Nosferatu - Fantom noci

Jakkoliv se hlavně z první části filmu zdá, že jde jen o pouhý barevný remake slavné Murnauovi verze, opak je pravdou. Už první, chorály podkreslené, záběry mexických mumií jsou velmi znepokojující, a to pravý duch gotických románů teprve přijde. Hlavními plusovými body jsou klasicky výborná atmosféra, podmíněná hypnotickou hudbou a silně estetizujícími táhlými obrazy. Je obsažena ve většině scén – ať už jsou to zlověstné záběry přírody, Jonathanovo vyzvednutí pohřebním vozem místo kočárem, hejna krys nebo velmi působivá dekadence předapokalyptického veselí obyvatel Wismarcu. Na kom ale celý film stojí je Kalus Kinski s jeho smutnýma očima. Hlavní postavu i přes silné líčení polidšťuje, a tak ho přibližuje divákovi. Jeho únava prázdnotou staletí je odzbrojující, zdá se, že víc než po lásce touží po smrti, která rozhodně není to nejhorší a už vůbec ne nejjistější. Přidejme erotizující napětí mezi Kinskim a Adjani, děsivě otevřený konec, a expresionistický předchůdce si může jít házet stíny jinam. (12.02.2009)

Klaus je hustej, asi ještě lepší a hezčí než Max Schreck, ale co se týče všeho ostatního, není to ten správnej rajc. U mě je mezi Drákulama pořád jasnou jedničkou ten Coppolův, ve kterým je navíc pan Helsing při smyslech a ve formě, a ne jako tady, kde z něj Herzog udělal senilního kokota s Alzheimerem za krkem. (06.07.2014)

70% Od NOSFERATU jsem dostal trošku míň než jsem čekal, přesto to rozhodně není film na odpis a pozitiva rozhdoně převahují nad několika málo slabšími momenty. Jedním z nich je rozhodně sureálná nálada filmu, která se jím táhne po celou dobu a nechá vás na holičkách. Kinskiho hrabě Dracula pak působí poněkud bázlivě, Klaus Kinski vypadá úchvatně (souhlasím, že by si zasloužil víc scén) a scéna, kdy pomalu přistupuje k Harkerovi na loži (ty drápy!) je jedna z nejmrazivějších, co jsem viděl za poslední dobu. (13.12.2009)

Mimořádně skvělé výkony ústřední herecké trojice. Hodně překvapivě oba pány (Kinsky, Ganz) zašlapává do země Isabella Adjani jako emancipovaná Lucy (čímž Herzog dokonale převrací legendu). Film má několik úchvatných scén, ale jako celek působí dost ošoupaně a ospale. Je to škoda. Kdyby měl Herzog ještě větší odvahu a nesnažil se příběh převyprávět většinu času strojově (výjimka jen ta Lucy), tak ...----- novější dodatek: Werner Herzog se i zde vyžívá v meditativním a ospalém stylu vyprávění. Jeho Nosferatu jede víceméně podle klasické linie a největším kladem jsou skvělí herci (Klaus Kinski !) a nepříjemná špinavost (úvod z kostnice). Já ten film nemám rád ... , to pro jeho mrazivost, ne že by byl špatný ...- je prostě takový "zlý." (23.09.2009)

Snad jediné, co tomu chybí je trochu expresivnější výprava. Herzog nám předkládá celkem realistický svět, ale murnauovského upíra. Trochu víc si vyhrát s vizuálnem a bylo by to úplně dokonalé. Na druhou stranu právě v civilnosti, která Kinského obklopuje, se skrývá jakýsi charakteristický rys všech Herzogových filmů, které jsem měl možnost vidět. Režisér nás neomračuje vizuálně silnými scénami, ale buduje atmosféru všemi dostupnými prostředky - hudbou, plíživou kamerou i hereckými výkony. Ode všeho trochu, velmi poctivě, ale skromně. Herzog není doslovný ve zvoleném žánru. Naopak, využívá jen prvky, které se mu líbí, a pocitově je komponuje v další herzogovský příběh o muži s osamělým cílem. (01.03.2010)