Tá, ktorá odišla

Nádherný film, viděl jsem ho v kině na LFŠ 2017. Od té doby jsem na něj nikde nenarazil až teď na Edisonline. Tak jsem si dopřál ty necelé 4 hodiny znovu. A musím říct, že to bylo stejně silné jako poprvé. Ano, je to pomalé, ale i v těch zdánlivě statických záběrech je na co koukat. Krásný příběh, krásná kamera! (05.07.2022)

zbytečně zdlouhavé záběry těch 226 minut je až moc při tom kolik toho příběh sdělil.Černobílé záběry jsou proč?Není to jedno v jaké barvě se vše odehrává?Pointa vyjde nastejno.Dosti mi dělalo problém s postupem času rozlišit kdo je kdo obličeje postav byly až moc podobné.A je jedno jestli muži nebo ženy. (14.01.2019)

Soucítná, ale nesebedojímavá analýza svíjivého těsného objetí zoufalství, laskavosti a dennodenního ultimátního hrdinství chudých a vyloučených. Z neútěšné plnokrevně prokreslené specifické reality dnešních Filipín, v jejichž horkém podnebí se nestydatě obnažená fyzičnost mísí s prachem a potem lopoty, bezprostřední syrovostí emocí, kulturou křesťansko-magických kultů zázraků a tvrdým pragmatismem kapitalismu jako zdroje nejkrutější bídy, násilí a bezpráví. Natočeno plně pohrouženě a případně v jedinečných lokálních podmínkách, a přece s klidným vědomím, že by totéž zlo obracející se již i proti svým původcům mohlo být stejně bolestně zachyceno i v kterémkoli jiném místě dnešní vyčerpané společnosti a planety. *** Překládala jsem řadu textů do sbírky moderní filipínské povídky Kuřata v hadí kleci (2020), kterou doporučuji, chcete-li se v tom uhrančivém prostředí se stejnou dávkou nevydržitelné bolesti a bezelstnosti nořit a šťárat o něco déle než tyhle fascinující tři a půl hodiny. *~ (16.11.2020)

Dokonalé černobílé obrazy orámované třiceti lety, jíž té, která odešla, už nikdo nevrátí. Diaz sice má svůj vlastní čas, takže v kině pravděpodobně vystřídáte několik desítek pozic sezení, ale jeho zpracování odcizeného světa spolu se silnými postavami (Hollanda) a nahlédnutím do filipínských dějin neumí nudit. (03.08.2017)

Skutečně těžké, dost depresivní, plné marnosti...nihilismu, žádný tropický ráj, Filipíny jako temný, černobílý svět, ve kterém je potřeba umět přežívat. Horácia se vydala na cestu pomsty, nicméně její zbraní, vedle pistole, je hlavně upřímné lidské pochopení, navzdory vlastnímu utrpení dokáže pomáhat, prosvětlit druhým tu všudypřítomnou šeď a tmu. Dlouhé, statické záběry a scény, bez jakéhokoli náznaku tónu, vypráví příběh pomsty, jenž se postupně rozmělňuje ve zcela autentické atmosféře a více či méně obsáhlých příbězích (ne)obyčejných lidí, kteří se na zmíněné cestě naší hrdinky, jejíž osud si jen těžko dokážeme představit, objeví. Silný, naturalisticky laděný filmový zážitek o hledání dobra v člověku a jeho souboji s lidskou nenávistí, to vše z oblasti Dálného východu, kde je domorodý jazyk plný anglických výrazů a kde se asiaté modlí k Bohu. (18.10.2020)