Rapsodie v modrém

George Gershwin byl na svou dobu nepochybně génius. Dokázal skládat hity, broadwayské šou i vážnou hudbu. Vemte si že byste měli skladatele, co dostane hit na Evropu 2, mezitím složí muzikál a když ho to omrzí, napíše operu - to je v dnešní době nepředstavitelné. Nicméně protože nejsem fanda jazzu, starých muzikálů ani vážné hudby, od Gershwina nic neznám, takže mě to za srdce nechytlo. Ta hudba tvoří tak 70-80% filmu a kromě ní jsou tu jen střípky života - Gershwin obklopen přáteli a přesto sám, protože na lidi neměl čas, jeho vztah s profesorem (vymyšlený) i nenaplněná láska se zpěvačkou (rovněž vymyšlená). A to vše navíc v šílené délce dvě hodiny dvacet minut. Být fanoušek dávám určitě víc, takhle 3* za slušné řemeslo. (17.12.2017)

"Stejně jako vzácná květina, která kvete jen velmi zřídka, představoval Gershwin originální a vzácný fenomén" -- Leonard Bernstein. Nic lepšího se napsat nedá. Pro upřesnění - Dne 11. července 1937 George Gershwin zemřel během operačního zákroku, při kterém měl být odstraněn nádor na mozku. Přestože jsou ve filmu nepřesnosti, hlavně o jeho milostném poměru (Gershwin měl deset let poměr s vdanou skladatelkou Kay Swift), stojí tento snímek určitě za shlédnutí. (26.01.2015)

"Life is a lot like jazz... it's best when you improvise" - George Gershwin. Tento "pamětnický" (černobílý) snímek je doslova napěchovaný úžasnou hudbou americký skladatel George Gershwin, a už jen z tohoto hlediska je to lahůdka.  Film samozřejmě nezapře dobu svého vzniku (viz třeba delší pasáž beze slov, kdy za zvuků Gershwinovi světoznámé skladby Američan v Paříži sledujeme vznik této skladby během skladatelova pobytu v tomto městě). Dnes by se asi takto životopisný film natočit nedal, což platí i pokud jde o lineální způsob vyprávění pokrývající v zásadě celý Gershwinův umělecký život (chybí snad jen jeho angažmá na poli filmové hudby pro Hollywood). Tohle má samozřejmě dopad na celkovou stopáž, která je už skoro na hraně. Ale naštěstí, jak jsem už psal hned úvodu, je zde všechna ta nádherná Gershwinova hudba, která má tu moc vzbudit v člověku opravdu silné emoce. (17.11.2022)

Slyšel jsem Rhapsody in Blue, jakož i několik dalších Gershwinových věcí onehdy v Rudolfinu (v nádherném podání lucemburského symfonického orchestru) a samozřejmě v nekonečném množství různých interpretací (jako asi každý) - ale dal bych snad rok svého života, abych se mohl účastnit prvního uvedení ve 20. letech. Chtěl bych být jedním z těch zmatených diváků, netušících, že jsou svědky historického okamžiku. A to přesto, že je to strašné klišé: Genius se setkává s nepochopením průměrných současníků, nakonec však díky vlastní píli a vytrvalosti prorazí. Klišé, na němž je založena určitě většina životopisných snímků, včetně Rapsodie v modrém. Ta však nabízí mnoho zajímavých okamžiků: Gershwin senior, posuzující důležitost synových skladeb podle délky trvání, naměřené během koncertu na hodinkách; okamžik, v němž Gershwinův učitel hudby vysvětluje, v čem tkví důležitost gigantů klasické skladby; The Man I Love v šarmantní francouzské verzi; zajímavá obrazová interpretace An American in Paris... George Gershwin sám je ve snímku vykreslen jako dobrotivý, ale totálně sebestředný génius, snažící se využít každou minutu svého života, byť často nepříliš štastným způsobem. Celkově se mi tento filmový portrét zdá být - přes mnoho much, které by se zde jistě daly najít - velmi podařeným. (20.07.2007)

Rapsodie v modrém je aj po vyše šesťdesiatich rokoch fakt dobrým filmom, ktorý zaujme skvelou hudbou (miestami som mal pocit, že som skutočne na nejakom koncerte) a výborným hlavným predstaviteľom (Robert Alda). Žiaľ, musím sa priznať, že miestami som sa nudil a 135 minút mi pripadalo viac ako by sa bolo patrilo - takže za prehnanú minutáž strhujem 1 hviezdičku, inak je film výborný. (20.07.2007)