Sieť

Film má velkou výpovědní hodnotu o vztahu obou Koreí...Mě to připomínalo Česko v 50 -ých letech...Když se komunisti někoho chtěli zbavit, tak pro to udělali cokoliv, třeba si to i vymysleli...Stejně jako Jižní potažmo Severní Korea...Člověk, když se dostane do soukolí státní mašinérie, ať je kapitalistická nebo komunistická, tak nemá šanci nikde na světě... Kim Ki-Duk se zase ukázal...Za mě 85% (27.09.2019)

Bylo potěšením sledovat, že Kimovi ještě neodbilo (jak v tvorbě, tak v hlavě). Po poslední příšernosti Stop! a scénáři ke stejně zhovadilému kousku Made in China by se tak mohlo zdát, i když při poslední návštěvě MFF KV v roce 2015 vypadal zcela normálně - chodil na několik filmů denně, dobře věděl, které autory si vybírá, s každým se rád vyfotil, na každého se přirozeně usmál atd. Nyní ve svém nejnovějším filmu předkládá syrovost až na dřeň - násilí v jeho dřívějších filmech bylo zabaleno do poetiky a formální vytříbenosti, zde se nic takového neděje. Možná může trochu vadit poměrně televizní vizáž celého díla, ta ale zcela s touto syrovostí koresponduje a nijak mě vlastně ani nerušila (i kdyby to neměl být záměr, ale důsledek toho, že po Stop! se prostě těžko shánějí důstojné peníze). Kim staví hrdinu a diváka před otázky, na které se těžko hledá uspokojivá odpověď, ale nesnaží se ji podsouvat prostřednictvím podprahových vsuvek, propagandy, svérázných postojů apod. Vše podává naprosto racionálně a každá scéna dává smysl. Odpověď na ty otázky nechť si najde divák sám, je-li to vůbec možné. Dále odkazuji na komentář Enšpígla, k němu snad jen dodatek - neznám korejskou náturu, projevy chování apod., ale přijde mi, že ono "přehrávání" je u nich prostě normou, jen na nás působí místy nepatřičně. Minimálně v Kimových filmech tomu tak vždy bylo. (30.03.2017)

Film má svůj názor a myšlenky pod které se zcela podepisuju. Jedna věc je odporná diktatura v KLDR a druhá konzumní svobodná jihokorejská - potažmo i naše společnost. Nikdy jsem nepřemýšlel způsobem jaký mně servíruje film a musím říct, že je to mazec, když člověk poslouchá dialog severokorejského rybáře v Soulu "Vy máte všechno, jídlo vyhazujete na ulice a přesto dopustíte, aby žena prodávala svoje tělo, aby mohla uživit rodinu." Je to silný téma k diskuzi a za to filmu odpouštím již tradiční přehrávání jihokorejských herců v emotivně vypjatějších scénách, zde zejména v první třetině, protože nosnost myšlenek vydá na tři filmy. (29.03.2017)

To se nám jako snažil Kim Ki-duk sdělit, že obě strany jsou stejně špatné? Celé mi to přišlo moc ploché, předvídatelné a jednání chudáka rybáře až moc čisté a těžko uvěřitelné. Proč pomáhal vyřídit ten vzkaz? Proč ho po návratu pustili za rodinou? Ten důvod s penězi mi přijde dost chatrný. A vám přišlo uvěřitelné chování těch dvou vyšetřovatelů, kteří se jeden snažil rybáři pomoct a druhý se z něj snažil mermomocí udělat špiona? Pro Evropana film bude zajímavým vhledem do vztahu dvou Korejí, ale jen velmi letmým a povrchním. (13.12.2020)

Ano, myšlenka je dobrá - že nezáleží na režimu, jelikož vyslýchací techniky jsou všude stejné a k podezřelým se přistupuje naprosto stejně kdekoli na zemi; do toho si navíc hlavní hrdina uvědomuje vady kapitalismu, s poznáním něčeho jiného než rybaření pak i vady totalitním režimu KLDR, takže jeho zklamání světem (SPOILER resp. spíš zradou vlastní zemí, které byl tak oddaný KONEC SPOILERU) nemůže vlastně skončit jinak. To všechno je skutečně podnětné - ale fakt to neutáhne dvě hodiny, aspoň ne v tomhle podání. Celý koncept se dá prohlédnout dost rychle a pak jen čekáme, než se vše tak naplní, což je cesta plná opakujících se stejných myšlenek v různých variacích, jejíchž pointy ale jsou naprosto stejné. Spousta scén tak nepřináší nic nového a hlavně nic nezbytného, bez čeho by to nemohlo fungovat, takže by se z toho dalo klidně vystřihnout až 40 minut a nic by se nestalo. V tomhle podání při stejném vedení by to pak bylo úderné a mnohem funkčnější, ale takhle je to repetitivní a bez čehokoli filmařsky výraznějšího, takže si mě to v hluchých místech nezískalo ani emotivně. Vůbec je to celé takové chladné a ploché, takže to na mě tak ve výsledku působilo, stejně jako další z řady filmů, který je tak moc zaměřený na svoji myšlenku, že jí podřizuje vše a na ostatní kašle. Nezbývá mi než věřit, že to Jižní Koreu skutečně zobrazuje takovou, jaká je (u KLDR se o tom pochybovat nedá), protože některým činům jsem moc nerozuměl a pořád nemám ujasněno, jestli to je jen jinou kulturou, nebo tím, že to tak Kim Ki-Duk prostě podal. Ono je to totiž někde mezi, výrazné kulturní odlišnosti, které nechápu, docela často poznám a dokážu je pak brát a takový film si i zamilovat (jako třeba Chuť čaje), ale tady to spíš vypadá na odfláknutý scénář. V takové podobě jsem ale Kim Ki-Duka ještě nepoznal, přičemž mě na jednu stranu těší, že ani ke konci svojí tvorby netočil typické korejské překombinované zmatky, ale zase trochu mrzí, že tu z něj nezůstala ani špetka poetiky z jeho nejslavnějších filmů. Ale třeba měl různé filmařské polohy, které různě střídal, takže abych mohl víc soudit, musím od něj ještě něco nakoukat. I přes slabší hodnocení se k tomu dokopu snáz, než k jiným korejským filmům. Slabé 3* (21.12.2023)