Wind River

Takhle má vypadat dokonalá detektivka! Dvě roviny - kriminální a osobní, silné emoce, k tomu zimní reálie severoamerického státu Wyoming, takže výsledné vyznění se posouvá až kamsi k atmosféře skandinávského noiru, tedy realistický styl s ponuře moralisticky laděným chováním postav, k tomu sociální rozměr vytvořený usazením celého příběhu do indiánské komunity... Detektivka běžící přímo a bez metafor. Taylor Sheridan je opravdu skvostný scénárista a taky zručný režisér, jeho rukopis je dobře patrný... Hlavní hrdina Cory má v sobě velké životní trauma a rozpadlé manželství a život mu do cesty přinese něco, co mu jeho trauma bolestně připomene. Svět drsného severu je výhradním světem mužů, ženy jsou tu na ně plně odkázané, je to v kontrapunktu s většinou Ameriky i západní společnosti. Stopař Cory tak působí zprvu jako průvodce a posléze i ochránce agentky FBI Jane. Buďme upřímní, měla jsem štěstí. - Štěstí tady nenajdete. Štěstí je ve městě. Tady není. Jestli vás přejede autobus nebo ne, jestli vykradou banku nebo ne, jestli někdo telefonuje, když přechází silnici. Štěstí vyhrává nebo prohrává. Tady buď přežijete nebo to vzdáte. Tečka. Záleží na vaší vůli, vašem duchu. Vlci nezabíjí jelena, co nemá štěstí. Zabíjí slabé. Je to dost podobný svět, jako v jeho předchozích scenáristických pokusech - at už ve strhujícím Sicariovi, tak i v předchozím neméně dobrém snímku Za každou cenu - pokaždé Texas, který paradoxně představuje stejně drsné místo k životu, jako zasněžený Wyoming... Taylor Sheridan je opravdu výjimečný tvůrce! (12.10.2017)

,,V TÝHLE KRAJINĚ SE POSIL NEDOČKÁTE. TADY JE KAŽDÝ SÁM ZA SEBE“ /// Indiánská rezervace Wyoming, ochránce hospodářskejch zvířat – to se mi na Rennerovi líbí, může zahrát Avangera, ale i vobyčejnýho člověka s gráciíí vyšších hodnot. Takže země sněhu a indiánů a v ní rozmrdaná a mrtvá holka. Hej, hej, hej - tady prej štěstí nehledej, se po celou dobu snaží říct a ukázat Taylor Sheridan, frajer, kterej mně už 2x dokázal, že má budování atmosféry v malíkovi. Bohužel mi připadá, že tenhle „sněžnej western“ nemá zase tolik co říct jako ten western texaskej. Sice kouzlí s mrazem a sněhem, ale na sáně mě neposadil. Jako dobrý, ale… možná, kdybych měl péro na čelence… (3a půl!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Potřebuju poučit, kdy je lepší zdrhnout a kdy se nechat sejmout. 2.) Nevím, že Indiáni jsou ohroženej druh. 3.) Thx za titule „JustMeeKatie“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (23.10.2017)

Těšil jsem se jako na málokterý letošní film a ve finále nemůžu říci, že bych byl přímo zklamán. Sheridan znovu potvrdil, že umí vytvářet depresivně izolované fikční světy, v nichž se morální hodnoty přetváří společně se zkušenostmi a přesvědčením postav, k nimž si divák buď rychle najde cestu, nebo se ve světě ztratí společně s nimi. V těchto psychologických měřítkách je scénář sebevědomý a inteligentní, opírající se o samotný akt vraždy jako o jednoduchou symboliku rasismu a nemožnosti vymanit se ze svízelné životní situace. S postavami převážně soucítíme a na jejich cestě jim držíme palce. Bohužel ale film trvá 100 minut, z čehož dobrá hodina je věnována poněkud tuctové výstavbě detektivního syžetu a opakovanému povzdechování nad tím, jak život není fér (což moc neposiluje ani minulost Rennerovy postavy, která zkrátka smrdí klišé na míle daleko), a ve zbytku film pravda přichází s nečekaným a scénáristicky vybroušeným obchvatem, který v podstatě odsunuje dosavadní detektivní linii na druhou kolej a zdůrazňuje ještě více psychologickou depresi, ale v závěru opět potichu vyšumí a trýznivou emocionální ránu nezanechá. Velký palec nahoru každopádně za herecké výkony, práci s chladným zasněženým prostředím, které tak miluji, a za celkový realismus, ústící do autentické přestřelky, která okamžitě aspiruje na pozici kultu. Sheridan musí jako režisér ještě lehce dozrát, a můžeme se těšit na velké věci.. (18.10.2017)

Začínáme... Pěkná krajina, mrtvola ve sněhu, pěkná agentka... Čekám, že se začne dít něco zajímavého... Stále čekám a jsem zvědavý, co se z toho vyklube... Zatím je to takové nemastné, neslané, ale tvůrci si určitě připravují půdu a v závěrečné půlhodince se to rozjede a bude tam taková pointa, co mi naprosto vyrazí dech... Čekám, ale je to pořád stejné, už jim moc času nezbývá... Prásk, prásk, prásk a vypadá to na konec... Cože? Jako vážně už je konec a to má být jako všechno? 50% (26.03.2018)

Když si vzpomenu, jaký je Taylor Sheridan jako herec, tak se mi pořád trochu nechce věřit, že je to ten samý Taylor Sheridan tvůrce. Ale to je rozhodně chyba na mé straně. Na Sheridanově práci je vidět, že o ní přemýšlí, respektive že má vše promyšlené a naplánované. Možná se to zdá jako samozřejmost, ale hafu nových filmů, na které jsem se teď tak koukala, tento aspekt zcela chybí. Další věc, které si vysoce cením, je to, že kromě hlavy používá do velké míry i srdce a píše věci, které slouží dobru, i když jsou třeba poskládané jenom ze známých prvků. Až se naučí základy, a tak vnímám Wind River, bude se moct pustit do divočejších věcí. Jsem zvědavá, co nám ukáže příště. -"She ran six miles in the snow." -"Yes, she did." (07.11.2017)