Ja, Daniel Blake

Hlavním hrdinou je šedesátiletý truhlář Daniel Blake (výborně ho hraje britský stand-up komik Dave Johns), který se po utrpení infarktu ocitne v bizarní situaci, kdy se kvůli nařízení doktorů za žádných okolností nesmí vrátit do práce, leč na úřadech mu odmítají vyplácet podpůrné dávky, protože je „práceschopný“. To odstartuje nesmyslný kolotoč podávání žádostí a obcházení pracovních míst, během něhož se Daniel seznámí s mladou matkou dvou dětí, jimž začne vypomáhat v nelehké životní situaci. Na jednu stranu lze snímku vyčítat, že Ken Loach už filmů na podobné téma natočil víc, a že se něco takového, jako je Já, Daniel Blake, od něj víceméně dalo čekat. Že v něm v podstatě jen smíchal osvědčené motivy a vytvořil citově manipulativní kritiku státní byrokracie, v níž si diváky obmotává kolem prstu prostřednictvím postav sympatického, férového a nezištně obětavého proletářského vdovce a svobodné matky tak chudé, že nemá ani na jídlo pro své děti a musí na něj stát fronty před charitativními potravinovými bankami. Jistě, vyčítat mu to lze. Ale proč to dělat, když to přitom tak báječně funguje? Já, Daniel Blake je rozhodně manipulativní film, jemuž ale nelze odepřít upřímná snaha o průrazné sdělení něčeho zásadního, co je obecně srozumitelné i mimo Anglii (na úřady se zřejmě nadává všude). Ale není to film jen o kritice úřadů, je to i film o generačních rozdílech a o problémech starších lidí s životem v moderním světě, zahlceném novými technologiemi. Je to film o významu jedince ve společnosti a o důležitosti jeho slova, o lidské důstojnosti a o pomoci (14.12.2020)

Z počátku sledujeme poměrně zajímavě se rozvíjející souboj starého člověka s digitalizovanou byrokracií plnou absurdního "brazilovského" humoru. To se bohuižel týka pouze prvních asi 10 minut filmu, poté se objeví druhá hlavní postava, svobodná matka dvou dětí, která ztělesňuje snad všechna myslitelná klišé sociálních filmů. Sledujeme tedy scény, kdy hladoví na úkor svých dětí, snaží se usilovným šmudláním zašlých kachliček vytvořit pro děti důstojný domov, bezvýsledně si hledá podřadnou práci, nakonec se uchýlí k drobným krádežím a samozřejmě si zakoketuje i s prostitucí. Do hlubin klišé se nechá strhnout i hrdina prvních 10 minut, takže hraje hodného nezištného strejdu, který nejprve opraví celý dům, následně se stane vzorem pro děti a nakonec se určitým způsobem sblíží s jejich matkou. Občas sice probleskne během scén komunikace s úřady záblesk dobrých úvodních minut filmu, ale vždy jsou opět utlumeny dalším a dalším sentimentálním balastem. Když k tomu připočtu nepřesvědčivé, až příšerné (matka) herecké výkony, nedotažený scénář (většina vedlejších dějových linek nemá pointu, jen se prostě vytratí v průběhu filmu) a naprosto nezajímavou kameru a výpravu, není toho mnoho, proč stojí za to tento film vidět. (06.02.2018)

Skoro by se chtělo říct, že je to obyčejný film o tom, jak je někdy komplikované prostě jen žít, ale ukazuje se, že když je to dobře natočené a dobře zahrané, bude to mít ten správný efekt. A tady to má. Ken Loach ani trochu nezestárnul a 80 let mu v režisérské sesli vůbec nevadí. Civilní, a přitom skvělé. (19.01.2017)

Ken Loach takéto snímky točiť vie. Podobne ako napr. v Kes (1969) aj tu sa civilným spôsobom zameral na sociálne problémy spoločnosti, konkrétne na chudobu a nezmyslený byrokratický systém. A medzi riadkami kdesi v pozadí je cítiť aj silnú sociálnu kritiku tohto stavu. Spôsob prenosu tohto posolstva smerom k divákovi síce nebol tak šikovný a inteligentný ako je tomu napr. u C. Chabrola, no zato bol divácky prístupnejší a emotívnejší, pričom sa mi nezdalo, že by malo ísť o niečo účelové alebo umelo dotvorené. Skrátka takto ten sociálny systém funguje. Možno mi tu trocha chýbalo poukázanie na všeobecnú nespravodlivosť, kde niekto, kto si to nezaslúži pomoc dostane a chudák ten, kto celý život ťažko pracoval zomiera od hladu. V súčasnosti naozaj pálčivá téma, nielen na Britských ostrovoch. Slušný nadpriemer. 80/100 (07.07.2017)

Z traileru to vypadalo na solidní drama, jenže film si díky necharismatickému obsazení a nepřirozeným střihům nedokáže vybudovat takovou atmosféru, na jakou by rozhodně mohl mít. Stále to ale mohl zachránit výborný příběh, troufám si tvrdit, že hlavně díky němu snímek vyhrál v Cannes, jenže z mého pohledu konec filmu uškodil a celkem vyšuměl do prázdna. Věřím, že kdyby se snímek zabýval hlavním problémem kreténských daňových zaměstnanců, tak by to mohlo být rozhodně lepší, než neustálé utíkání do vedlejších dějových linií (černošký prodejce a manželka). Dost fajn by bylo, kdyby to Dan dal dohromady s Chinou, takovou nekonvenční podívanou, ještě třeba okořeněnou humorem z šálku Nedotknutelných bych si užil. (02.03.2017)