Dom z piesku a hmly

Film s hromadou kladů, od vynikajícího Bena Kingsleyho přes nádhernou Jennifer Connelly až po působivou hudbu Jamese Hornera. S čím jsem však byl spokojen nejvíc, tak to byl závěr, který ve mě vyvolal tolik otázek, že bych si nejraději pustil celý film znovu. Režie je sice trochu loudavá, ale myslím, že v tomto případě to je spíš k dobru. Téměř každý záběr má hloubku a cit, díky romantice, která je sice vedlejší dějovou linkou, ale určitě si na ní pochutnají i "neromantici". Jméno Vladim Perelman mi až do shlédnutí tohoto filmu nic neříkalo, ale myslím, že natočit jako prvotinu tak skvělý film nebyla náhoda. 80% (11.12.2011)

Film který si vás nenapadně, až plíživě omotává kolem prstu, aby si vás ve finále mohl citově rozložit na miliony atomů. U závěrečných titulek vám nezbyde nic jiného, než jen civět v němém úžasu, nad emoční katarzí tohohle povedeného melodramatu. Hodně tomu napomáhají smyčce Jamese Hornera, jemně vedená režie a prvotřídní herectví Kingsleyho a Connellyové. (02.09.2015)

Snímek, který začne jako smutný obrázek jednoho vztahu, se postupně stmeluje ze dvou základních příběhů do jednoho domu, kde se rozsypává do těžkotonážní deprese, doslova utopen smutkem. Místy se divák nadechne, dostane pohled na naději a lásku. Ale to jen na chvíli. Nakonec stejně utone. Tvrdý snímek. (08.04.2017)

Krásný a dojemný příběh, ke konci bohužel nesmyslně dohnaný do nereálných (filmových) extrémů, které podle mě dost ubírají na autentičnosti. Perelman suverénně prokázal, že i s velmi jednoduchou látkou se dá obratně pracovat, a jeho podbízivá, oku lahodící režie si přímo říká o individuální ocenění. Avšak hlavní hvězdou večera není ukrajinský filmař, nýbrž krásná Connelly a, to především, úžasný Ben Kingsley, jenž zase jednou definoval přirozené a precizní herectví. Opravdu škoda, že se Perelman nechal nakonec tak strhnout zámořským trendem, podle něhož musí být filmové finále automaticky plné slz a okatého psychického nátlaku. Tady by to mistři herci jistě dokázali zařídit i lépe. 80% (09.01.2014)

Tak bohužel... nejen vágní architektura domu z písku a mlhy, ale i scénář a celý film vaří z podobných ingrediencí. Dejme tomu, že 3/4 filmu probíhá polopatický souboj o jednu nemovitost a každá strana ji chce. To samo o sobě je vcelku zajímavé, vžijeme-li se do postav. Jejich důvody jsou pochopitelné. Ale dlouho jsem neviděl tak násilně našroubovaný dojácký konec, který nejen že zcela neguje předchodí situace, ale sám o sobě je nehorázně pitomý. Jednání postav na konci jsem těžce nepobral, to nemělo s tímhle filmem nic společného. Uznávám, že Dům z písku a mlhy má své kvality, ale mě nechalo celé dění na plátně chladným, postavy mě nezajímaly a konec mě nechtěně pobavil. Takže bohužel.........40% max. Výborně to napsal uživatel flanker.27. (08.09.2010)