roce 1988 ji jako primabalerínu choreograficky vedl Rudolf Nurejev. Tehdy jí bylo pětadvacet let. Světovou proslulost získala 22. prosince 1990, po představení Dona Quijota, ve kterém ztělesnila roli Kitri.
Od té doby jako primabalerína souboru byla obsazována do ústředních rolí klasického repertoáru. Jejími spolupracovníky byli světoznámí choreografové: Maurice Béjart, Mats Ek, Nicolas Le Riche, Patrick Smith, Manuel Legris, Roland Petit, Serge Lifar, George Balanchine, Merce Cunningham, ale také Jiří Kylián. Pietragalla spolupracuje také s experimentující choreografkou Carolyn Carlsonovou. V roce 1998 nastoupila do angažmá národního baletu v Marseille, kde působila pět let. Od roku 2004 žije s tanečníkem a choreografem Julienem Derouaultem, mají dceru Lolu; společně založili soubor Pietragalla, k jehož projektům patří i „Pokušení Evy". Propojuje i soudobé taneční žánry, včetně například hip-hopu. (Česká televize)
(viac)Recenzie (2)
Tak Pietragalla prý tančí o život, a to dokonce s bulvárním vykřičníkem, který má nejspíš vzbudit senzacechtivost... Nezávidím současným ani budoucím filmovým historikům, kteří se budou při své práci snažit opírat o údaje zdejší databáze. V tomhle případě by je mohla zachránit aspoň pasivní znalost francouzštiny, díky které by se podle originálního názvu mohli dopátrat, že to, co se tady objevuje jako Pietragalla tančí o život!, je ve skutečnosti záznam představení odvysílaného Českou televizí pod názvem Pokušení Evy, který je vlastně doslovným překladem originálu... Další zavádějící informace se objevuje ve zdejším "Obsahu", jehož text dodala ČT. Škoda, že se jeho autor zřejmě vůbec neobtěžoval podívat se na to, o čem bude psát - těžko by pak totiž vedle veršů recitovaných mužským hlasem přehlédl a přeslechl, že i sama tanečnice ve dvou scénách využívá svého mluveného projevu, který je mimochodem herecky překvapivě kvalitní. Takže žádná "primabalerína beze slov"... Všechen tenhle faktografický bordel ale nic nemění na tom, že Marie-Claude Pietragalla je tu fascinující. Sice jsem si nevšiml, že by opravdu tančila o život (spíš jsem to celé pochopil jako osobní výpověď o konstantách, ale i proměnách ženského údělu a společenského postavení během dějinného vývoje), každopádně ale tančí JAKO O ŽIVOT. Umí být něžná, komická, neurotická, umí být femme fatale - a ve všech polohách je stejně přesvědčivá. Na výjimečném zážitku má podíl i skvělá hudba. -------- V titulcích pořadu uvedeno: český název Pokušení Evy; režie Antoine Vidaling, Julien Derouault; divadelní režie Marie-Claude Pietragalla, Julien Derouault. ()
Galéria (6)
Fotka © Česká televize
Přehled použité hudby se stopáží a přepis mluvených částí: xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx 0:00 Neurčená elektronická hudba (na začátku titulky) ----- 2:35 G.Allegri: Miserere (na začátku mix s předchozí elektronickou hudbou) ----- 6:35 muž: Tělo, v němž přebýváš. Dny, které ti daly vyrůst. Život, jenž tě vedl. Bolesti, jimiž jsi zrála. Minulost, jež tě pozdvihla, která tě srazila. Střecha, zařezávající se do pahýlu let. Tělo, jež bylo příbytkem... Život, jenž byl osudem. Hodiny, které tě utvářejí a jejichž jsi byla pojítkem. Čas, který si žádá své a jehož jsi plodem. Střecha, rozplývající se ve slunci či v nudě. ----- 7:20 Craig Armstrong: THE SPACE BETWEEN US (Rise) ----- 11:30 Bez hudby ----- 11:50 muž: Kde jsi, můj hlase vzdálený? Ty ,který hovoříš jako má duše, skrytá pod nánosem dní a lidských řečí, pod zlatem a ročními obdobími, pod nářkem ulic a kvasem měst, v mém hrobě strázní a plavého smíchu. Mezi jakou nahotu musím zazdít své tělo, aby přišel hlas, jenž hovoří jako má duše? ----- 12:30 Craig Armstrong: THE SPACE BETWEEN US (Glasgow) ----- 18:00 Craig Armstrong: AS IF TO NOTHING (Ruthless Gravity) ----- 23:45 muž: Jsem posedlá žena a spřádám legendy. ----- 23:55 J.S.Bach: Suite pour orchestre No. 3 (Air) ----- 27:50 Neurčená elektronická hudba (i pod následující recitací) ----- 29:45 muž: Vše je ztraceno. Zůstávají však lepkavé polibky, přisávající se večer na vaše rty, a mdle nasládlá přítomnost, vzbuzující touhu vraždit. Postupně kloužete do mrzkého, přízemního života. Oči zbožně zavřené, rty semknuté. Pomalu si vrýváte do tváře nic neohrožující zvyk. Zříkáte se obav, dobrodružství. Studená období se navršila. Už nejste ony posedlé ženy, které udivovaly. Zdá se, že život vám byl příliš záhy ukraden. Váš život náčrt, život skica. Protože jste příliš dlouho věřily tajemným a zakázaným rituálům. Nyní je vše ztraceno. ----- 31:00 Craig Armstrong: PIANO WORKS (Delay) ----- 33:45 muž: Měl jste mé srdce a já to vaše měla. Srdce za srdce, štěstí za štěstí. Vaše je vráceno a jiné nemám. Vaše je vráceno, to mé je ztraceno. List a květ a samotný plod. List a květ, celek, barva, co udělal jste s tím, můj pane nejvyšší? Co udělal jste s tím sladkým dobrodiním? Jak nebohé dítě, které matka opustila, jak nebohé dítě, co nemá zastání, mě zanecháváte rmutnému žití. Zanecháváte a Bůh to vidí. ----- 34:45 MOZART L`EGYPTIEN (Dhikr) ----- 36:55 MOZART L`EGYPTIEN (Requiem) ----- 39:20 AKIRA: Geinoh Yamashirogumi (Requiem) ----- 40:10 Bez hudby (později ruchy) ----- 41:15 Pietragalla: To není legrace, tyhle vdavky. Ty kladou na ženu veliké požadavky. Dívka se nevdává, aby se dobře měla a na své poslání v pohodlí zapomněla. Žena má v manželství úlohu podrobenou. Vous tam vždy vládne vším, tedy i služkou-ženou. I naše společnost se na dvě části dělí, s rozdílným množstvím práv. Jedna část ve všem velí, druhá pak poslouchá a vykonává to, co ta vedoucí jí nařídí a žádá. Poslušnost vojáka, jenž vždy plní skvěle přerůzné rozkazy a přání velitele, oddanost k rodičům, ochotu služebníků, úctu, již převor má od nižších řeholníků, to všecko předčít má poddajnost skromně vzorná, pokora, uctivost, poslušnost, nikdy vzdorná, jakou má navěky mít žena k choti svému, k vůdci a mistrovi, k pánovi jedinému! ----- 43:50 J.-B. Lully: Marche pour la cérémonie des Turcs ----- 46:00 muž: Nuž promluv, anonyme! Poslední tváři, tváři vymazaná, tváři němá, jež ve mně dlíš. Tváři jediná, tváři zrůzněná, kde se zmítáš? Mluv! Ó, Bože dlouho ukrývaný, jsme jako ryby na suchu, přišpendlení skřivani, drobty bajek, pravdy na cáry rozcupované, připoutané, vyšňořené, uvězněné v našich přáních. Vydávající své holé životy prchajícímu slunci. ----- 46:35 Camille Saint-Saëns: LE CARNIVAL DES ANIMAUX (Le cygne) ----- 50:30 Craig Armstrong: PIANO WORKS (Satine`s Theme) ----- 51:05 Pietragalla: Chci-li se ukazovat, musím zůstat krásná, štíhlá, hbitá, s průsvitnou pletí a bohatou kšticí. Musím vydržet a neumdlít, neopotřebovat se. Musím vymazat neodbytnou vrásku, potlačit zklamání a smutky, které navzdory mé péči zarůstají, pronikají do mého těla. Musím bez ustání zahánět úzkost, prohlubující mé kruhy pod očima, zamžívající mé zřítelnice. Bolest, nepřítomnost, slabost převlékám, maskuji, pudruji, překrývám jejich stigmata. Ta se však přesto vplíží, bez mého vědomí vnikají do záhybů mé duše, rozlézají se jako množství vláken, jež se mi dostávají až pod kůži. Pro posluchačstvo, jehož se bojím a které zbožňuji, aby mě nepřestalo milovat, tleskat mi. Pro publikum, které mě zahřívá a objímá tisíci imaginárních paží, vztahujících se k jevišti. Pro diváky, kteří mě opájejí, aby mě nakonec chytili do pasti. Obnovuji se až do vyčerpání. Věčné jaro. ----- 53:45 Barbara: Ma plus belle histoire d`Amour ----- 58:35 G.F. Händel: Il Trionfo del Tempo e del Disinganno, HWV 46a (Un pensiero nemico di pace) ----- 62:40 Neurčené elektronické ruchy (Daft Punk?) ----- 63:50 Daft Punk: HUMAN AFTER ALL (Technologic) ----- 68:40 Retrospektiva ----- 69:15 Arvo Pärt: ALINA (Für Alina) ----- 75:40 Závěrečné titulky (Für Alina) () (menej) (viac)