Tri billboardy kúsok za Ebbingom

Mildred (Frances McDormand) je nespokojená s nulovým vývojem vyšetřování vraždy dcery Angely a proto pronajme tři dlouhou dobu nepoužívané billboardy. Nechá na nich vylepit vzkaz (RAPED WHILE DYING AND STILL NO ARRESTS? HOW COME, CHIEF WILLOUGHBY?) pro místního policejního šéfa (Woody Harrelson)... Parádní herecké obsazení v sestavě Frances McDormand, Woody Harrelson a Sam Rockwell. Ve své malé roli dokázala zaujmout Sandy Martin jako Dixonova máma. Samara Weaving (Penelope) vypadala v tmavých vlasech moc dobře. Jednu chvíli jsem přemýšlel i nad nejvyšším hodnocením. (31.12.2017)

Po problematických a scénáristicky naprosto nezvládnutých Sedmi psychopatech se Martin McDonagh vrátil v plné formě a navázal na úspěch svých Brugg. Stejná poetika, stejná práce s postavami, snad jen té absurdity je tady o poznání víc. Bruggy mi připadaly přece jen preciznější, všechno tam dokonale ladilo a zapadalo. Tady to místy trošku drhne, ale zábavnost je mimořádná a Tři billboardy se budou určitě řadit k tomu nejlepšímu, co letos v oblasti filmových novinek zhlédnu. Martin dokáže nejen bavit, ale jeho práce má i přesah. Když srovnám jeho tvorbu s Tarantinem, tak umí o několik levelů výš. K tomu, co dokázal ve Třech billboardech kousek za Ebbingem, se bohužel Tarantino nepřiblížil v žádném z filmů po Jackie Brownové. Nechci být krutý, ale možná by to nedal, ani kdyby se všechny jeho snímky spojily dohromady. Tam, kde Tarantino marní potenciál skvělých herců, tam Martin McDonagh dokáže vymáčknout ze svých spolupracovníků to nejlepší. Frances McDormand je k sežrání, Sam Rockwell výborně balancuje na hranici parodie a oba dva předvádí postavy, které dokonale zapadají do představy amerického jihu plného nepoddajných a nekorektních charakterů nedůvěřivých k systému a vždy ochotných vzít svou představu spravedlnosti do vlastních rukou. Celkový dojem: 90 %. (04.02.2018)

Na Tři bilboardy se dobře kouká. Režijně jsou zvládnuté bravurně, s mnoha originálními nápady (nehet, vyhození z okna). McDonagh navíc znovu přišel s těžkozaškatulkovatelným příběhem​ o matce, která pro nalezení vraha své dcery využije neortodoxní metodu vyburcování policie. Drsný humor střídá seriózní témata hladce a snímek si i přes jistou divadelnost zachovává neskutečnou míru uvěřitelnosti. Špičkové herecké výkony, skvělý Burwellův soundtrack. Čím méně o tom víte, tím lépe. (19.01.2018)

(1001) Olala, don't funk with my billboardy. Musím o tom ještě přemýšlet a čekala jsem něco trochu jiného, což není chyba samotného filmu. Možná se mi časem rozloží, o čem to bylo. Vývoj postav nepochopitelný v daném časovém rámci. S některou doprovodnou hudbou jsem měla mírné problémy, zejména s těmi písničkami, kousky napsané Carterem Burwellem jsou the top. A ještě mi tam neseděla spousta podivných detailů, jakože třeba v rámci poslední scény v autě je z jednoho úhlu vidět ve tváři Frances spoustu nervozity, pohybuje pusou a sahá si rukou na tvář a hned v dalším navazujícím záběru z jiného úhlu je její obličej kamenný, nehybný, ruku má někde jinde... Nevím, no. Ve filmu o niterním prožitku mi takovéhle věci přijdou přinejmenším velmi rušivé. Nebo třeba celá ta scéna, kde všichni jako jedna šťastná klaka vylepují na shořelé billboardy duplikáty plakátů je náladou a vším úplně mimo kontext všeho, co se zatím stalo, a ze zpětného pohledu i co se ještě stane. Takové skoky a výkyvy mi dost maří snahu se na film napojit, respektive celý projekt ve mně vytváří velmi nedefinovatelný dojem. Ještě před měsícem bych nemyslela, že něco takového řeknu, ale já teď držím pěsti tomu Dunkerku, ať vyhraje, co se dá. (Lucas Hedges zase skvělý, ten mi udělal velkou radost.) (05.03.2018)

Začnu trošku zeširoka. Rok 2017 nám přinesl spoustu parádních filmových zážitků. Nelítostný Dunkerk, nekompromisní Logan, stísněný Blade Runner, Liduprázdný Wind River nebo ultimátní šleha ve formě Bloku 99. Všechny tyto pecky (komiksy u mě vyklízejí pozice z předních příček velmi rychle) trumfly Tři billboardy kousek za Ebbigem. Martin McDonagh mě v minulosti více než zaujal prvotinou V Bruggách natolik že jsem dlouhý čas chtěl do toho osudového města zavítat na Vánoce, poté se mě více než většině zdejších uživatelů líbilo Sedm Psychopatů. Po pěti letech se tedy Martin vytasil s Billboardy a musím vám říct že rozhodně nestřelil mimo mě. Nedokážu přesně popsat v čem se skrývá kouzlo jeho režie. Proč na mě jeho filmy tolik fungují. Zdali to mají na svědomí hodně nepředvídatelné scénáře, které rozhodně obsahují plno momentů překvapení a přitom se postavy chovají ve svých rolích vlastně logicky. Herecké výkony jsou úžasné a pokud nedostane Frances Oscara, tak je to hodně nefér. Stejně tak bych uvažoval i u mého oblíbence Rockwella. Rozhodně kousek, který se dá sjíždět minimálně jednou dvakrát do roka aniž by se jej divák přejedl. 100% (20.02.2018)